Povidky-od-alli | NŠ - 22.kapitola

22. kapitola

Dimitrijova hlava se objevila mezi dveřmi. "Je to i tvůj pokoj, nemusíš klepat." Zasmála jsem se mu. "Ale..." Pokusil se něco namítat. "Žádné ale. Pojď sem." Rozhodla jsem a stáhla ho k sobě.

"Nechcete jít někam na jídlo?" Napadlo Dimitrije. Lissa zakroutila hlavou. "Aha, ta schůze se školou. Málem jsem zapomněl, kdo jste, Vaše Výsosti." Usmál se na Lissu a vyhnul se jejímu pohlavku. Usmála jsem se taky a praštila ho namísto ní. "Promiň Lisso. Tak už asi půjdeme ne? Teda ještě se musíte převléknou, ale pak už nás budou čekat."

Poděkovali jsme mu, že nám to řekl a vyhodili ho z pokoje. Lissa si oblékla dlouhé plesové zelené šaty (Lissy šaty) a já si po dlouhé době zase vzala strážcovskou uniformu. Sice košile byla Dimitrijova, aby jsem jí přetáhla přes břicho, ale hned jsem se cítila užitečnější. Po půl hodině jsme našli Dimitrije v hale kolejí pro učitele.

"Můžeme jít?" Zeptal se Dimitrij zavěsil si mojí ruku do své. Postavili jsme se za Lissu a vyšli k jídelně, kde se všichni studenti shromáždili.

"Její Veličenstvo královna Vasilisa Sabina Dragomirová" Ohlásil náš příchod hlasatel. Dva strážci otevřeli dvoukřídlé dveře a všichni tři jsme společně vstoupili do místnosti. Lissa se postavila na druhý konec jídelny a pokynula, aby všichni mohli povstát. Stoupla jsem si s Dimitrijem po jejím právem boku a hlídala okolí, aby někoho náhodou nenapadla nějaká blbost.

"Vítám vás a děkuji za krásné přivítání. Jak asi všichni víte, moje strážkyně a její přítel, strážce lorda Ozery, se na nějakou dobu přesunuli ode mě na vaši akademii. Vím, že to může vypadat jako trest, ale opak je pravdou. Rose jakožto stínem políbená dostala dar," Lissa se na mě podívala, aby zjistila jestli mi to nevadí. Kývla jsem hlavou, že ne a ona pokračovala. "Dar splodit potomka dvou dhampýrů. A jejikož ve svém stavu nesmí ohrozit tak vzácné dítě, vzdala se dočasně služby jako strážkyně a přešla k vám. Doufám tedy, že se k ní a jejímu příteli bude chovat s náležitou úctou a respektem. Pokud máte nějaké otázk, rádi je vám zde zodpovíme." Jeden z místních strážců přistavil Lisse židli a ona se pohodlně usadila a přihlížela si všechny přítomné.

"Já bych dotaz měl." Zvedl se jeden moroj. Připadal mi povědomí, ale nemohla jsem si vzpuomenout. "Jak dlouho už je tedy v tomhle stavu?" Najednou jsem ho poznala. Hlavou mi probleskla vzpomínka na moroje, kteří použili magii.

Lissa se nadechovala k odpovědi, ale já jí předběhla, "V pátém a vy s vašimi přáteli jste to dítě ohrozili. Máte štěstí, že je tak silné jinak bych vás asi nenechala jen tak odejít." Dimitrij se šokovaně postavil.

"Cože jste udělali? Za takovou věc vás potrestám já sama." Lissin hlas se hrozivě rozlehl po celé místnosti. "Má ještě někdo nějaké otázky?" Trochu se uklidnila a zase se posadila.

"Chyběli jsme vám?" Ozval se hlas ode dveří. Otočila jsem se tím směrem a tam stálu Adrian, Jeff a Christian.

V tu chvíli jsem se vykašlala na předpisy a rozběhla se k nim. "Hrozně." Všechny jsem je objala a odvedla k Lisse. Byla jsem tu sice jenom jeden den, ale naše parta mi hrozně chyběla.

"A to jsme se neviděli jenom den." Prohodil Adrian a šel se formálně přivítat s Lissou. Jeff, jelikož je člověk nesmí na královnu, bez jejího svolení, mluvit.

"Mám překvapení." Všichni jsme se udiveně podívali na Adriana. Stál ve dveřích mého pokoje a usmíval se.

"Jaký?" Lissa asi taky nevěděla, co má v plánu.

Odstoupil ze dveří a na jeho místě se zjevila osoba, kterou jsem už dlouho neviděla. "Jak to, že se o novým přírůstku dozvím jako poslední?"

"Pane Bože." Vykřikla jsem a vrhla se mu do náruče. "Jak to, že tě pustil Hans z práce?" Divila jsem se.

"Vlastně jsem v práci. Hans mě přiřadil k Adrianovi."

"Super!" Ještě jednou jsem ho objala a pak se vrátila k Dinitrijovi na mojí postel. "Vy jste věděli, co Hans udělal?" Zeptala jsem se podezíravě na ostatní.