Povidky-od-alli | NŠ - 21.kapitola

21. kapitola

"Všechno ne." Vstala jsem, vzala ho za ruku a společně jsme si stoupli doprostřed pódia před tabuli. Dimitrij nevěděl, co mám v plánu a toho jsem využila. Políbila jsem ho. Poddal se a omotal mi ruce kolem pasu. Objala jsem ho i nohama a prohloubila náš polibek. "Dimitriji." Zasténala jsem nahlas a slyšela, jak celá třída sborově zalapala po dechu. Dimitrij se ode mě odtáhnul a nechápavě se na mě díval. "Potřeboval si ticho a pozornost? Tady to máš." Ještě jednou jsem ho políbila a pak z něj slezla.

Dimitrij jaksi ztratil slova, tak jsem se řeči ujala já. "Takže vážení, posaďte se, ať se můžu představit." Zírala jsem, jak rychle mě poslechli. Všichni se usadili na židle a byli úplně potichu. "Takže strážce Dimitrije Belikova už asi znáte. Já jsem osobní strážkyně naší královny, Rose Hathawayová." Rozhlédla jsem se po třídě a čekala na nějaké reakce, ale všichni byli ještě ochromení naším polibkem. "A jak jste jistě viděli, jsme milenci. Pokud máte nějaké otázky, tak se ptejte." Vzala jsem Dimitrije za ruku a sedla mu na klín. Židle pod naší váhou zavrzala, ale naštěstí se nerozpadla.

"Já bych dotaz měl." Zvednul ruku někdo v zadní lavici. Kývla jsem, aby pokračoval. "Strážce Belikove, někteří z nás si všimli, že vaše přítelkyně čeká dítě.  Nevadí vám, že spala s nějakým morojem?" Čekala jsem ten dotaz a tak jsem nejednala nijak neuváženě.

Dimitrij na to však připravený nebyl. Škubl sebou a vymrštil se ze židle. Málem jsem spadla, jak se pohyboval rychle. "Není to žádná děvka a nespala s žádným morojem. To dítě je moje a nadále se raději zdržte takových dotazů."

Mezi studenty to zašumělo šokem. Někteří si jen šeptali, ale našli se i jiní, kteří byli dost hlasití. "Nedělejte tu z nás blbce. Každý přeci ví, že dva dhampýři spolu nemůžou mít dítě."

"Pokud to někdo nevíte, nejsem normální dhampýrka. Zemřela jsem a to na mě zanechalo následky. Schopnosti, které mi pomáhají, ale i škodí. A jednou z nich je, že mohu mému příteli dát potomka. Další dotazy, nebo začneme s výukou?" Stoupnula jsem si a rozhlédla se o třídě. "Ty v poslední lavici." Ukázala jsem prstem na jednoho, očividně znuděného kluka, "co by si dělal, kdyby jsi..." Důkladně jsem mu popsala scénu s požárem na škole a chtěla po něm, aby vysvětlil, jak by reagoval a proč. Sama jsem tyhle cvičení od Stana, našeho učitele, neměla v lásce, ale nakonec jsem díky ním přežila všechny útoky.

"Nedostal jsem zaručenou zprávu o strigoích, tak bych odvedl moroje do pokojů, dokud by požárneuhasili hasiči." Líně pokrčil rameny a zase se nezúčastněně podíval z okna.

"Jde poznat, že si se strigoji nikdy nebojoval. Až vystuduješ a my dva se potkáme, budeš muset mím schopnostem věřit. Zatím jsi jen nezkušenýa nevychovaný spratek." Neobtěžovalse na mě ani podívat, jen se mu obličej skroutil v úšklebku. "Byla jsem stejná," to už jeho pozornost přitáhlo. "A kvůli tomu, jaká jsem byla, mi zemřel můj nejlepší kamarád přímo před očima. Byla jsem nezodpovědná a nesoustřeďená a on ve snaze mě zachránit přišel o život. A to byl lepší než kdokoli v téhle škole. Asi by jste se měli nad sebou zamyslet, dřív než bude pozdě." Sotva jsem to dořekla a všichni vyskočili z lavic, protože zazvonilo.

"To byl propadák." Stěžovala jsem si Lisse, která seděla vedle mě na posteli. Dneska si udělala volno a na jedno odpoledne za mnou přiletěla. Po hodině jsem se rozloučila s Dimitrijem a spolu s Lissoujsme si udělaly menší dámskou jízdu. Seděli jsme spolu na mojí posteli a povídali si jako za starých časů. Lissa popíjela červené víno a já si koupila nealkoholické mochito.

"Určitě to nebylo tak zlé." Snažila se mě uklidnit.

"Kdyby si tam tak byla..., takovej průšvih. Na toho kluka jsem křičela úplně zbytečně." Za Masonovu smrt můžu jenom já a neměla bych z toho obviňovat ostatní. Hned po tom, co jsem v té třídě řekla větu, které lituji, jsem si uvědomila, jakou jsem udělala chybu. Nemůžu ne studenty házet svoje chyby, zvlášť když další rok minimálně budu muset učit, protože s dítětem nemůžu být strážkyní.

"A už jste to řekli Dimitrijově rodině?" Vytrhla mě z úvah Lissa.

"Ne neřekli." Už jsem těhotná tři měsíce, ale pořád nevím, jak to říct Oleně a jejím dcerám. Předpokládám, že Jeva už to ví. Ona ví vlastně všechno.

"Měli by to vědět."

"Asi jo. A co ty s Christianem? Škoda, že už za dvě hodiny musíš letět." Byly už dvě hodiny a Lissa musela být v šest na královském dvoře, aby něco zařídila.

"Chtěla bych tu zůstat, ale...."Vyrušilo jí zaklepání na dveře.