Alfa a omega - Loviště - 8

Charles se cítil nejpříjemněji o samotě, a pokud to nebylo
možné, se smečkou v divočině. Dlouhé hodiny strávené
debatováním v přeplněné posluchárně nebyly na seznamu
věcí, které si užíval - nebo v nichž byl dobrý. Aspoň že nikdo
nezemřel. Zatím.
Jakmile italský omega uraženě odkráčel, Němci se uklidnili.
Italové naopak co nejlépe zamaskovali svoji uštěpačnou radost
a soustředili se najednání. Pracovali na dohodách.
Ve dvě odpoledne dováděli Charles a finští delegáti ke konci
složitý tanec jednání, který dál mátly problémy s tlumočením.
Finové tvrdili, že neumí anglicky. On nemluvil finský. A tak se
spolu bavili prostřednictvím norského vlka, který hovořil finský
a Španělsky, a Španěla, jenž uměl anglicky. Tušil, že se jedná
o zástěrku, kterou Finové získali čas na přemýšlení - a neměl
nic proti.
Souhlasil s tím, že štědrá pobočka marokovy společnosti poskytne
Finům bezúročnou půjčku na pozitivní propagaci. Vezme
si ji na starost sám Charles a za peníze bude očekávat výsledky
- byla to dobrá dohoda.
Finové nebyli jediní, kdo se usmíval, když skončili. Všichni
jednání bedlivě sledovali, mnozí si dokonce dělali poznámky,
a konečně uvěřili, že marok nemá v úmyslu vydat je světu napospas
- a je ochotný podepsat smlouvy, platné smlouvy, s nimiž
by nyní mohli jít před soud jako kdokoli jiný: což byla výhoda,
na kterou do této chvíle nikdo ani nepomyslel. V průběhu dne se
tak mezi vlky začal šířit opatrný optimismus."Takže souhlasíme?" zeptal se Charles muže, který Finy zastupoval.
Jeho slova si našla cestu přes jazykovou bariéru a Fin začal
kývat hlavou, v tu chvíli se ale postavil Jean Chastel a prohlásil:
"Ne."
Francouz počkal, dokud se Fin, který při jednání stál, pomalu
neposadil, pak pokračoval: "Nenecháme se uplatit. Marok porušil
všechny dohody, které jsme s ním kdy podepsali a v nichž
souhlasil, že nebude strkat nos do našich věcí."
K čertu s ním. Otevřel tenkou aktovku a začal z ní vytahovat
papíry - a pergamen, který se zdál být starší než sám Chastel,
tak starý, až byl cítit prachem namísto kůží. "Nepotřebujeme
marokovy peníze. Nejsme pod jeho ,ochranou4. Nemá nad námi
žádnou jurisdikci."
Chastel se tvářil vítězoslavně. Francouzští vlci - a to včetně
zbitého Michela - stáli neochvějně na jeho straně. Neměli na
vybranou.
V místnosti se rozhostilo ticho, nepříjemné ticho, jak se všichni
soustředili na Chastela. Netvor nemohl marokovi zabránit vystoupit
s vlky na veřejnost. Ale mohl mu zabránit pomoct evropským
vlkům vyrovnat se s následky - a to mohlo skončit
katastrofou pro všechny.
Když se Chastel rozhodl, vládl Evropě, a právě ji označil za
své teritorium, takže Charlesovi nezbývalo než jeho nárok přijmout
nebo ho vyzvat.
"Ano," řekla Dana mateřsky. "Děkuji vám, monsieur.

Slyšeli
jsme vás." Fae se na Chastela srdečně usmála, pak obrátila oči
k ostatním. "Za Smečku Smaragdového města předkládám všem,
kdo přijeli do Seattlu, aby se zúčastnili této konference, pozvání.
V rámci pohoštění jsme dnes večer zorganizovali v lovišti smečky
hon. Nebude prolita žádná krev - marok mě požádal, abych se
za to jeho jménem omluvila. Protože se ale lovu zúčastní víc než
jedna smečka, cítili jsme, že tak snížíme riziko násilí..."Charlesovi nebyly veřejné proslovy příjemné a nebyl v nich
ani zvlášť dobrý, Dana však ano. Když ji otec požádal, aby převzala
nad konferencí dohled, dělal si Charles starosti, protože
neznala vlky. Otec se ale jen usmál. "Zná muže," řekl. A měl
pravdu.
Všichni už o honu věděli. Dana tak prostě připravila Chastela
o jeho okamžik - a o moc - a všichni to věděli. Bez ní by
Francouz převzal kontrolu nad schůzkou a Charles... a možná,
jen možná, Arthur by se mu tak museli postavit, anebo ho nechat
dělat si, co chtěl.
A kdyby ho vyzvali a zabili, Dana by musela zabít je, protože
by byla vázaná ctí. Nebyl si jistý, zda by to zvládla, ne kdyby
se s Arthurem spojil. Na druhou stranu ale ani netušil, jestli
by se k němu Arthur přidal; Angličanovo chování bylo velmi
těžké odhadnout.
Nevyšlo by to, kdyby už nedokázala, že je silnější než Chastel.
Francouz dovolil, aby přejala kontrolu, protože se bál postavit
se jí. Informovala je o věcech, které už všichni znali - Charles
jim poslal e-mail s detaily už před týdnem - a všichni v místnosti
přesně věděli, co dělá.
Chastel vstal, rázně vykročil ke dveřím a dokumenty nechal
na místě. Angus mu zastoupil cestu.
Bylo to pošetilé. Kdyby se Chastel rozhodl zapomenout na
to, že Angus je pod marokovou ochranou, zabil by ho. A možná
právě na to Angus spoléhal. Kdyby Chastel prolil první krev...
Francouz se ale udržel pod kontrolou. Jen stěží.
"Madam?" řekl Angus uctivě.
Netvor se otočil k fae. "Potřebuju na vzduch. Něco tu smrdí."
I Danin něžný úsměv byl zbraní. "Prosím," řekla. "Jen si poslužte."
Angus ustoupil stranou a otevřel dveře.
A Netvor opustil scénu. Vítězoslavně. Žádný z cizích vlků
se neodváží zpochybnit Chastelovo právo rozhodovat za ně.A stejně jako marokovo rozhodnutí odhalit vlkodlaky veřejnosti
bude mít dopad na Evropu - neschopnost evropských vlků přesvědčit
lidskou populaci o tom, že nepředstavují hrozbu, ovlivní
marokovo teritorium.
Charles se nemohl ubránit otázce, jestli by všechno nedopadlo
jinak, kdyby tu byl jeho otec.
Angus měl na televizi víc než sto programů: sport, zprávy, komedie,
kreslené seriály, vědu a asi padesát programů jen o nakupování.
Jediné, na co Anna nebo Ric dokázali koukat, byl
maratón seriálu South Park.
Děti zrovna prchaly před nazgúly z páté třídy, když stanice
pustila reklamu na produkty na zvětšení mužského přirození.
"Tak," řekla Anna, aby nemusela hledět na směšný úsměv
muže na televizní obrazovce, "proč jsi přesvědčený, že pomůže,
když se zúčastníš lovu?"
Herec musel vadit i Ricovi, protože vyskočil z gauče, vypnul
televizi a opřel se o stůl. "Zdá se mi, že můj alfa nechápe rozdíl
mezi submisivním vlkem a omegou. A když jsem ho teď pochopil
já, rád bych mu ho vysvětlil. Myslím, že lov pomůže -
bude to hra, při které se budu moct drze postavit dominantním
vlkům."
"Myslíš? Charles by mě prostě uškrtil, abych mu nemohla
přivodit infarkt."
Zamával rukama. "Haló, jsem psycholog, ne? Teda, skoro.
Samozřejmě že si tím nejsem jistý. Ale věřím, že mi to pomůže
- a myslím, že kdyby ses lovu zúčastnila ty, pomohlo by ti to vyřešit
problémy s dominantními vlky."
"Jako hodit dítě, které se bojí vody, do bazénu, aby plavalo,
nebo se utopilo?"
Zakřenil se. "Nic tak strašného. Myslím si, že když se budeš
soustředit na nějaký úkol - jako třeba na nalezení návnady, kterou
ta faeská paní s Angusem schovali na lovišti - nebudeš se tolik bát. A když se ty nebudeš bát, oni se na tebe nebudou tak lepit.
A až konečně budeš mít chvíli času na to, aby sis začala dělat
starosti," luskl prsty, "budou už kolem tebe a lovit s tebou, takže
bude dost směšné bát se jich."
Zadívala se na něj. Vzpomněla si, že Charles navrhl něco podobného.
I když neplánoval, že by se zúčastnila honu. "Oceán.
Jako hodit batole do oceánu. Se žraloky."
Zasmál se. "Podívej. Nejsem vlkem dlouho, ale všímám si.
Můj učitel na uni - na univerzitě - tvrdil, že jsem génius. Dám
ti jeho telefonní číslo, můžeš se ho zeptat." Odmlčel se a trochu
zahanbeně se zakřenil. "Taky ti samozřejmě poví, že jsem tragicky
zahynul při nehodě v horách. V každém případě to znamená
jedno: měla bys mě poslouchat.
Jako vlci jsme mnohem odolnější, než jsme byli jako lidé. Vlk
žije přítomností, minulost ani budoucnost ho nezajímají. Lov dá
tvé vlčici přesně to, co potřebuje. Na jeho konci ti bude lip, protože
ti pomůže."
"Pokud mě ovšem nezabijí," zabrblala Anna.
"Žádná krev," připomněl Ric. "Taková jsou pravidla. Viděla
jsi včera, jak ta víla usadila Netvora, nebo se to stalo až po tvém
odchodu?"
"Předtím," řekla Anna. "A dávají přednost označení fae. Víly
jsou specifický druh fae a jsou vysoké asi patnáct centimetrů -
a jsem si docela jistá, že Dana k nim nepatří."
"Bude u toho, aby zajistila bezpečnost: budou se chovat slušně."
Věděla, že Charles nebude mít radost, když se rozhodne lovu
zúčastnit. Nehody se stávají. Hlavně ty úmyslné. Charles měl
nepřátele a jí nijak nepomůže, když ji po smrti pomstí. Nechtěla,
aby se na ni Charles zlobil.
"Podívej," řekl Ric vážně. "Isaac, můj alfa, se lovu taky
účastní. Myslím, že mu nebude vadit chránit tě spolu se mnou.
Nikdo jiný spolupracovat nebude. Umíš si představit, že by al-fové lovili společně? My tři tak budeme mít větší šanci vyhrát.
A ochráníme tě."
"Při mojí ochraně včera zranili dva lidi," řekla Anna. "A to
jsme byli jenom nakupovat."
"Někdo se ti pokusil ublížit?"
Věděla, že Charles ještě včera zavolal Ricovu alfovi, aby ho
varoval před možností, že ji upíři napadli, protože je omega -
ne kvůli tomu, že je Charlesova družka. Alfa to Ricovi očividně
zatajil.
"Měli ti o tom povědět," řekla - a pak to udělala sama.
"Považují nás za slabé," řekl Ric ponuře, když skončila.
Spořádali ořechy i oběd, který jim přinesli dva Angusovi vlci,
a nakonec našli i tajnou zásobu sušených plodů. Ric prohrábl pytlík
a vytáhl dva kousky broskve. Vyhodil je do vzduchu, dvakrát
rychle chňapl a chytil je do úst. "Možná se pravdu nepotřebují dozvědět
jenom moji vlci, ale i všichni ostatní. V našem světě není
bezpečné být považován za slabého. Dělá to z nás kořist."
"Kdyby tě tvůj alfa neviděl jako supersubmisivního, řekl by ti
0 upíří hrozbě a ty by ses měl na pozoru," souhlasila Anna.
Hodil jí několik sušených banánů a ona je taky chytila ve
vzduchu, aniž by použila ruce.
Zasalutoval jí. "Přesto si myslím, že je to zatraceně špatný
způsob ochrany, a to i submisivních vlků. Nejsou to děti - jsou
vlkodlaci."
Zavřel oči, vyhodil do vzduchu brusinku a chytil ji. "Říkáš,
že jsme jako submisivní vlci, kteří nemusí poslouchat. Existují
1 dominantní vlci, kteří nechrání?"
"Ano. "
Anna vzhlédla, ale Ric se musel otočit, aby viděl na Chastela,
který se objevil ve dveřích.
"Říkají nám netvoři." Usmál se a hladově se na Annu zadíval.
"Bojíš se mě, holčičko?"
Ric tu klidně nemusel být, Chastel ho totiž vůbec nebral na vědomí. Soustředil se jen na ni a zlaté oči měl doširoka otevřené.
Jeho lehce zrudlé tváře ji napověděly, že je vzrušený - vypadal
stejně jako Justin, vlk, který jí proměnil, těsně předtím, než...
Spolkla tu myšlenku. Hledal kořist. A ona jí nebude. Pro nikoho.
Už nikdy.
Zavolala vlčici. Nechtěla se proměnit, jen si vypůjčit její odvahu,
nechat ji, aby jí pronikla do kostí. Když si byla jistá, že se
jí nerozklepou kolena, vstala. V místnosti panovalo tíživé ticho,
jako by se blížila bouře. Dala si načas, než odpověděla - byl trpělivý
jako dobrý lovec.
"To vy byste se měl bát," pravila nakonec a věcným tónem svého
hlasu dala jasně najevo, že se ho nebojí. Nemohla mu to říct,
protože by poznal, že lže. Mohla mu ale přesvědčivě lhát pravdou.
"Jestli se mě dotknete, Charles vás dostane a zaživa vám vysaje
morek z kostí, aby slyšel váš křik." Využila dvou hodin herectví,
které navštívila, a stočila koutky úst nahoru. "A já se s radostí
budu dívat." Olízla si rty.
Přestal se usmívat a zavrčel.
Nebyla bezmocná, jako když ji v Chicagu ulovil Justin -
nebo později, když mu smečka pomohla podřídit ji jeho vůli.
Tady byla v místnosti jen jedna osoba, Ric - a ten pomůže ji, ne
Chastelovi. Francouz ji přemůže, patrně by přemohl oba dva.
Ona se ale postará o to, aby ho to hodně bolelo - a Charles ho
pak zabije. Vlčice souhlasila, strach z ní spadl a ona tak mohla
přenést váhu na špičky a připravit se na krveprolití.
Existovala jen přítomnost, okamžik mezi dvěma nádechy, a ta
neponechávala prostor pro strach.
"Vaše upírka byla hezká. Zemřela příliš rychle." Anna napodobila
pohyb, kterým jí zlomila vaz. "Doufám, že vy nám předvedete
něco lepšího."
"Moje upírka?" Netrpělivě mávl rukou. "Jsi blázen a tvůj
druh je tupý rváč. Nic jiného než otcův pes, který aportuje a zabíjí
na povel."Široce se usmála. "To si opravdu myslíte? Jak pošetilé."
Rukou, kterou Francouz neviděl, jí Ric ostře naznačoval,
aby přestala Netvora dráždit. Věděla, že je to hloupé, Ric ale
netušil, že alternativou bylo schoulit se v koutě. Proto ho provokovala.
" Salope, " zavrčel Chastel.
Natolik dobře francouzský uměla. "Děkuju."
A najednou, Anna ho neviděla ani neslyšela přicházet, se
přímo za Chastelem objevil Charles. "Dávej si dobrý pozor na
to, komu říkáš čubka, Jeane, mort cher," řekl hlasem příliš klidným,
než aby se mu dalo věřit. "Někdo by to mohl považovat
za urážku."
Chastel se otočil k Anně zády, aby se postavil větší hrozbě.
"Ach, tady je. Tvoje ženská tvrdí, že mě dostaneš a zaživa mi
vysaješ morek z kostí."
"Opravdu?" Charles na ni pohlédl a ona z jeho výrazu vyčetla
souhlas. Byla si jistá, že pro ostatní by byl nečitelný. Jeho hlas
byl pohlazením jen pro ni. "Líbilo by se ti to, lásko?"
Sepnula si ruce pod bradou v póze hvězd němého filmu. "Jen
když se budu moct dívat."
Charles se zasmál, pak nečekaně vykročil a přesunul se mezi
Chastela a Annu - a už se neusmíval. "Táhni."
Neviděla svému druhovi do tváře, všimla si ale, jak sebou
Chastel trhl a sklopil oči. Ruce sice zaťal v pěst, couvl ale, tiše
zaklel, otočil se a odešel.
Charles naklonil hlavu na stranu a poslouchal, jak Chastel odchází.
"Zaživa?" řekl.
"Ženy jsou krvelačné pohlaví," řekl Ric smutně. "Říká se to
sice o nás, ale jenom proto, že za námi stojí ženy a ponoukají
nás: ,Zabij ho. Rozmáčkni ho."‘
Annu napadlo, že nastal čas formálně je představit. "Charlesi,
tohle je Ric - promiň, nepamatuju si tvoje příjmení."Ric seskočil ze stolu, na kterém dřepěl, přichystaný v případě
potřeby zaútočit, a napřáhl ruku. "Postinger. Heinrich
Postinger."
Charles mu rukou potřásl. "Charles Comick."
Ric pohlédl na Annu. "Tvůj vzdor byl obdivuhodný, ale ne
zrovna nejmoudřejší. Teď po tobě půjde. Musí."
"Ric je psycholog," vysvětlila Anna.
"Šel by po ní v každém případě," řekl Charles.
Anna se zakřenila. "Vědomí, že si to zasloužím, ve mně vzbuzuje
jistý pocit zadostiučinění, víš? Je to lepší než myslet si, že
po mně jde proto, že jsem utekla jako zajíc."
Charles ji políbil. "Ano," řekl, když se odtáhl. "V tom máš
pravdu. Musím zpátky - všichni jsou pořád v posluchárně a čekají
na mě. Mohla bys tentokrát, prosím, zamknout? Odemčené
dveře ti nijak nepomůžou, Ženo, která neutíkáš jako zajíc."
"Jistě." S nečekaným sebevědomím se zvedla na špičky a políbila
ho na bradu - výš nedosáhla. Nepomohl jí, jeho oči se ale
usmívaly.
"Dobře," řekl, schválně ale neupřesnil, jestli myslí její souhlas
se zamknutím, nebo polibek.
Byl už u dveří, když si vzpomněla, že by měla něco říct.
"O upírech nic nevěděl."
Když se Charles otočil a pohlédl na ni, pokračovala: "Řekla
jsem mu, že jsem zabila jednu jeho upírku, a on neměl nejmenší
tušení, o čem mluvím."
"Chastel nikdy nebyl vhodným podezřelým," řekl Charles.
"Aleje dobré vědět to jistě."
Usmál se na ni. Potom kývl na Rica, vyšel z místnosti a zavřel
za sebou. Chvíli počkala.
"Anno." Charlesův hlas a jeho frustrace k nim dolehly i přes
kovové dveře.
Zakřenila se na Rica a zamkla. Charles poklepal na dveře
a odešel. Neslyšela ho, ale cítila, jak se vzdaluje.Vzepřít se Chastelovi, i když jen slovy, bylo příjemné. Už
ji unavovalo bát se vlastního stínu - a chvíli se nebála vůbec.
Líbilo sejí to.
Na lov bude dohlížet fae spolu s Charlesem (nezúčastní se ho;
stejně jako Angus byl jedním z hostitelů), takže bude mezi alfy
tak bezpečná, jak jen to jde.
Otočila se k Ricovi. "Pokud tvůj alfa přistoupí na to, že bude
můj tělesný strážce, zúčastním se večer honu."
Kývl. "Zeptám se ho."
Sunny se zamračila na nehet, který si uštípla ve výtahu cestou
dolů do garáží. Arthur měl ten večer práci s vlkodlaky, proto
využila příležitosti a zašla na večeři s přáteli.
Neměla žádné blízké kamarádky - je těžké neříct kamarádce,
že váš manžel vypadá tak mladě, protože je vlkodlak.
A dlouholetým přátelům takové věci, jako je trvalé mládí vašeho
manžela, neuniknou. Proto si pořídila domy v několika městech
a asi po deseti letech se vždy sebrala a přestěhovala se někam,
kde ji nikdo neznal. Nějaký čas si ještě s lidmi dopisovala,
nakonec ale přátelství skončilo.
Tyto ženy znala asi dva roky, nebyly to blízké kamarádky,
prostě ženy, které si občas rády vyšly bez manželů nebo milenců,
aby probraly ženské záležitosti. Seznámila se s nimi v tělocvičně
a neměly vlastně nic společného, byly to ale chytré,
zábavné společnice, s nimiž se dobře mluvilo o povrchních věcech.
Díky nim se necítila tak odloučená a sama.
Odešla ještě před zákuskem, protože nevěřila, že by nepodlehla
pokušení. Restaurace, kam zašly, po právu proslula dokonalým
tvarohovým koláčem. Neudržela si postavu proto, že by
si vybírala jídlo, které jí mohlo až příliš chutnat - a všimla si, že
se stmívá. Arthurovi se nelíbilo, když se vracela domů pozdě,
dělal si o ni starosti.
Výtah se otevřel v patře garáží, kde zaparkovala. Světlo u vý-lahu nesvítilo. Pospíšila si tmou k dalšímu, pak jí vlastní úzkost
přišla směšná.
Na opačné straně garáže se nějaký muž hádal se svojí přítelkyní.
Ani jeden ale nepůsobil příliš rozčileně. Patrně se jednalo
o předehru. S Arthurem sejí rádi věnovali, proto poznala tón
jejich hlasu.
Rozhlédla se, dvojici však neviděla, protože jí ve výhledu
bránilo SUV. Než je spatřila, hádku přerušilo bouchnutí dveří
od auta. Zaburácel motor a Sunny minulo stříbrné porsche, jehož
světlomety ji na okamžik oslepily.
Upustila klíče a chystala se pro ně sehnout. Někdo se k nim
ale dostal dřív.
"Dovolte." Muž byl vyšší než Arthur, neměl ale tak široká ramena.
Na okamžik dostala strach - jako kterákoli jiná žena, která
se ocitla na parkovišti sama s cizím mužem. Pak si ale všimla
střihu jeho vlněného kabátu: násilníci se neoblékali do drahých
kabátů a bílých plátěných košil.
"Děkuju," řekla a vzala si klíče, které jí rukou v kožené rukavici
podával.
"Není zač," řekl. "Promiňte, že se ptám - ale co dělá tak půvabná
žena na takovém místě úplně sama?"
Jedna její část se nad jeho poklonou zapýřila - věděla, že její
věk Arthura znepokojuje. Upřímný obdiv v očích pohledného
muže ulevil sílící bolesti v jejím srdci. Muž se zdál o několik let
starší než ona a choval se velmi galantně.
"Byla jsem na večeři s kamarádkami," řekla. "Čeká na mě
manžel."
"Aha." Rozevřel prsty, jako by pouštěl něco vzácného. Byl to
tak ladný pohyb, až ji napadlo, že musí být herec nebo možná tanečník.
"Měl jsem vědět, že tak krásná žena nebude svobodná -
ale muž žije nadějí. Máte půvabný přízvuk - britský?"
"Ano. Můj manžel je také Brit. Děkuju za klíče a za kompliment."
Usmála se a bryskně zamířila k autu, aby dala jasně najevo, že si sice váží jeho obdivu, ale není volná. Na tváři jí zůstal
úsměv a ještě se rozšířil, když se k němu otočila zády.
Stiskla tlačítko, odemkla auto a otevřela dveře - a za ústa ji
chytila ruka.
"Odpusťte mi trochu neškodného flirtování," řekl jí do ucha.
"Zdálo se mi to laskavé. Lituju, že vaše smrt tak laskavá nebude.
Můj zaměstnavatel mě zklamal - a já se proto nemusím řídit
jeho výslovnými rozkazy. Moji společníci truchlí a menší hra
je rozveselí."
Vykřikla, ale slabý zvuk, který pronikl přes jeho ruku, se daleko
nedonesl.
Volnou rukou ji hladil po tváři, šeptal jí a dech mu přitom voněl
po mátě. "Postarám se, aby se váš manžel dozvěděl, že jste
se mnou neflirtovala. Že jste mu byla věrná až do konce. Potěší
ho to, co myslíte?"
Byl silný. Bez problémů ji držel, a to i přesto, že se bránila
a každý den cvičila. Vlkodlak. Musel patřit k vlkodlakům.
"Pojďte, děti," řekl a ona si uvědomila, že není sám. Slyšela
za sebou pohyb a viděla ženu, která vyskočila na střechu vozu.
Byla krásná a vlasy barvy medu mělá stažené do culíku.
"Můžeme si s večeří pohrát?" zeptala se a Sunny se hrůzou
podlomila kolena. Žena měla dlouhé Špičáky.
Nebyli to vlkodlaci, nýbrž upíři.
"Uvidíme, jestli je jeho družka - nebo jenom manželka,
Hannah," řekl muž.
"Takže můžeme." Hlas se ozval zleva, neviděla ale, kdo promluvil.
Muž ji vzal za ruku, natáhl ji a zaryl jí Špičáky do vnitřní
strany lokte.
Bolelo to.
Loviště Smečky Smaragdového města leželo v průmyslové
čtvrti, která měla nejlepší doby za sebou. Skladiště těsně u vody
byla osvětlená, a přestože zrovna nebujela aktivitou, pořád jelana plný výkon. Čím dál od vody a výš na svahu se ale sklady
nacházely, tím ošuměleji vypadaly.
Anna se řídila Charlesovými pokyny a jela vzhůru po rozpraskané
asfaltové silnici ke dvěma obrovským budovám obklopeným
skoro čtyři metry vysokým pletivovým plotem na vrcholu
přívětivě opatřeným žiletkovým drátem.
Celé místo vypadalo, jako by se o ně už padesát let nikdo nestaral
- a žádné ze skladišť v okolí se nezdálo o nic víc obsazené.
K pochybnému vzezření přispívalo i to, že jedné z budov
scházel na střeše kus plechu anebo deset.
Stráže u brány musely auto poznat, protože jim bez váhání
otevřely. Jak se blížila k budovám, byly čím dál vyšší a vyšší,
a když vjela mezi ně, úplně jí zatarasily výhled na nebe, takže
z něj viděla jen úzký proužek s lovcovým měsícem, střípek stříbra
nad hlavou.
Stálo tu třicet nebo čtyřicet aut na parkovišti určeném pro sto.
Většina parkovala u větší budovy, proto tam zajela i Anna.
"Dneska večer jsi nějak tichá," řekl Charles.
Zadívala se na své ruce, stiskla pevněji volant a zase povolila
sevření, když zaskřípal.
Chtěla o svém plánu pomlčet, jak se ale blížil čas lovu, připadalo
jí čím dál hloupější čekat a oznámit mu vlastní rozhodnutí
přede všemi. "Mám nápad - a nebude se ti líbit."
Otočil se k ní a hleděl na ni, dokud se k němu neobrátila.
"Jsem dominantní," řekl jí, jako by to už nevěděla. "A to znamená,
že mě instinkt nutí starat se o blízké."
Zadívala se mu do očí a pomalují došlo, že se mu líbí, že to
dokáže. I ji to potěšilo.
"Chceš se zúčastnit lovu."
"Ano."
Očekávala, že to rázem zamítne - a uvědomila si, že jedna její
část toho chtěla využít a z celé věci vycouvat.
Místo toho se jednoduše zeptal: "Proč?""Protože Ric si myslí, že by mi to mohlo pomoct s..."
Sklopila oči, obrnila se a opět vzhlédla. "S neopodstatněným
strachem, který mě včera nutil třást se před alfy - kteří byli připravení
navzájem se pozabíjet, aby mě chránili. Cítila jsem se
hloupá a slabá. Tolik jsem se nebála, ani když Chastel přišel
do Angusovy kanceláře - a to jsem měla větší důvod ke strachu."
Oči se mu rozžhavily dozlata, a když promluvil, hlas měl hlubší,
drsnější než obvykle: "Bylo to proto, že když ses Justinovi
vzepřela, smečka tě chytila a podržela mu tě."
Anna trhaně kývla. Nestalo se to jen s Justinem a pouze jednou
- ale nehodlala se o tom zmiňovat, když mu z očí hleděl
bratr vlk.
"Proč si Ric myslí, že to pomůže?"
"Protože se budu soustředit na lov. Myslí si, že moje vlčice
zabrání tomu, abych zpanikařila."
"Je psycholog?"
Neubránila se úsměvu. "Prý skoro. Ale žádný strach, jeho učitel
si myslí, že je génius."
"Já lovit nemůžu," řekl těžce. "Kdybych zvítězil, byla by to
politická katastrofa. Kdybych prohrál, bylo by to ještě horší.
Pokud se k lovu připojíš, někteří vlci půjdou po tobě, ne po návnadě.
Protože jsi moje družka a omega."
"Chastel."
"Chastel není jediný nepřítel, kterého tu otec má - i já si jich
několik nadělal."
"Přemýšlela jsem o tom. Ric bude dneska večer taky lovit.
Slíbil, že na mě dohlédne, a myslí si, že mi pomůže i jeho alfaněkdo
jménem Isaac."
Charles kývl a vystoupil.
"Charlesi?"
Sehnul se a podíval se zpátky do vozu.
"Můžu se zúčastnit lovu?"Zvedl obočí. "Rozhodnutí není na mně. Zvážila jsi všechna
pro a proti. Je to na tobě." Zavřel dveře.
Anna si rozepnula bezpečnostní pás. "Co se stalo s: ,Jsem dominantní
a chráním své blízké?4"
Opřel se bokem o přední kapotu vozu. "Kdyby ti to prospělo,
zabil bych všechny vlky tady. Existují ale věci, které musíš
udělat - a když bych ti bránil, nebyla by to podle mého názoru
ochrana. Nejlepší způsob, jak tě ochránit, je naučit tě, aby ses
byla schopna chránit se sama."
Náhle se žalostně usmál. "Přiznávám, že z toho nemám radost.
Ale s Danou budeme na hlídce a Ric se svým alfou zůstanou
dole s tebou, takže budeš natolik v bezpečí, jak jen můžeš
na lovu s dominantními vlky být. Zabila jsi upírku a čarodějku -
rozhodně nejsi bezmocná."
Narovnala ramena, protože jeho důvěra jí dodala odvahu.
Proto k němu přistoupila, objala ho a zabořila mu tvář do sladce
vonící, teplé hrudi. Vzal si obyčejné červené triko a jednu ze
svých oblíbených flanelových košil a na tváři tak cítila hebkou
bavlnu. "Jsi výjimečný muž, Charlesi Cornicku."
Objal ji kolem ramen a opřel si bradu o její hlavu. "Já vím,"
svěřil sejí lehce. "Ti, kdo mě neznají, mě ale často neumí docenit."
Šťouchla do něj prstem a vzhlédla. "A zábavný - i když si
myslím, že tvůj humor ostatní oceňují ještě méně než tvoji výjimečnost."
"Někteří lidé si ho vůbec nevšimnou," prohlásil naoko truchlivě.
Hlavní hala většího skladiště měla víc než šest metrů na výšku,
byla tak velká, že pojala všechny vlky, kteří se rozhodli zúčastnit
lovu, a pořád tu zbylo dost míst na to, aby se jich sem
vešlo ještě dvakrát tolik. Ostatní vlci - velká většina - stáli na
plošině tři metry nad nimi. Všichni byli pořád v lidské podobě.Jednu stěnu haly pokrývaly ploché televizní obrazovky, byly
ale vypnuté.
Dana se postavila doprostřed vyvýšené plošiny a oslovila je:
"Základním pravidlem je žádná krev - a budu ho striktně vyžadovat.
Stěny a podlaha budov a země pod nimi mi dají vědět,
jestli někdo prolije krev. Lov začnete v lidské podobě a proměníte
se až po znamení. Před několika dny jsme tu někde schovali
tři kožené brašny s vepřovými párky - v jedné z nich se nachází
i dvoukarátový rubín, který nám daroval marok."
Když domluvila, obrazovky ožily a ukázaly ženskou ruku držící
na dlani prsten. Byl jednoduše zdobený, aby ho mohl nosit
muž i žena - zkrášloval ho hlavně drahokam. Rubín byl poloprůsvitný,
tmavě červený a zdobila ho téměř bílá hvězda.
Byl krásný a bezpochyby i cenný - a Anna si byla docela jistá,
že nikomu, kdo stál spolu s ní na dřevěné podlaze skladiště,
o něj nejde. Důležitý byl lov. Jak často dostali alfové šanci závodit
spolu, aniž by ohrozili vlky pod svojí ochranou?
Obrazovky stále ukazovaly prsten, když promluvil Angus:
"Naše loviště zahrnuje obě budovy, které spojuje řada podzemních
tunelů. Tato budova má šest pater nadzemního bludiště,
druhá čtyři a obě pak tři původní sklepení, ke kterým jsme přidali
ještě další dvě. V bludišti jsou schované tři tašky a v jedné
se nachází prsten."
Anna se rozhlédla kolem sebe. Byl tu Chastel a poznala i Michela
a několik španělských vlků, s nimiž se seznámila v restauraci.
Arthur stál těsně za Danou s vlky, kteří se rozhodli nelovit.
Angus pokračoval v instrukcích: "Až tašku objevíte, přineste
ji sem. Kdo ji najde, tomu patří - žádné krádeže. Vlk s taškou
v zubech je nedotknutelný. Máme tu obrazovky a schované
lidi a Dana přidala do tašek trochu faeské magie, aby zajistila
dodržování pravidel. Každý, kdo se pokusí zastavit vlka s taškou,
bude diskvalifikován a taška bude vrácena tomu, kdo ji našel.
Nebudete ji moct otevřít - o to se Dana postarala. Až budouvšechny tři tady, zazní zvukové znamení, které je slyšet na celém
pozemku. Vrátíte se sem - a až si ověříme, že jsou všichni
zde, Dana tašky otevře a oznámí vítěze."
Po tom, co Angus odpověděl na několik otázek, přišel na řadu
Charles. Podíval se na ni, pak na Rica a jeho alfu, kteří stáli vedle
ní.
"Zahajuju lov," řekl.
Ozvalo se kovové cvaknutí, zhasla světla, a ještě než nastala
úplná tma, Anna už měla napůl svlečenou košili. Oblečení se
trhalo a halou se nesly tiché, bolestivé zvuky, jak se tucet vlkodlaků
začalo měnit z lidí v něco jiného. Udýchaně a rozesmátě
si svlékla kalhoty, boty, ponožky a spodní prádlo, teprve pak se
proměnila.
Do těla sejí zařízly střepy agónie a bolest sejí šířila z beder
do prstů na nohou i rukou. Mokré praskání ohlašovalo změnu
tvaru kloubů a kostí, jak se její tělo měnilo ve vlčí. Drápy a zuby,
svaly a srst - do očí jí vyhrkly slzy a začaly jí kanout dolů
po tvářích. Jako přílivová vlna ji zalila moc, klesla na čtyři a zachroptěla
námahou.
Hala byla plná vlků, takže pro ni bylo obtížné odlišit jednotlivé
pachy, a oslepila ji poslední vlna doběla rozžhavené bolesti.
Zůstala roztřeseně stát, zaklonila hlavu a dala se do zpěvu.
Sama.
Byla totiž první, kdo dokončil proměnu - musel to být dar
bratra vlka a pouta, která s ním sdílela. Ještě nikdy se tak rychle
neproměnila. Mohla vyrazit na lov, ale Ric a jeho alfa se stále
měnili. Proto se postavila nad ně, připravena chránit je, kdyby
bylo potřeba.
Po jednom a po dvou se začali zvedat i ostatní vlci. Když se
k ní příliš přiblížili, vycenila na ně zuby a oni ji nechali být.
Ricův alfa Isaac, sněhobílý vlk jen o trochu větší než ona,
vstal a společně počkali na Rica, který byl hotový jen o několik
minut později. Když se postavil, klátil se jako právě narozenéjehně, neměl totiž dost zkušeností, aby počkal, dokud se mozek
nespojí se svaly. Dotkla se ho ramenem a podepřela ho.
V lidské podobě byl průměrné výšky i postavy - možná byl
i trochu hubený. Jeho vlk ale byl velký, rozhodně větší než ona
a Isaac. Ve tmě viděla tvary, ne barvy. Byl tmavší než jeho alfa,
ale o několik odstínů světlejší než ona, nedokázala však říct,
jestli je šedý, hnědý nebo rusý.
Otřásl se, jako by byl mokrý, a jeho alfa to vzal jako znamení,
vyrazil a Anna s Ricem ho následovali. Proběhli chodbou a po
úzkém schodišti zamířili hluboko pod zem, kde se vzduch měnil
z čerstvého v zatuchlý a plesnivý.
Asi po minutě nebo dvou prohlédl Charles neprostupnou tmu,
bratr vlk mu totiž zostřil vidění. Dírou ve stropě padala dovnitř
trocha světla z hvězd a monitory začaly ukazovat oranžové, červené
a zlaté tvary, jak vlci míjeli infračervené kamery rozeseté
po bludišti a rozehřívali velkou místnost tělesným teplem.
Přestože ji neviděl, bratr vlk mu oznámil, že dokončila proměnu.
Jako první, uvědomil si. Očekával, že se ihned rozběhne,
ale počkala.
Na své strážce, řekl bratr vlk spokojeně. Neměl radost z toho,
že se Anna vydala na lov, když museli trčet s vlky, kteří se rozhodli
honu nezúčastnit. Sám taky nebyl nadšený z toho, že lov
propásne - obzvláště když se ho účastnil Chastel. Jen vědomí,
že Anna má spojence, drželo bratra vlka pod kontrolou.
Bolestivé sténání se změnilo ve vytí a místností se neslo škrábání,
jak vlci zarývali drápy do dřeva. Poslední vyrazili na lov
a ve skladišti se rozhostilo ticho. Ozvalo se zašustění a cvaknutí
- a místnost ozářilo několik tlumených světel.
"Všude jinde je pořád zhasnuto," řekl Angus. "Bude chvíli
trvat, než se vrátí, takže si mezitím můžeme udělat pohodlí.
Pojďte, moji vlci připravují v přízemí stoly a židle, abychom
mohli sledovat dění."Chvíli to trvalo, většina diváků ale nakonec přišla na to, jak
na obrázcích z infračervených kamer poznat přátele a nepřátele.
Ozývaly se výbuchy smíchu, jak vlci vbíhali do pastí a padali
do vody, odpadků nebo pěnových kuliček. Ze stropu nečekaně
padaly sítě a jedna chytila šest vlků, přestože byla určená pouze
pro jednoho. Když s ní vlci skoncovali, zůstaly z ní cáry velké
sotva několik centimetrů.
"Chudák bezbranná síť," podotkl Arthur suše a jeho hlas s ostrým
anglickým přízvukem se rozlehl nad davem.
Charles stál vzadu s pažemi založenými na hrudi a sledoval
tepelné obrázky tří vlků, které zmizely z jednoho monitoru a objevily
se na dalším.
Zničehonic ale Arthur vyskočil na nohy, zavrávoral a převrhl
stůl vedle sebe. Ostatní se k němu s překvapeným vrčením otočili,
zdálo se ale, že je nevnímá.
"Sunny?" hlesl a hlas mu přeskočil jako puberťákovi.
Vlci, které povalil, rázem přestali protestovat. A když obrátil
oči v sloup a podlomila se mu kolena, jeden z nich ho zachytil
dřív, než se mohl zhroutit na dřevěnou podlahu.