Povidky-od-alli | Alfa a omega - Loviště - 13 - konec

Dvěrna skoky se dostala po schodech do přízemí, vyrazila
ven ze dveří, prosmýkla se kolem Toma a ignorovala
Angusovo volání. Proběhla kolem zaparkovaných
aut na ulici a zahnula k vodě. Samozřejmě že se Dana vydala
"Kam jdeš?" zeptal se Tom, když ji dohonil.
"Camwennen je prostředek," odpověděla Anna a ukázala mu
dýku.
Klopýtl, ale zaseji dohnal. "Faeské sračky," řekl.
"Šedí páni," souhlasila Anna. "Camwennen je prostředek.
Spravedlnost účel. Pravá láska odměna. Závazek cena."
"Dostali tě," řekl a vytáhl mobil. "Jo, Angusi. Dostali se k ní
fae. Jestli tomu dobře rozumím, poslali Annu za Danou - neumím
si představit, že by je zajímal uprchlý upír, a on je jediný
další hráč v téhle hře. Plácá nesmysly, ale vypadá to, že jí slíbili,
že tak zachrání Charlese."
"Zůstaň s ní. Pomoz jí, když budeš moct." Angusův hlas zněl
frustrovaně. "Zabije mě, jestli sejí něco stane."
"Charles?" zeptala se Anna přes mlhu, která ji nutila vzdálit
se od něj.
"Jo, ten taky - mluvil jsem ale o Branovi."
Vydala netrpělivý zvuk.
"Charles je pořád s námi," pravil Angus. "Moira říká, že pokudje
za tím Dana, skončí to její smrtí. Fae je ale těžké zabít."
"Ach, myslím, že dýka, kterou jí fae dali, ji bez problémů zabije,"
řekl Tom. "Smrdí magií. A má jméno. Věci, které fae pok
vodě.
Loviště
jmenují, obyčejně dokážou zabít cokoli. Víš něco o dýce jménem
- Camwellen?"
"CamwenneríTí vyjekla Moira.
"Asi. Tom říkal to druhé."
"Carnwennen byla dýka krále Artuše. Znamená to Malý bílý
jílec. Artuš s ní zabil Nejčemější čarodějku."
"Má bílý jílec," poznamenal Tom. "Malá mi ale nepřipadá. Je
dlouhá asi jako její předloktí, vypadá spíše jako krátký meč."
"Nemohla být příliš malá," řekla Moira, když jí zopakovali
Tomovu odpověď. "Prý s ní tu čarodějku rozsekl v půli."
Anna viděla, že se Tom na dýku znovu zadíval.
"Jo," řekl. "Myslím, že něco takového by svedla."
"Buďte opatrní," přikázal Angus.
"A pamatujte," pravila Moira naléhavě. "Nikdy nevěřte fae."
Anna se zamračila. "To nám řekl i trol."
"Co vám řekl?" zeptal se Tom.
Anna se ale příliš soustředila na nalezení Dany, než aby odpověděla.
Od hlavní silnice se oddělovala vydlážděná pěšina. Tom
chytil Annu za paži a zastavil ji. "Míříme k Danině lodi?"
"Já nevím," odpověděla a ukázala. "Tudy."
"Mohli jsme jet autem, víš?" připomněl, zaklapl mobil a strčil
si ho do kapsy.
Mýlil se. "Ne, žádné auto."
Svraštil obočí. "Jistěže ne. Vílí magie, co? Chladné železo."
Zadíval se na okovy na jejích zápěstích. "Myslel bych si, že tě
ochrání."
"Musím jít," řekla naléhavě. "Hned."
"Tohle je Burke-Gilmanova stezka," řekl jí. "Jestli míříš
k Daninu hausbótu, pěšina vede přímo kolem mola. Dostaneme
se tam po ní rychleji než oklikou po cestě - a s touhle věcí v ruce
rozhodně vzbudíme méně pozornosti. Tak brzy ráno uprostřed
zimy tu nenarazíme na moc lidí, kteří by si šli zaběhat."
Pak ji pustil a nechal ji, ať se rozhodne.
245
Pa t r ic ia Briggs
Vydala se pěšinou, protáhla krok a nechala se ovládnout honem.
Divokým honem. Bylo brzy zrána, pořád je ale střežila
tma, tma a slabý stříbrný svit měsíce. Uvědomila si, že se blíží
nov, tu noc ale měli dost světla na to, aby vyrazili na hon.
Byli skoro v docích, když magie vyprchala. Anna měla před
sebou Danin hausbót, dokázala ale zpomalit. A pak už nebylo
těžké úplně se zastavit. Napadlo ji, že okovy musely přece jen
zapůsobit, zdálo sejí totiž, že jako první získala zpátky kontrolu
nad rukama a nohama.
"Tome?" zeptala se udýchaně.
"Pochválena buď Panenka Marie," řekl. "Jsi zpátky."
"Magie."
"Jo. Co se ti stalo?"
Pověděla mu to a mluvila čím dál rychleji, když její jazyk začal
znovu pracovat, jak měl.
"Mluvící mrtvoly, co?" řekl. "Odporné." Potom zavolal Moiře
a Anna jí svoji historku zopakovala - a patrně i všem vlkodlakům,
kteří se okolo ní shlukli.
"Ta, která odvádí mrtvé..." Moira působila vyčerpaně. "To
bude asi jedna z Morrigan. Babd nebo možná Nemain, určitě
ne Macha. Promiň, na tom nesejde. Moje koncentrace je v háji.
Chtějí, abys zabila Danu. Proč?"
"Porušila dané slovo," řekl Angus. "Chtějí z ní udělat výstražný
příklad. Nelíbí se mi ale, že k tomu využívají Annu."
"Divoký hon," ozvala se Anna. "Říkali tomu Divoký hon, aspoň
myslím. Některé věci se těžko vysvětlují. Znělo to, jako
bych měla na hon vyrazit jenom já."
"Dali vlčici v lidské podobě dýku - a nezáleží na tom, jak moc
je očarovaná - a poslali ji, aby zabila Šedou paní," řekl Angus
těžce těm, kdo ho poslouchali - anebo jen sám sobě. "Nemyslím
si, že plánovali, že uspěje."
Je Nimue, Jezerní paní. Poprvé s ní zřetelně promluvil bratr
24-6
Loviště
vlk. Jeho hlas duněl jejich poutem a zněl stejně jako Charlesův,
a přesto trochu jinak.
Když domluvil, nalil do ní informace. Cítila bolest, již se
snažil zastřít - neskrýval své utrpení, jen se ji před ním snažil
ochránit. Dýka byla součástí pokladu, který Arthur ukradl - patřil
k němu i Excalibur, který teď měla v rukou Dana. Cítila jeho
starost a rozkaz - chtěl, aby se vrátila do Arthurova domu a počkala
na maroka. Aby se k Daně nepřibližovala. Byl přesvědčený,
že ji fae využili k tomu, aby vrátili dýku do Daniny péče.
Že je jen poslem, jenž má předat varování a být zlikvidován.
A pak bratr vlk opět zmizel - a pouto... zesláblo.
"Nikdy nevěř fae," řekla Anna. Věřila bratru vlkovi. Byla ale
jediná, kdo ho slyšel, díkybohu, jinak by jí nedovolili udělat, co
musela.
"Moiro. Jak je na tom Charles?"
"Ne dobře."
To už věděla, cítila to, když s ní bratr vlk komunikoval. "Kolik
má času?"
"Dokážu mu pomáhat ještě tak patnáct minut - pak už to bude
jenom otázka času. Myslím, že strašně trpí, a to nepomáhá."
"Kdyby..." Musela se nadechnout a zkusit to znovu. "Kdyby
zemřel před tvým příchodem, poznala bys, co ho zabilo? Že to
byla smrtící kletba? Že ji na něj vložila fae?"
"Ne," odvětila Moira. "Nepoznala bych to ani teď. Kdyby
byl mrtvý, nikdo by nedokázal říct, že ho zabila magie. Kdyby
Charles pořád nebojoval..."
"Dana netuší, že i já s Angusem víme, že porušila slovo, které
dala Branovi. Určitě si myslí, že o tom ví jenom Charles."
Mluvila sama se sebou. "Jak daleko je marok?"
Nevěděla, jestli mu Bran dokáže pomoct. Přesvědčila se, že
není neomylný, jen děsivý.
"Za deset minut přistane na Sea-Tacu."
"Tak dlouho čekat nemůžeme," řekla Anna. Ukončila hovor.
24-7
Pa t r ic ia Briggs
"Co máš v plánu?" zeptal se Tom.
"Neřekla bych, že mám plán," odpověděla. "Improvizuj u.
Myslím si ale, že je to Charlesova jediná šance." Dana ji měla
zabít. Charles umíral.
Zazvonil jí mobil.
Tom se na něj podíval. "Angus. Možná nás nechá to udělat."
"A když ne?"
Tom vypnul svůj mobil. "Mám jít dovnitř s tebou, nebo mě
chceš jenom jako záložní plán?"
Zvážila to. "Má ráda muže. Naše šance budou možná větší,
když půjdeš se mnou." Pohlédla na něj. "Půjč mi ale bundu."
Lidé ji neustále podceňovali. Možná ji podcenili i Šedí pánové.
Voda pod plovoucím molem byla černá a Anna neměla žádnou
chuť dovádět. Zaklepala na dveře a byla ráda, že má Toma za
zády.
"Kdo je to?" Danin hlas zněl, jako by stála přímo vedle nich.
"Víte kdo," řekla Anna a neobtěžovala se zvýšit hlas - Dana ji
slyšela. "Něco pro vás mám. Dar, varování - to záleží na vás."
"Jsem ve studiu." Dveře se otevřely. -
Anna vešla první a zamířila po schodech nahoru.
Svítilo se tu, jinak se ale scéna velmi podobala té, již fae nachystala,
když tu Anna byla poprvé. Pracovala na obraze, který
omega neviděla. Obraz od maroka visel na stěně vlevo, sám.
O stejnou stěnu stál nedbale opřený meč, spíše ale v její zadní
části než uprostřed. Vypadal jako ten, který jí ukázal Arthur
a o němž tvrdil, že je to Excalibur. Podle toho, co jí řekl bratr
vlk, byl tento patrně skutečný. Jeho duplikát ležel roztříštěný na
kusy v Arthurově pokladnici, protože vyčerpal svoji magii při
ochraně jejího druha.
"Poslali mě Šedí páni, abych se vás pokusila zabít," řekla
Anna fae, která ani nevzhlédla od obrazu.
"Bratr vlk si myslí, že jsem posel," pokračovala. "Mám vás
248
Loviště
varovat, že pokud uděláte ještě někdy něco takového, sešlou na
vás Divoký hon. Věří, že mě sem poslali, abych vám předala
dar. A abyste mě zabila." Zhluboka se nadechla. "A já si myslím,
že má pravdu."
Fae vzhlédla od obrazu. Byla nádherná. Ne chladná, bezchybná
kráska, nýbrž úchvatná. Bude strašlivá, když se rozzlobí,
a nelítostná v bitvě. Dana Annu uchvátila úplně stejně jako
poprvé.
Anna se zhluboka nadechla a pravou rukou pevně sevřela kovové
pouto na levém zápěstí. Když na Danu opět pohlédla, stále
jí připadala krásná - už ale neměla pocit, jako by ji do sebe
Danina krása nasávala.
Fae se usmála, jako by ji Annin boj se sebou samotnou pobavil.
"Kdo je bratr vlk?"
"Přítel." Anna nechtěla prozradit Daně nic, co by mohla využít.
"Měla jsem sem přiběhnout a zaútočit na vás - fae ale nepočítali
s malým dárkem, který mi nechali Arthurovi upíři."
Ukázala Daně pouta na zápěstí a zatřásla nohou, aby řetěz zacinkal.
"Díky jejich nedopatření mi zůstalo několik možností - a vám
taky. Kdybych vás napadla, zabila byste mě... a měli by vás
v hrsti, že ano?"
"Jsem Šedá paní - nezodpovídám se nikomu."
"Když Charles a já zemřeme, půjde po vás marok. Zabije vás
nebo vás donutí opustit kontinent. Vrátit se do Evropy. Kde vás
budou mít Šedí páni pod palcem."
Dana stiskla rty vzteky a - jak Anně prozradil její nos - strachy.
"Říkala jsi, že jsi mi přinesla dárek."
Anna uhádla, že se Dana snaží změnit téma. Rozhovor ale
ovládala omega.
"Nevědělajste to," řekla a s trochou námahy sejí podařilo působit
soucitně. "Když jste proklela Charlese, nevěděla jste, že už
249
Pa t r ic ia Briggs
všichni víme, že jste porušila slib chránit vlky, kteří se zúčastnili
konference, že? Viděla jsem vás, Angus vás viděl - a řekli
jsme o tom Branovi i Charlesovi. Nestačilo by to na obvinění.
Pokud ale Charles zemře nepřirozenou smrtí, obrátí se Bran
rovnou k vám."
Fae odložila štětec, aby se mohla odvrátit. Anna stejně uměla
číst mnohem lépe pachy než výrazy. Vůně paniky byla její stará
přítelkyně. Dana se nebála Anny. Bála se maroka. Dobře. Snad
to bude stačit.
Anna obešla obraz a zastavila se několik desítek centimetrů
od Dany.
"Nimue, Jezerní paní," řekla Anna a použila svůj dar, který
zklidňoval a konejšil. "Sejměte kletbu z mého muže. A já vám
slibuju, že se svět o vaší zradě nedozví." A já slovo dodržím, pomyslela
si, nahlas to však neřekla. "Marok se vás nepokusí zničit
ani vás nevyžene ze země."
Fae hleděla na obraz na stojanu. Annu letmo napadlo, že
Picasso byl lepší volba než Vermeer. Ani odborníci se neshodli
na tom, co se Picasso snažil svými obrazy vyjádřit. Nikdo nemohl
Daně říct, že udělala něco špatně. -
"Ne," řekla Dana a hlas jí zastřela zuřivost. Zvedla ruku
a ukázala na obraz, ne na svůj, nýbrž na ten na zdi - na marokův
dar. "Tak moc jsem netrpěla už tisíc let. Podívej, co mi provedl.
Pokaždé, když se na ten obraz podívám, ovládne mě stejný pocit...
stejný pocit jako v den, kdy jsem musela to místo opustit.
Přísahala jsem před vámi, že se mu odvděčím stejným. Že zaplatí
stejně, jako platím já - totožným žalem. Ztratila jsem domov,
on ztratí syna. Vrátím se do Evropy a on..."
Anna ji bodla dýkou, kterou schovávala pod Tomovou bundou.
Vrazila ji Daně pod žebra a do srdce -jak ji to naučily její
oblíbené detektivní seriály.
Očima fae problesklo překvapení, pak se vyprázdnily.
",Ne‘ byla špatná odpověď," informovala ji Anna.
250
Loviště
"Nehýbej se," řekl Tom a použil meč, který stál opřený o stěnu.
Anna vyškubla dýku z mrtvoly a utřela ji hadrem, který vzala
ze stolku s barvami. Snažila se nemyslet na to, co se právě stalo.
A vůbec sejí to nedařilo.
"To je už šesté bezhlavé tělo během tohohle výletu," řekla
a nenáviděla to, jak se jí třásl hlas. "A to nepočítám první dva
upíry, které jsme zabili - ti se proměnili v prach. Šest je trochu
moc, nemyslíš?"
"Možná by zůstala mrtvá," řekl Tom. "O zabíjení fae toho
moc nevím. Chladné železo by mělo stačit - a přesně z toho
dýka je, z ostrého, chladného železa. Já na ni ale rozhodně nechtěl
znovu narazit, a nikomu neublížilo, že jsme si její smrt pojistili."
"Mohl bys... mohl bys jim zavolat?" Stihla to? Fungovalo to?
Anebo Charles pořád umíral?
Tom si od ní vzal krví nasáklý hadr a několika účelnými pohyby
očistil meč. Potom jí ho podal a vytáhl mobil.
"Ahoj, Moiro," řekl. "Jak je Charlesovi?"
"Lépe." Znělo to, jako by i sama Moira byla napůl mrtvá.
"Ne dobře. Zdaleka ne dobře. Kletba ale před několika minutami
přestala působit. Zvládne to."
"Tak to dopadne, když se jednání ujme omega," podotkl
Angus. "Dokonce ani fae nedokáží vzdorovat."
Tom pohlédl dolů na Danino tělo. "Pravda," řekl. "1 když si
nejsem jistý, že někdo očekával zrovna takový konec."
Před vstupními dveřmi na ně čekal trol v převleku za bezdomovce.
Opíral se o stěnu hausbótu, kouřil cigaretu a hleděl si
na nohy.
Tom se postavil před Annu.
"No," řekl trol tiše. "Tohle je asi překvapilo. Nikdo si nemyslel,
že to v sobě máte, slečinko. Určitě ne ona." Ukázal hlavou
na hausbót.
251
Pa t r ic ia Briggs
"Chystala se zabít mého druha."
Trol přikývl. "A řek bych, že i vás. Měla vědět, že někteří lidi
berou vraždu druha osobně, to jo." Típl cigaretu palcem a hodil
ji do vody. "Mám se postarat..."
Anna obešla Toma a podala trolovi dýku a meč.
"Nejsou moje," řekla. "Nechci je."
Trol couvl a měl co dělat, aby přitom nespadl do vody.
"Tohle mi rozhodně nedávejte. To teda ne. Mám se zbavit těla.
Postaráme se o to, aby slečnu Danu Sheaovou nikdo nenašel."
Když Anna nechala ruce se zbraněmi klesnout, zklidnil se. "To
je lepší, mnohem lepší. Mám vás požádat, abyste na ty věci ještě
na čas dohlídla. Někdo si je později vyzvedne. Někdo jiný."
A pak, jako by se obával, že jí to nedošlo, dodal: "Ne já."
"Dobrá," řekla Anna. "Udělám to."
Svlékl si starý baloňák. "Asi bude lepší, když je do něčeho
zabalíte. Nikdo si tak ničeho nevšimne - trocha magie... a hodně
látky."
Spolkla poděkování. Tom, který si plášť vzal, očividně takový
problém neměl.
"Postarám se, aby se plášť dostal k tomu, kdo zbraně vyzvedne,"
řekl místo toho. "Možná by vám ho mohli vrátit."
Trol přikývl a vešel do hausbótu.
"Trol," pravil Tom zamyšleně a dvakrát klepl do stěny hausbótu.
"Asi jsem jí přece jenom nemusel useknout hlavu. Bon appetit.
í<'
Byli asi napůl cesty zpátky, Anna ale byla tak příšerně utahaná,
že možná vzdálenost špatně odhadla, když si všimla drahého,
a přesto nenápadného auta, které předlo na křižovatce stezky, po
níž šli, s příčnou ulicí.
"Vidím ho," řekl Tom a přesunul se mezi ni a auto.
Anna si byla dobře vědoma toho, co nese, proto neprotestovala.
Sice meč nechtěla - zároveň ale na světě existovala spous252
Loviště
ta osob, kterým ho nechtěla dát. Jako třeba upírovi, jemuž se podařilo
utéct.
Zpomalila, až se od Toma vzdálila na čtyři metry, a přenechala
mu vedení. Škoda, že meč nebyl puška. Tu uměla použít.
Zadní dveře vozu se otevřely a ven vystoupil Bran.
Tom se ale neuvolnil. Anna proto přidala do kroku, sotva se
však šourala. "To je v pořádku, všechno je v pořádku. Tome,
představuju ti Brana Comicka, maroka. Brané, to je Tom.
Nepamatuju si jeho příjmení, ale zachránil mi život."
"Tom Franklin," řekl Bran. "Děkuju. Anno..." Potřásl hlavou.
"Nevím, co říct."
"Tady." Podala plášť s mečem a dýkou Branovi. "Vezmi si je
ty. Nechci je. Někdo šije později vyzvedne."
"Aha," řekl a pohlédl dolů na ošuntělou látku. "Nečekal bych,
že takové věci najdu zrovna v Seattlu." Očividně věděl, o co jde,
přestože zbraně byly pořád zabalené.
Tom se zakřenil. "Seattle je město s jistým... švihem. Nikdy
nevíte, co tu při návštěvě najdete. Dobré jídlo, přátelské lidi, starobylé
legendární zbraně. Pokaždé něco jiného."
"Nasedněte," řekl jim Bran. "Všichni jsou na cestě do
Angusova domu."
"A Charles?" Anna si nemohla pomoct, její hlas zněl úzkostně.
"Chtěl jet se mnou," řekl Bran. "Já mu ale řekl, že bude muset
počkat, dokud nebude schopen jít po svých. Taky je na cestě
k Angusovi, možná už je na místě." Nasedl, Anna vklouzla za
ním a místo u okna přenechala Tomovi.
Bran na ni rozesmátě pohlédl. "Neměl ze mě radost. A z tebe
taky ne. Počítej s tím, že na tebe bude křičet, protože tentokrát
jsi ho opravdu vyděsila."
"To mi nepřipadá fér," řekla Anna, přestože jí to nevadilo.
"Riskuju krk, abych ho zachránila, a on na mě ječí." Charles žil,
mohl na ni proto křičet, jak bude chtít.
253
Pa t r ic ia B riggs
"Až toho budeš mít dost, vymáčkni ze sebe slzu," zabrblal
Tom. "Sklapne. Moiře to vychází."
"Arthur je mrtvý, Dana je mrtvá. Pět nebo šest upírů je mrtvých,"
řekla Anna. "Zůstal už jenom jeden darebák."
"S upírem, který utekl, si nemusíme dělat hlavu," ujistil ji
Bran. "Našli ho místní upíři a postarali se o něj. Poslali o tom
Angusovi důkaz."
"Dobře," řekl Tom.
Anně nepřipadala jeho odpověď správná. "Dobře" by nemělo
být odpovědí na bezhlavá těla a mrtvé lidi. Žádné lepší slovo
ji ale nenapadlo.
Anna se musela zeptat. "Brané? Mohl jsi fae nějak zabránit
zabít Charlese? Měla jsem na tebe počkat?" Zabila jsem ji zbytečně?
Asi pochopil, co jí dělalo skutečně starosti. "Před lidským
soudem by Dana čelila minimálně obvinění ze spiknutí za účelem
vraždy. Charles potvrdil, že Arthur plánoval zabít Sunny,
Jeana Chastela a Charlese. Ona sama zabíjela Charlese. To je
pokus o vraždu." Zavrtěl hlavou. "Nelituju její smrti."
"Byla Jezemí paní," řekla Anna tichounce.
"A kvůli své slávě by neměla nést následky vlastních činů?"
Přitáhl si její hlavu k sobě a políbil ji na čelo. "Ego te absolvo.
Tady máš trochu latiny, drahoušku. Zbavuju tě viny. Vedla
sis dobře. Já bych ji mohl zastavit jenom tak, jak jsi to udělala
ty. A dorazil bych příliš pozdě."
"De duobus malis, minus est semper eligendum, " zamumlala.
"Její smrt byla menším zlem."
Charles seděl v celé své kráse sám na obrovském gauči uprostřed
Angusova velkého obýváku - zbývajících deset nebo dvanáct
lidí se shluklo na opačné straně pokoje.
Anna se rozhlédla po scéně před sebou. "Dobrá," řekla. "Kdo
se tady chová jako protiva?"
254
Loviště
Podíval se na ni. Pro takový pohled by udělala mnohem víc
než jen zabíjela. Poplácal gauč vedle sebe, ona mu ale raději
vlezla na klín.
"Mám za sebou fakt ošklivou noc," řekla. "Myslíš, že bychom
se mohli jít konečně vyspat?"
Charles ji políbil, byl to dlouhý, žhavý polibek, který nebral
žádné ohledy. Když skončil, olízla si rty a zadýchaně řekla:
"Znamená to ne?"
"Pro tebe bych zabil i draka," řekl jí. "Najít volnou ložnici asi
bude jednodušší."
Trochu se odtáhla, jen tolik, aby mu viděla do obličeje.
"Draka, co? No, já pro vás, pane, zabila Jezemí paní."
Vzal její tvář do dlaní. "Je mi to líto, Anno."
Te absolve, ano, pomyslela si. Kvůli hřejivému dotyku nezpochybnitelně
živého Charlese by fae klidně zabila znovu. "Mně
ne," řekla. "Miluju tě."
Angus si povzdychl. "Hrdličky," pravil.