Alfa a omega - Loviště - 10

Charles zůstal stát v ledové vodě, která mu sahala několik
centimetrů nad tlapy. Očekával smečku netvorů, místo
toho se ale objevila kráska a on se tak cítil zvláštně
bezbranně.
Šla podél břehu a její zablácené boty šplouchaly ve vodě, která
omývala kamení. Nad nimi, za nimi a po obou stranách se do
tmy táhla přístavní mola. O čtyři nebo pět mol dál zrovna nakládali
loď a on slyšel, jak spolu dělníci hovoří bručivými hlasy
těžce pracujících lidí. Byli příliš daleko, než aby viděli ženu
s obrovským psem, která se procházela po břehu.
Nechtěl, aby se mu příliš vzdálila, proto se za ní vydal, aby se
ujistil, že je v bezpečí. Netvora, který ji ohrožoval, nezabil... Při
tom pomyšlení hluboko v hrudi zavrčel. Měl ho zabít. Měl mu
utrhnout hlavu, aby už nemohl ubližovat slabým a bezmocným.
Aby nemohl ublížit jeho Anně. Nezáleželo na tom, že dokázala,
že není slabá ani bezmocná.
Bratr vlk zavětřil, v okolí ale nikoho jiného necítil. Anna našla
kládu, již na břeh vyplavila voda, a udělala z ní nyní trůn pro
jeho paní. Napřed ji ale musela přelézt.
Obešel kládu, aby se ujistil, že je stabilní - a zjistil, že je pro
něj těžké přiblížit se k Anně.
Viděla ho v akci už dřív, viděla ho zabíjet, a neucukla před
ním. Tentokrát to ale bylo jiné a Charles to věděl. Tentokrát byl
jeho útok... ne nevyprovokovaný, ale ani ne nezbytný.
Chastel si příliš cenil své kůže, než aby si něco začal uprostřed
smečky nepřátelských vlků. Neublížil by jí, ne v tu chvíli.
Loviště
Charlesovi ale na ničem z toho nezáleželo - v duchu viděl, jak
se Francouz zakusuje Anně do hrdla, zatímco on je na opačné
straně budovy a příliš pomalý.
Podíval se na ni, jen aby se ujistil, že k tomu doopravdy nedošlo.
Našla si pohodlné místo, uvelebila se na něm, obrátila se
k němu tváří a opřela se o nataženou paži.
Anna říkala, že si chce promluvit. Nezdála se ale rozzlobená
ani zklamaná, což by bylo horší.
A byly tu věci, které potřeboval vědět. Jako třeba proč se neobjevili
vlci, aby ho přivedli zpátky - slyšel, jak se Dana dožaduje
jeho kůže, očekával je. Proč Anna řekla, že předala Angusovi
velení? Tušil, že to má něco společného s tlakem, který ucítil
krátce poté, co opustil skladiště.
Kdyby ho neovládal bratr vlk, prostě by na ostatní vlky počkal,
počkal by, až by ho na Danin příkaz napadli přímo ve skladišti.
Bratr vlk byl ale rozhodnutý zvolit si bojiště. A to znamenalo
vydat se dolů ke břehu, kde mu hluboká voda kryla záda
- vlkodlaci neplavou, potopí se.
A Daniným elementem byla sladká voda, ne slaná.
Anna ale obrátila jeho plány vzhůru nohama. Nepřijdou si
pro něj - a velel Angus, ne Dana. Anna se rozvalovala na kládě
a koutkem oka sledovala, jak přechází sem a tam.
Ještě chvíli se od ní držel dál. Dokud byl vlk a byl kus od ní,
nemohla mu říct, že... co? Že ji jeho útok na Chastela znechutil?
Že ji vyděsil? Anebo ještě hůř, že se jí to líbilo? Znal ji ale
natolik dobře, aby věděl, že nic z toho neřekne.
Proto nedokázal říct, proč k ní přišel jako vlk, ne jako člověk.
Posadila se a poplácala kládu před sebou. Vyskočil na ni,
ona ho objala a dlouhými prsty mu mnula uši a citlivá místa na
obličeji.
Opřela se o něj. "Miluju tě," řekla.
Přesně to potřeboval. Zhluboka se nadechl a proměnil se.
Odtáhla se a dala mu prostor.
187
Pa t r ic ia Briggs
"Jak je možné, že nemáš tucty červených nebo modrých trik
a padesát párů bot?" zeptala se Anna, když byl hotový. "A myslíš,
že naše pouto je dost silné na to, abych se taky dokázala proměnit
zpátky v člověka v šatech místo úplně nahá?"
Pohlédl dolů na sebe. Jako obvykle byl oblečený. Neslyšel
0 žádném jiném vlkodlakovi, který by po proměně končil oblečený.
Netušil, jestli za to můžou vlkodlaci čáry nebo magie
jeho šamanského dědečka. Věděl jen, že se to začalo dít, když
mu bylo čtrnáct nebo patnáct, kmen jeho matky totiž považoval
nahotu za ostudnou. Tehdy se oblékal do jelenicových kalhot -
když se na ně soustředil, dokázal je vyčarovat pořád.
Charles se k ní otočil, upřeně se zadíval do jejího rozesmátého
obličeje, vzal ho do dlaní a políbil ji, jako by sejí mohl naplnit.
Otevřela ústa a vpustila ho dovnitř, uvítala ho teplými dotyky
a tichými zvuky. Nebyli spolu dost dlouho na to, aby se třeba
1 ty nej základnější dotyky staly rutinou - nemyslel si ale, že by
její polibky někdy dokázal brát jako běžnou věc, dotyk jejího jazyka,
zubů a rtů.
Když se odtáhl, opřel se tváří o její a řekl: "Já nevím. Mohli
bychom to zjistit, třeba počítat červená trika."
"Proč červená?" zeptala se. "Proč sis tentokrát nepřičaroval zelené
nebo modré? Viděla jsem tě v modrém. Je volba na tobě?"
Zasmál se. Potřeboval to, ty drobné intimnosti, které před
Annou nikdy nepoznal. "Nevím. Nikdo se nikdy neptal a já
tomu nevěnoval pozornost."
Přitiskla mu ústa k uchu a její teplý dech ho donutil soustředit
se. "Určitě to ale lidi zajímalo. Jen se příliš báli velkého zlého
vlka, než aby se zeptali."
Znovu se zasmál. Její společnost mu přinášela útěchu - nejen
společnost omegy, nýbrž jeho Anny, která využila každé výmluvy,
aby ho donutila smát se.
Odtáhla se, její oči se ale pořád usmívaly. "Dana je vodní fae,
že? Jedna z těch, které lákají muže do vody a topí je."
188
"Ano."
"Jak to udělala? Bylo to nutkání - nebo nějaká manipulace?"
Z její tváře nic nevyčetl. "Nevím. Proč se ptáš?"
"Podobný výbuch se ti vůbec nepodobá - ty si všechno předem
dobře plánuješ. A Chastel. Jak je starý? Obvykle se nechová
tak bezhlavě jako dneska večer, ne? Zabíjí děti a lidské ženy,
ale jen před lidmi, kteří jsou příliš slabí, než aby mu ublížili.
Tebe by si proti sobě nikdy takhle nepoštval, ne v situaci, kdy
bys byl oprávněný zaútočit na něj."
S Annou po boku se bratr vlk uklidnil. Charles tak mohl uvažovat
jasněji, zvážit všechny divné věci, které se tu noc staly.
"To není tak docela pravda. Někdy se chová neuváženě -
a není zbabělec. Rád hraje hry: když se na tebe vrhl, mohl tě zabít,
kdyby chtěl - takový už je Netvor z Gévaudanu." Měla ale
pravdu v tom, že Francouz se choval zvláštně. "Jak ti ale položil
svoji kořist k nohám, to bylo nezvyklé." Chvíli o tom uvažoval.
"Dokonce romantické. Nepamatuju si, že by měl Chastel někdy
partnerku. Ženy většinou zabíjí. Děti taky. Je to, jako by v něm
jejich křehkost vyvolávala to nejhorší."
"Mně a Ricovi řekl, že je přesným opakem omegy. Samé násilí
bez ochranitelských pudů."
Charles cítil, jak mu obočí stoupá vzhůru. "To je vnímavé,"
řekl. "Já bych ho označil za sociopata. Otec tvrdí, že je prostě
zlý."
,"Zlý‘ podle mě sedí," zamumlala Anna. Hrála si s kůrou stromu:
ve vodě z velké části shnila, takže se jí doslova rozpadala
pod prsty.
"Ale ta věc s brašnou se Chastelovi nepodobala," řekl Charles.
"A to, co jsem prováděl já... taky nebylo typické. Ne takhle.
Měl jsem pocit, jako by to opravdu udělal, jako by ti rozsápal
krk - přestože jsem dobře věděl, že se tě ani nedotkl. Myslíš, že
s tím má něco společného fae?"
"Když jsi napadl Chastela, doslova z ní čišela krvelačnost.
189
Pa t r ic ia B riggs
A první, co udělala, bylo, že tě obvinila-z něčeho, co jsi ve skutečnosti
neprovedl. Hloupá fae si nepamatovala, že lov po zaznění
signálu skončil." Anna zaryla nehty do stromu jako drápy
a hlas jí ztvrdl. "Chtěla tě mít na milost a nemilost."
A on najednou pochopil, že důvod, proč nepadl Daně do rukou,
sedí vedle něj na kládě. Jeho Anna nevypadala nijak houževnatě,
měla pihovatý obličej a její tělo pořád potřebovalo nabrat
aspoň pět kilo, třebaže byla mnohem robustnější, než když
ji potkal. Byla ale nepoddajnější než stará kožená bota a starala
se o to, co jí patřilo.
"Dana nevěděla, s kým si zahrává," zamumlal očarovaně
a užasle.
"V tom máš zatracenou pravdu," řekla Anna. "Dnes večer
byla na lovu. Nevím, kdo byl její kořistí původně... Připomnělo
mi to situaci, když dominantní vlk vstoupí do nové smečky a vyhledá
nejkrutějšího rváče, aby se s ním porval a určil své postavení.
Nevím, jestli to plánovala nebo se to prostě stalo."
Charles zachytil pach a otočil hlavu. "Angusi," řekl a vlk
k nim přistoupil.
"Dovolil jsem, abys mě ucítil," prohlásil Angus defenzivně.
"Děkuju." Charles ale pochopil, že to nestačí, Anguse totiž
stále znepokojovalo, že je vyrušil. "Vážím si toho. Co víš?"
Angus tu byl už nějakou chvíli, a kdyby neměl co dodat, prostě
by se odplížil zpátky nahoru na kopec.
"Něco jsem slyšel," řekl Angus. "Anna má pravdu. Cítil jsem
faeskou magii, ale neuvědomil jsem si, co udělala, dokud jsi nenapadl
Chastela. Chtěla tě donutit zabít ho."
"Myslela jsem, že fae něco takového neumí," řekla Anna.
"Očividně to není nemožné," řekl Charles. "Nevím, proč to
nedělají, jen že to nedělají. Nikdy. Neporušují dané slovo a nelžou.
Slyšel jsem, že nemůžou. Nikdy. Ale ona to právě udělala."
"Zeptej se maroka," navrhl Angus.
190
Loviště
Charles se natáhl pro telefon, ale zarazil se. "Nemám u sebe
mobil," řekl jim.
Anna se zahihňala. "Tolik červených triček, a žádný mobil?
Já ho u sebe taky nemám, nechala jsem ho v autě."
Angus podal Charlesovi svůj. "Červená trika? Chci vědět,
o co jde?"
"Spíše ne," řekl Charles, vytočil číslo a přitiskl si mobil
k uchu. Když se na opačné straně ozval otec, pověděl mu
Charles celý příběh. Starý bard si ho bez poznámek vyslechl.
Jakmile Charles skončil, nastala krátká odmlka, jako by si Bran
snažil utřídit myšlenky.
"Šest upírů lovilo spolu," řekl nakonec.
Nebyla to otázka, ale Charles přesto odpověděl. "Ano."
"Podívám se na to. Slyšel jsem několik historek - prověřím
je. Myslím, že půjde o žoldáky: zabijáky k pronajmutí. Angus
už dlouho neměl v Seattlu s upíry problémy - a Tom by je poznal,
kdyby šlo o místní. Upíři v minivanu, to vypadá, jako by
si ho pronajali..."
"Mám poznávací značku," řekla Anna. "I mně ale připadal
pronajatý. Americký minivan starý maximálně pět let." Vysypala
ze sebe tři písmena a tři čísla.
Telefonovat ve společnosti vlkodlaků s ostrým sluchem znamenalo,
že všichni všechno slyšeli. Charles tak aspoň nemusel
nic opakovat.
Slyšel po papíře klouzat pero, jak si otec zapisoval poznávací
značku. "Podívám se na to," řekl, když dopsal, "ale tuším, že
má pravdu. Jinými metodami je najdeme rychleji. Myslíte, že je
vycvičil vlkodlak?"
"Bojovali jako smečka," řekla Anna. "Dělali stejná rozhodnutí.
A používali magii, která připomínala magii smečky."
"Tom si myslí to samé," řekl Angus. "Neporval se poprvé -
a magii smečky umí použít lip než většina z nás."
Marok se znovu odmlčel, a když nakonec odpověděl, zněl
191
Pa t r ic ia B riggs
jeho hlas tak příjemně, až všechny varoval, že se brzy rozpoutá
peklo. "Můžete dokázat, že bitku vyprovokovala Dana?"
Charles pohlédl na Annu.
Zavrtěla hlavou. "Ne. Musel bys být u toho."
"Přesně," řekl Angus. "Já ji viděl, ale pochybuju, že si toho
všiml ještě někdo jiný. Poslala by mě za Charlesem, i kdyžjsem
odmítl. Očarovala mě mým pravým jménem. Nikdo mi tak neřekl
už skoro sto let - a tehdy jsem byl nula. Nejenže jsem nebyl
alfa, dokonce jsem žil v jiné zemi. Zajímalo by mě, jak se
k mému rodnému jménu dostala. Na světě existuje sotva deset
lidí, kteří ho znají."
"Použila tvé pravé jméno, a ty jsi neuposlechl její rozkaz?"
Angus zaklonil hlavu a rozesmál se. "Bože na nebesích,
Brané. Kdyžjsem poprvé viděl to roztřesené malé stvoření, které
je tvojí snachou, klepala se mu kolena v místnosti plné predátorů
a mě napadlo, že si tvůj syn našel králíkodlaka."
"Děkuju," řekla Anna kousavě.
Anguse ale nezastrašila, naopak se zakřenil. Když však promluvil,
hovořil s Braném. "Myslel jsem, že není jeho váhová
kategorie. Ale to bylo předtím, než zabila upírku a donutila panáčkovat
starou fae. Ta ženská mě očarovala a Anna prostě řekla:
,Stát.‘ A ať se propadnu, jestli jsem nemusel poslechnout ji
namísto fae. Zlomila Daninu moc stejně jistě, jako bys to udělal
ty."
"Měl jsi být u toho, když před několika týdny zabila čarodějku,"
řekl Bran přátelsky. "Asii před ní utíkal dvě stě let a synův
,králík4 ji zabil v lidské podobě a jen s nožem v ruce."
"Asii?" zeptal se Angus náležitě šokované. "Maur As//?"
"Přesně ten," řekl Charles.
"Najednou mi vůbec nevadí, že mě zachránil králík," řekl
Angus vesele.
Anna přimhouřila oči. "Ještě jednou mi řekni králíku, a budeš
toho litovat."
192
Loviště
Marok promluvil do ticha, které se po Annině hrozbě rozhostilo.
"Kdybych teď dorazil..."
"Ne," přerušil ho Charles ihned.
Otec si povzdychl. "Všiml sis, že jsem řekl ,kdybych1, že
ano?"
Na to Charles neměl odpověď, proto mlčel.
Brana uspokojilo, že syna náležitě usadil, a pokračoval:
"Nemyslím si, že bych mohl nějak pomoct. Na jednání by to
rozhodně žádný vliv nemělo. Chastel udělal přesně to, co chtěl
- budeme si s tím muset poradit."
"Omlouvám se," řekl Charles.
"Nemáš za co. Ani moje přítomnost by nic nezměnila. Dokud
se některý z Evropanů Chastela nezbaví, budeme muset konat
za jeho zády. Bylo by velmi... nečekané, kdyby se rozhodl táhnout
s námi zajeden provaz."
"Není opak omegy," řekla Anna. "Je opak maroka."
Charles otci vysvětlil, co tím myslela, a Bran se lehce zasmál.
Někteří lidé by si mysleli, že to znamená, že se nezlobí - mýlili
by se. "Myslím, že správně je obojí."
"Proč se ho nezbavíš ty?" zeptal se najednou Angus.
"Není to na mně," odpověděl Bran a pak pokračoval, což dokazovalo,
že o tom uvažoval: "Musel bych se starat ještě i o Evropu.
Můžu tě ujistit, že už tak mám práce nad hlavu. Víc nepotřebuju.
Hledáš práci, Angusi?"
"K čertu, ne." Vůdce Smečky Smaragdového města se vděčně
zakřenil. "Ne že bych se mohl Chastelovi postavit. Na rozdíl
od tvého syna. Viděl jsem ho bojovat chladnokrevně - ale měl
bys ho zažít, když se rozzuří. Trvalo sotva dvě minuty, než položil
Chastela na lopatky."
"Charles vždycky bojuje rychle," řekl Bran. "Většina skutečných
soubojů je krátká. Nejsme kočky, se žrádlem si nehrajeme.
Charles slyšel, jak se otec zhluboka nadechl, aby změnil téma.
193
Pa t r ic ia Briggs
"Takže. Tvoje práce, Charlesi, bude najít upíry, kteří zabili naši
ubohou Sunny. Zbav se jich a zjisti, kdo je najal."
"Fae porušila slovo," řekla Anna.
"Nemůžeme to dokázat," namítl Bran.
"Co se stane, když fae poruší slovo?" zeptal se Charles otce.
"Já slyšel jenom to, že se to nestává."
"Nemám nejmenší tušení," odpověděl otec. "Nejsem fae -
a nikdo neumí střežit svá tajemství lépe než oni. Nikdy jsem nezažil,
že by fae porušili slovo - zkroutili ho do preclíku, to ano,
ale neporušili. Očekával bych, že do ní na místě praští blesk.
Ale to se nestalo, takže váš odhad je stejně dobrý jako můj."
Odmlčel se. "Buďte opatrní. A ty bys měl zvážit, jestli by nebylo
moudré nosit na krku křížek a najít něco, co by fungovalo i pro
Annu. Nepomůže vždycky, ale při kontaktu s upíry se hodí."
Zavěsil.
"Víš," řekla Anna zamyšleně, Jsem trochu zklamaná. Myslela
jsem, že ví všechno."
"Všechno ne," přiznal Charles. "Umí to ale dobře předstírat."
"A improvizuje," řekl Angus. ,J když jsem ho při tom nikdy
nenachytal." Odmlčel se. "Víte, myslím, že by tím bleskem
mohl být on. Doufám, že budu u toho, abych to viděl."
Charles zívl. "Takže zítra nás čeká poslední schůzka. Použiju
některé kreativnější věci, které si táta nechával v rukávu, pak...
možná bude lepší jednání ukončit, teď už stejně ničeho nedosáhneme."
"Sunnyina smrt," řekla Anna. "Připadá mi špatné takhle ji...
využít, ale Sunnyina smrt je dobrý důvod, proč konferenci ukončit
dřív."
Angus kývl. "Nikoho neošálíme - všichni vědí, co Chastel
udělal - ale umožní nám to zachovat si tvář."
194-
Loviště
Anna se zavrtala pod něj a zabručela, když se Charles zasmál,
její studené prsty si totiž našly cestu na místo, kam by se nic studeného
nemělo na mužském těle zatoulat. Překulil se na ni a ona
šťastně vzdychla a pootevřela oči, které se ve tmě hotelového
pokoje modře třpytily.
"No, ahoj," pošeptal Annině vlčici. "Vlkodlaci," oznámil jí
vážně, Jsou teplokrevní. Řekl bych až horkokrevní. Není nám
zima a nestrkáme ledové prsty tam, kde studené věci nemají co
dělat."
Zamrkala na něj. "Teplo," řekla zastřeně.
"Ano," odpověděl. "Ale mohla ses zabalit do deky, než jsi
promrzla."
Zvedla se z matrace, vzala ho za čelist a tvrdě ho políbila.
Líbal ji a přitom se překulil, aby byla nahoře. Annina vlčice
někdy dělala věci, které Anně nebyly příjemné. Naučil se tomu
přizpůsobit - a to mimo jiné znamenalo, že když se Anna neměla
zrovna pod kontrolou, byla nahoře. Při probuzení pod ním
měla sklony panikařit.
Nedokázal s Anninou vlčicí komunikovat tak jako s bratrem
vlkem. Obvykle se probouzela, když Anna spala, a hovořila jednoslovně.
Kousla ho do ucha a zatahala ho za náušnici s jantarem, kterou
mu pořídila.
"Opatrně," řekl jí. "Mám ty náušnice rád."
Přejel jí rukama po bedrech a ona vydala šťastný zvuk a prohnula
se. Chvíli jí dovolil hrát si, pak ji vzal za ruce.
"Hej, vlčice," řekl bez dechu. "Než budeme pokračovat, musíme
probudit tvoji druhou půlku." Netušil, jestli Anna ví o tom,
co její vlčice provádí - jestli je při vědomí nebo pořád spí.
Nezdálo se mu ale správné zajít dál, aniž by si byl jistý, že Anna
ví, co vlčice dělá.
Zírala na něj a on sledoval, jak se jí mění oči. Během několika
úderů srdce se její zářivě modré oči zahřály dohněda.
195
Pa t r ic ia Briggs
Nepřekvapilo ji, že leží na něm, jen se usmála a sevřela mu rukama
ramena.
"V pořádku?" zeptal se.
V odpověď pohnula boky a sedla si na něj. Zasténal nad jejím
nečekaně agresivním pohybem. Podobné věci dělala Annina
vlčice - Anna se obvykle krotila. Nasadila tvrdé, rychlé tempo
a on ji nechal dělat, co chtěla.
"Prostě tu budu ležet a myslet na Anglii," zafuněl, aby ji rozesmál.
Obrátilo se to proti němu, protože se zvedla - a zůstala nehybně
klečet, jeho vlastní boky přitom držela na posteli chodidly,
která mu zahákla za stehna. "Jestli myslíš na Anglii," řekla,
"pak nedělám něco správně."
A udělala věci, po kterých mu vypnul mozek.
Když bylo po všem, natáhla se na něj jako sladce vonící přikrývka
- přikrývky ho ale obvykle nelíbaly na krk.
Řekl jí: "Vzpomínáš si na to, jak jsem ti řekl, že jsi moje družka,
a ty jsi odpověděla, že nemáš ráda sex?"
Zahihňala se jeho samolibému tónu. "Připadalo mi fér varovat
tě."
"Králíci mají rádi sex," prohlásil nedbale.
Posadila se a kousla ho do nosu. "Já ti dám králíka. Vím, kde
jsi lechtivý."
Někdo rychle a naléhavě zaklepal na dveře. "To jsem já,
Angus. Pusťte mě dovnitř."
Anna vypískla, vyskočila z postele a rychle na sebe natáhla
včerejší svršky. Charles si oblékl džíny a vydal se ke dveřím.
Bylo krátce po druhé hodině ráno - muselo se stát něco velmi
vážného. Obzvláště když Angus nezavolal.
Jakmile byla Anna oblečená, Charles otevřel dveře a pozval
Anguse dovnitř. Druhý vlk sice zaváhal na prahu, nijak se ale
nezmínil o tom, co Charles s Annou dělali - zaregistroval by to
však i lidský čich.
196
Loviště
"Nesu něco na probrání. Nabídněte si," řekl Angus. Držel tác
se čtyřmi kouřícími kelímky: dvě kakaa a dvě kávy.
Charles si vzal kakao, ale Anna, která obvykle pila kakao
s ním, si nečekaně vzala kávu.
"Potřebuju se vzbudit," vysvětlila, takže se asi tvářil překvapeně.
Angus odložil tácek na stůl, vzal si druhou kávu a posadil se.
"Chastel je mrtvý," oznámil bez obalu.
"Myslel jsem, že nebyl vážně raněný." Charles si popravdě
nepamatoval, co mu provedl.
"Nezemřel na následky boje." Angus se napil kávy. "Někdo
ho postřelil stříbrnými broky a pak... Vypadá to, že ho doslova
vykostil. Vymlátil duši i z chudáka Michela. Znáte ho? Má
prasklou lebku, zlomenou čelist, zlomená žebra a další zranění.
Nějaký čas potrvá, než nám bude moct něco říct."
"Kdo ho zabil?"
"To je právě problém; kromě Chastelova a Michelova pachu
jsme na místě našli už jen tvůj."
"Celou noc byl se mnou," prohlásila Anna pobouřeně.
Charles se na ni příjemně usmál. "Nezabil jsem ho ani jsem si
jeho smrt neobjednal."
Angus ponuře přikývl. "Myslel jsem si to. Potřeboval jsem
ale, abys mi to řekl."
"Vykostit někoho chvíli trvá." Charlese napadlo, že by asi
neměl přiznávat, že to ví. "O jak profesionální práci tu mluvíme?"
"Já bych si takhle neporadil ani s vepřem," řekl Angus.
"A to jsem byl dvacet let řezník." Zaváhal, pak se narovnal.
"Podívej, vím, že jsi to nebyl ty. Není to tvůj... styl. Ten, kdo
to udělal, je úplně šílený. Ty bys ho prostě roztrhal na kusy
a skoncoval s ním. Ale fae... ona pravdu nepozná, když ji slyší.
Ne tak jako my - a naše slovo jí stačit nebude." Jeho hlas
zněl poněkud hořce.
Pa t r ic ia Briggs
"Až se to Dana dozví, půjde po tobě - už jednou jsi jí unikl
ze spárů." Kývl na Annu. "I já si všiml, že se soustředila na
Charlese jako na kořist. Pokud nepoužije ke zjištění pravdy magii,
bude to vypadat, že jsi to udělal. Bojovali jste spolu. Narušil
konferenci. Pronásledoval tvoji družku. Tom byl po většinu života
polda. Říká, že s tím, co na tebe fae má, by tě lidský soud
poslal do vazby - a patrně tě i odsoudil." Zvedl oči k Charlesovi
a ten mu to dovolil. "Pamatuj, že nemusí přesvědčit mě nebo
tvého otce. Jedinou vyšší autoritou mezi fae jsou Šedí páni - a ti
si vystačí s tím, s čím by se spokojily lidské soudy."
Zhluboka si lokl kávy. "S jejím slovem. Ona je Šedá paní.
Poštve na tebe všechny fae ve Státech. Jestli se vzepřeš, jestli se
vzepře tvůj otec - a ty víš, že to udělá - rozpoutá se válka."
"Udělala by to?" zeptala se Anna.
"Ano," vyštěkl Angus bez váhání.
"Takže musíme najít Chastelova vraha, než se dozví o jeho
smrti," řekl Charles, jako by o nic nešlo.
"Správně."
"Zavolej svým lidem a všechno na dnešek zruš," řekl Charles.
"Smrt Arthurovy družky bude prozatím dostatečnou výmluvou.
Musíme prohlédnout místo, kde Chastel zemřel, a promluvit si
s Michelem."
Angus byl dobrý průvodce. Na křižovatkách zastavoval už na
oranžovou, ať Anna, která jela za ním v otlučené corolle, nemusí
riskovat jízdu na červenou, aby ho neztratila.
Pověděl jim, že francouzští vlci si pronajali soukromou rezidenci
ve čtvrti královny Anny, mezi dobře udržovanými sídly na
svahu kopce nedaleko od jejich hotelu.
Uviděla jejich dům, ještě než Angus vyhodil blinkr. Byl moderní
a mezi tradiční sídla vůbec nezapadal. A že je na správném
místě, poznala podle vlkodlaka, který popíjel pivo na přední
verandě.
198
Loviště
lan, který je uvítal na letišti, seděl v kovovém houpacím křesle
a v ruce držel plechovku. Napadlo ji, že pivo je kamufláž.
Byla taková zima, že by působilo divně, kdyby někdo seděl ve
dvě třicet v noci venku na verandě - díky pivu nebyl tak... okatý.
Vypadal, jako by ho vykopli ven a on teď čekal, až ho zase
pustí dovnitř.
Anna následovala Angusův vůz a zaparkovala na příjezdové
cestě místo venku na ulici. Vešla se tam jen tak tak - už tu stála
dvě auta - ale corolla byla malá a skladná.
Otevřela dveře a ucítila krev. Pohlédla na Charlese, ale nedal
najevo, že by si něčeho všiml. Hlad po syrovém mase pro něj
nebyl nic nového. Věděl, co je, a obvykle to i akceptoval; uměl
to přijmout do takové míry, že s bratrem vlkem dokázali spolupracovat
způsobem, jakého žádný jiný vlk nebyl schopen.
lan na ně čekal nahoře na verandě a podržel jim dveře - sám
ustoupil kousek stranou, aby se co nejlépe ochránil před pachem
vraždy. Plně se soustředil na svého alfu.
"Pane," řekl. "Od chvíle, kdy jste odjel, nevešel nikdo dovnitř.
Vpředu i vzadu jsme rozestavili stráže, jak jste chtěl. Ostatní
Francouze jsme podle vašeho přání ubytovali v hotelu."
"Dobře."
"Ano, pane." lan působil trochu vystresovaně. Anna se instinktivně
dotkla jeho ruky.
Několikrát se zhluboka nadechl a zadíval se na ni.
Angus ho láskyplně poplácal po tváři. "Omegy, chlapče. Šíří
mír a štěstí, to je jejich talent."
Pokynul jí, Anna Tana pustila a následovala Charlese dovnitř.
"Jestli celou věc nastražila Dana, už o tom ví," řekla Anna,
když se za nimi zavřely dveře.
"Ano," souhlasil Charles. "Ale jestli ne, bylo by dobré na
sebe neupozorňovat." Zastavil se v chodbě a podíval se na ni.
"Rozumíš lidem lépe než já. Myslíš, že by si Dana najala upíry?
Myslíš, že by dokázali jednat na vlastní pěst?"
199
Pa t r ic ia Briggs
Byla přesvědčená, že se podceňuje, přesto zapojila instinkty.
"Je Šedá paní. Ráda hraje hry - dělá jí... radost vypadat... neatraktivně.
Což znamená, že bez iluze je buďto naprosto příšerná,
nebo nádherná." Zavřela oči a snažila se poskládat kousky skládačky
dohromady. "Ona by si upíry nikdy nenajala. Neodvážila
by se jim svěřit tajemství." Byla to pravda. "Nevadilo by jí, kdyby
za ni někdo odvedl... špinavou práci - ale nemyslím si, že za peníze.
Využila by někoho, kdo by jí něco dlužil - možná své faeské
poddané. Nebo by se uchýlila k vydírání. Ale ne žoldáky."
"Souhlasím," řekl Charles.
"A co se týká upírů... Při útoku nejednali emocionálně, nebylo
v tom nic osobního. Pro ně to byla prostě práce. My jich ale
několik zabili, a najednou to osobní bylo, že? A tak když zabili
Sunny, pořádněji zřídili a nechali ji tam, kde jsme ji našli, aby...
vlkodlakům ukázali, co umí."
"Angusi?" řekl Charles. "Dana tady žije. Znáš ji lépe než my."
"Já ženám vůbec nerozumím," prohlásil Angus. "A u těch
faeských jsem úplně mimo." Na chvíli se odmlčel. "Ale myslím,
že tady Králík má pravdu. A s upíry taky."
"Anna," řekl Charles mírně, než mohla Anna protestovat. "Ne
Králík."
Angus naklonil hlavu na stranu. "Myslím to se vší úctou,"
řekl Anně. "To je všechno. Anno."
"Jak myslíš." Charles se tím dál nezabýval a přešel k další
věci. "Upíři našli způsob, jak zamaskovat svůj pach. Brání nám
to najít místa, kde ve dne odpočívají."
Angus strnul. "Myslíš, že ho zabili upíři? Čtyři upíři proti
Chastelovi a Michelovi?"
"Netvor byl raněný." Charles obvykle jména mrtvých nevyslovoval.
Přezdívky však zjevně nevadily. "Michel... je ještě
méně dominantní než Tom. Srdce má na správném místě, ale
není válečník. Netvor by ho jinak dávno zabil. Kde v tu dobu
byli francouzští vlci?"
200
"Na LAN párty."
"LAN párty?" Anna víceméně věděla, o co jde. "Není to taková
ta sešlost šprtů, kde spolu na spoustě počítačů hrají jednu
hru?"
Angus přikývl. "Alana napadlo, že by je to mohlo zaujmout -
že by si tak mohli vybít agresi, aniž by někoho zabili." Odmlčel
se. "A nikdo vlastně nikoho nezabil - aspoň ne tady. V každém
případě Alan, několik jeho příbuzných, několik mých vlků a...
myslím, že jeden Španěl se rozhodli uspořádat LAN párty s nějakou
střílečkou."
"Kdo mohl vědět, že tu zůstanou jenom dva vlci?" zeptala se
Anna.
"Kdokoli, kdo si přečetl pozvánku - a ta se dala najít na naší
internetové síti. Což znamená celá moje smečka a všichni vlci,
kteří se zúčastnili konference a obtěžovali se prohlédnout si uvítací
materiály, které jsme pro ně připravili."
"Pokud upíři pracují pro jednoho z nás," uvažoval Charles,
"věděli to."
"Pokud jsou za tím upíři, provedli to zatraceně rychle," podotkla
Anna. Uvědomila si, že se nikomu nechce jít dál do domu
a přiblížit se k pachu krve.
"Toma, Moiru a mě napadli předevčírem, Sunny včera a Chastela
později té samé noci." Nechtěla ho vidět, nechtěla se ocitnout
v blízkosti důkazů takové agónie a smrti. Uvažovala, jestli
ostatní nebojují s přesně opačnými instinkty.
"Zabijáci mají několik cílů a co nejrychleji se jich zbavují,"
hádal Angus. "Udeří dřív, než se nepřítel vzpamatuje a zareaguje.
Pilné včelky."
"Otázkou zůstává, o co jim jde? Proč to dělají?" Charlesův
hlas zněl zamyšleně, jako by rozebírali šachy, ne vraždu v útulném
obýváku, který páchl smrtí. "A má na celé věci podíl i Dana?
Anebo představuje samostatný problém?"
Podíval se na Annu. "Můžeš zůstat tady."
201
Pa t r ic ia Briggs
"Ale chceš, abych šla s tebou." Věděla, že má pravdu, a překvapilo
ji to.
"Díváš se na věci z jiné stránky," řekl. "Angus a já - my umíme
rozluštit průběh bitvy. Ty nám povíš o osobě, která za ní stojí.
Po kom jdeme a čeho se snaží dosáhnout." Napjatě se na ni
usmál. "Vidíš věci a víš, proč je lidi dělají. Třeba upíry, kteří se
chovají jako vlci. Chci, abys zůstala tady, ale obávám se, že tě
můžeme potřebovat uvnitř."
Zhluboka se nadechla. "Dobrá. Ale jestli se pozvracím, bude
to tvoje vina."
"Fajn."
Sklonila se, aby si zavázala tenisku, a všimla si Angusova výrazu.
"Je velice ochranitelský," vysvětlila. "Takovým tím nietzschovským
způsobem: ,Co tě nezabije, to tě posílí.1 Aspoň tu
není šest metrů hluboký sníh."
Charles se zasmál.
Když ale vešli do pokoje, nikdo se neusmíval.
Krev vsákla do koberce a postříkala stěny. Stárla; za několik
hodin začne páchnout hnilobou. Stěny vypadaly spíše hnědé než
červené. Na hromádky masa, kostí a částí těla se ještě nepodívala.
Pěkně krok za krokem. Co jí říkala krev?
,"Kdo by si to byl pomyslil, že ten stařec má v sobě tolik
krve,1" zamumlala Anna.
"Myslel jsem, že tvým koníčkem jsou latinské citáty," nadhodil
Charles.
"Shakespeara v latině citovat neumím." Zadumala se, protože
tak mohla oddálit pohled na to, co se v pokoji nacházelo. "Cui
bono. Kdo z toho vytěží?"
"Neumím si představit, že by šlo o peníze," řekl Angus.
"Anebo jen o peníze. Nebo o lásku. U Sunny možná - ale
u Chastela?"
Anna vešla dál do pokoje a koberec jí mlaskal pod nohama
stejně jako koberec v bytě jejích přátel, když jim praskl soudek
202
Loviště
piva (nějaký génius se ho pokusil otevřít kladivem a šroubovákem,
když přestala fungovat pípa).
Poznala, kde ležel Michel, na krví nasáklém hnědém koberci
po něm totiž zůstala čistá silueta.
A pak tu bylo tělo... anebo spíše jeho kusy. Donutila se podívat.
Na odhalení pachatele možná závisel Charlesův život.
Nemohla si dovolit být citlivka.
Na hromadě tu ležely ruce, nohy a hlava (která spíše připomínala
voskovou rekvizitu z hororového filmu než něco, co sedělo
někomu na ramenou a mluvilo). Hlava byla otočená ke dveřím,
jimiž vešli, a obklopovaly ji ruce a ty zase chodidla. Zbytek hromady
tvořily vnitřnosti a kosti.
Vedle částí těla byl na podlaze roztažený čtvercový kus látky
- nedalo se říct, jak původně vypadal, ale podle tvaru hádala, že
se jednalo o ubrus. Byly na něm naskládané kusy masa a žebra,
jako by někdo plánoval barbecue.
Proč jí vadila ta krev?
"O upírech moc nevím," řekla a mluvila rychle, aby jí nevibrovala
čelist. "Na střední jsem ale četla Drákulu. Vyplýtvali by
tolik krve? Anebo v nás chtějí vyvolat hrůzu? Koho chtějí vyděsit
a proč?"
"Ne," řekl Charles najednou. "Neplýtvali by krví. Ne bez
dobrého důvodu. Máš pravdu, je za tím úmysl. Má to vypadat
jako čin sériového vraha. To na upíry nesedí. Upíra, který by
po sobě nechával podobnou spoušť, by zabili dřív, než by mohl
svůj čin zopakovat. Upíři si můžou dovolit zájem lidí ještě míň
než my."
"Naplánovali to pro efekt. Muselo jim to dát spoustu práce."
Chvíli zíral na části těl - pak se spokojeně usmál. "Očividně až
příliš."
Mávl na to, co zůstalo z Chastela. "Podváděli. Máme jedno
tělo - ale příliš mnoho zbytků, o dobrých deset kilo víc. Vsadím
se, že mezi masem najdeme strojově upravené hovězí a že zby203
Pa t r ic ia Briggs
tek Francouze schovali pod vnitřnosti. Maso na kostech. Neměli
čas odvést dokonalou práci. Muselo to jenom vypadat dobře pro
diváky."
"A to znamená pro koho?" zeptal se Angus.
"Pro nás ne," řekla Anna. "Teda až na mě... Mně to připadá
strašné - ale vlkům, kteří za úplňku vyráží na lov? Krev a maso
je nevyděsí." Nezmínila se o tom, že Angus měl problém odtrhnout
oči od naporcovaného masa. "Obzvláště když obětí je někdo
jako Jean Chastel. Vsadím se, že Francouzi litovali Michela,
při pohledu na Chastela je ale napadlo ,dobře mu tak‘. Myslíte
si, že masakr byl určen veřejnosti? Že tak chtěl někdo donutit
maroka, aby existenci vlků neprozradili Anebo fae, která neměla
tušení, jaký řezník Chastel byl? Mělo to udělat jeho smrt ještě
strašlivější, aby její hon na Charlese byl spravedlivý?"
"Mluvíš jako psycholožka," řekl Angus.
Anna zavrtěla hlavou. "Ne. Špatná omega - Ric je psycholog.
Já jenom koukám na televizi a čtu detektivky. Já bych se cítila
mnohem hůř, kdyby tady ležela Sunny. Jestli to udělali upíři
- a necítím tu nikoho kromě Charlese, Michela a Chastela,
takže to vypadá na ně - pak existuje důvod, proč tohle provedli
Chastelovi a... tamto Sunny."
"V Sunnyině případě to bylo osobní," řekl Charles. "Nebyli
jste u jejího těla dost blízko na to, abyste to cítili. Vyděsili ji
a krev jí vysáli pomalu. Trpěla. Každý vlkodlak, který by se přiblížil
k jejímu tělu, by to věděl. Chtěli, aby nám bylo jasné, že trpěla.
Tohle je jenom... děsivé. Není to ale procítěné, jen nastražené."
Pohlédl na Annu a vážně přikývl. "Pro někoho jiného než
pro nás - kdo to snad, jak doufám, ještě neviděl."
"Pak to tu musíme co nejrychleji uklidit," řekl Angus, vytáhl
mobil a použil rychlé vytáčení. "Pověz otci, že tohle půjde z jeho
kapsy: naše čarodějka je drahá. Tome?"
"Ano?" Jeho zástupce mluvil tiše, jako by se snažil nerušit.
"Sežeň čističe - rychlé a pečlivé - a svoji čarodějku. Ano, za
204
Loviště
tohle jí zaplatíme, nebo spíše marok jí zaplatí, a víc ti povím, až
dorazíš. Ano, někdo toho parchanta konečně oddělal." Zavěsil
a Anna si s lehkým pobavením uvědomila, že Tom po svém:
"Ano," neřekl už ani slovo. Angus byl alfa a věděl, že jeho rozkazy
budou do puntíku splněny.
"Řezník," řekl Charles zamyšleně. "Možná to nebylo jen na
oko. Upíři to udělat nechtěli - ale měli rozkazy." Podíval se na
Annu. "Myslím, že máš pravdu. Zároveň si ale myslím, že se
jedná o symbolický akt. Řeznický konec pro Netvora. Žádný
vztek, jinak by to osoba, která za tím stojí, udělala sama. Jenže
mezi Chastelem a mužem, který všechno naplánoval, existuje
spojení."
Anna si vzpomněla na něco, co řekl marok. "Možná Chastelův
vrah nechce zaujmout jeho místo v evropské hierarchii. To by
očekávali, ne? Že vlkodlak, který Chastela zabil, nastoupí na
jeho místo a stane se evropským marokem. 1 když to nebyla
předpisová výzva."
Charles se usmál - a to jí nepřipadalo správné, ne v tomto pokoji
- ale byl vlkodlakem už velmi dlouho a patrně postrádal
její stále lidskou reakci na krveprolití. "Zachránila jsi mě před
horším osudem, než jsi tušila, když jsi mi zabránila ho zabít.
Netoužím dělat otcovu práci."
"Mám ještě jednu otázku," řekla Anna a naposledy se rozhlédla
po pokoji. Musela odsud pryč. Kdyby byla vlčicí, možná
by jí to tolik nevadilo, ale její pohled neustále přitahovala
Chastelova hlava - a jeho mrtvé oči, které na ni zíraly.
"Ano?"
"Proč nechali Michela žít?"
"Nemyslím si, že to měli v plánu," řekl Angus. "Asi byli přesvědčení,
že je mrtvý. Je na tom opravdu špatně - ale je chytrý
a zvyklý předstírat, že je zraněný hůř, než ve skutečnosti je."
To Anna dobře znala. Když si útočník myslel, že vám napoprvé
zlámal kosti, někdy vás podruhé neuhodil.
205
Pa t r ic ia B riggs
"To je ono," řekla a poslepu vyrazila z pokoje. "Víc nevydržím."
A rozběhla se ke koupelně, kterou minuli cestou dovnitř.
Kávu neměla v žaludku dost dlouho na to, aby při zvracení chutnala
příliš špatně. Aspoň že si nedala snídani.
Sebrala čistý ručník a namočila ho do studené vody. Když
byla hotová, otřela si podrážky bot. Byly kožené, staré jen několik
týdnů a krev na nich nezaschla. Podařilo se jí je skoro úplně
vyčistit.