Alfa a omega - Loviště - 6

"Dělají nám starosti nevinní," řekl ruský vlk.
Předstíral, že mluví k davu, jeho slova ale patřila
y f Charlesovi. Hovořil anglicky, což bylo dobře, protože
Charlesova ruština na rozhovor o vážných věcech nestačila,
a kromě toho ho rozptylovala Anna, která seděla zcela nehybně
vedle něj.
"Jsme silní," řekl Rus, "my se můžeme chránit. Ale máme lidské
družky a druhy, lidské rodiny. Budou trpět, a to nemůžeme
tolerovat."
Na místě, na kterém se sešli, bylo něco nevhodného: debatovali
v elegantní aule zdobené dubovým táflováním a látkami
v odstínech šedohnědé, působila proto skromně a zároveň přepychově.
Bylo to místo, na kterém Angus lovil zástupce velkých
společností na obrazy technologií, které jim mohl nabídnout.
Muži a ženy, kteří zaplnili sedadla to ráno, byly úplně jiné
šelmy. Možná byli oblečení v nejlepších šatech, ředitelé společností
by však vedle nich vypadali jako štěňata.
"Kdo nedokáže ochránit své blízké, zaslouží si přijít o ně,"
podotkl Chastel v zadní části posluchárny. Neřekl to nahlas, ale
v místnosti postavené k tomu, aby se v ní dobře rozléhal zvuk,
a obsazené vlkodlaky s ostrým sluchem ani nemusel.
Charles čekal. Ruský vlk, který měl slovo, na něj pohlédl, aby
prosadil pořádek. To ale nebyla Charlesova práce. Tentokrát ne.
Bratr vlk si byl jistý, že brzy přijdou na řadu. Pak dají Chastelovi
co proto a poteče krev. Tady v místnosti to ale byla práce někoho
jiného.
Pa t r ic ia B riggs
Ráno prvního dne konference bylo dobrým okamžikem na
ukázku síly.
"Jeane Chastele," řekla Dana. "Znovu už v této místnosti nepromluvíš,
dokud nedostaneš slovo."
Charles byl patrně jediný, koho nepřekvapilo, že když se
francouzský vlk ušklíbl a otevřel ústa, aby odsekl, nemohl. Na
Chastelově území, pokud by měl za sebou svoji smečku, by ho
podobně snadno očarovat nemohla. Ale tady byli na Danině
území (což byl jeden z důvodů, proč se marok rozhodl uspořádat
schůzku v Seattlu). Chastel měl s sebou jen houf nespokojených
alfů, kteří se s ním o moc nedělili, třebaže se ho báli, protože
by si je nikdy nepustil k tělu. Chastel nebyl marok.
Mohl jím být - a nebyla to děsivá představa? Kdysi dávno
existoval evropský vládce, který byl ekvivalentem Charlesova
otce.
Po černé smrti... nebyl dost starý na to, aby byl při tom -
Charlesův otec a bratr ale ano. Bylo to strašlivé. Dehumanizující.
Obzvláště pro ty, kdo už nebyli lidmi. Tolik smrti a zmařených
životů. Někdo ale věděl, jak to dopadne, že se lidstvo nakonec
vzpamatuje - a vydal se hledat netvory, kteří se živili umírajícími.
Tak povstal první marok. Tehdy si tak neříkal - s tím nápadem
přišel až Bran v Novém světě - ale byl jím. Stal se alfou
všech alfů a získal moc, aby se mohl postavit komukoli. Tak
tomu alespoň mělo být.
Chastel ho zabil - a stejně tak i každého po něm, kdo se chtěl
ujmout vlády. Chastel se té role mohl ujmout sám, ale nechtěl.
Nepřál si takovou odpovědnost. Toužil jen po volnosti, aby mohl
zabíjet, jak se mu zachtělo.
Arthur Madden, Pán ostrovů, byl nejbližším ekvivalentem
maroka, kterého Chastel v Evropě snesl - z velké části proto, že
Chastel nepovažoval Britské ostrovy za hrozbu vůči své osobě.
I přes svoji velkou moc ale vraždil v těchto dnech víc v utajení
než v dobách, kdy byl proměněn. A to proto, pomyslel si
8 4
Loviště
Charles, že na Zemi žila přece jen jedna osoba, které se Netvor
bál. A Charlesův otec Chastelovi jasně řekl, že nechce slyšet
o žádných běsnících bestiích ve Francii. To bylo před několika
staletími.
Když o tom tak Charles přemýšlel, nepřekvapilo by ho, kdyby
Chastelovi vůbec nevadilo, že marok chce s vlkodlaky vystoupit
na veřejnost. Sám to před staletími málem udělal. Charlesovi se
zdálo být nejpravděpodobnější, že se Chastel zúčastnil srazu jen
proto, aby dostal šanci sejmout maroka - ale nestalo se.
Aspoň teď bude mlčet.
Charles se otočil k Daně a vděčně kývl. Ten den vypadala ještě
nevkusněji než jindy. Přidala si deset kilo na bocích, zmenšila
se asi o patnáct centimetrů a oblékla si drahý, zato ošklivý
kostýmek a učitelské boty. Uvažoval, jestli to udělala proto, aby
zjistila, jestli se ji některý z vlků odváží vyzvat - anebo proto,
že její obvyklý převlek byl příliš výrazný, příliš krásný, jak hádala
Anna.
"Dobrá práce," zamumlala čarodějka Smečky Smaragdového
města a její hlas se navzdory tichosti rozlehl nad davem. Spolu
se svým druhem stála za stolkem, u kterého seděli Charles s Annou
- byli tu jako čestná stráž.
Čarodějka byla drobná žena, družka jednoho z Angusových
zástupců, tichého, zjizveného muže jménem Tom Franklin, který
měl z přítomnosti své družky asi stejnou radost jako Charles
z Anniny, třebaže z úplně jiných důvodů. Čarodějka byla slepá,
což znamenalo - alespoň pro jejího druha - že byla zranitelná.
Obvykle by s tím Tom neměl problém. Charles věděl, že je
to houževnatý parchant, ale žádný zástupce alfy by svoji družku
před podobným davem neochránil. Za jiných okolností by se
Charles spolehl na to, že se čarodějka ubrání sama - tahle ale
voněla čistě a svěže. Bílé čarodějky nebyly ani zdaleka tak mocné
jako ty černé.
I Charles chtěl dostat svoji družku pryč z místnosti. Snažil se
8 5
Pa t r ic ia B riggs
soustředit na Rusa, který se znovu ujal slova, když bylo zajištěno,
že už ho nikdo znovu nepřeruší. Anna ho ale příliš rozptylovala.
Zpočátku byla v pořádku. Seděla vedle něj a dávala pozor.
V malé posluchárně se ale sešlo víc než padesát alfu. Padesát
alfu, někteří s družkami, a houf níže postavených vlků, celkem
jich tu bylo sto - a většinu zajímala spíše jeho omega než vlk,
který zrovna hovořil. A Anna se pod tíhou jejich pohledů roztřásla.
Všechny je zabiju, zašeptal bratr vlk, za to, že ji vyděsili.
Charles pohlédl na Annu, ale nezdálo se, že by bratra vlka
tentokrát zaslechla. Proč ho slyšela v Danině domě, a ne teď, to
Charles odsunul dozadu do mysli s tím, že na to jednou přijde.
Bez ohledu na ochranitelské pudy bratra vlka si nedělal o Annu
starosti, ne přímo. Byla silná a několik hodin stresu snese -
a on zajistí, aby se nic horšího nestalo. Problémem byli vlci.
Ti v Annině okolí se skoro všichni (muži i několik žen) začínali
soustředit výlučně na Annu. Byla omega, což apelovalo na
jejich ochranitelské instinkty - a šlo tu o alfy a dominantní vlky,
v nichž potřeba chránit byla nejsilňější. Někteří poznali, co se
děje, i když netušili proč. Arthur mu pohlédl do očí a zakřenil
se. Parchant. Užíval si to.
Rus domluvil, pravou nohu přesunul dozadu a natočil tělo
k Charlesovi - žádal ho, aby se vyjádřil k jeho obavám, aniž by
požádal slovně.
Charles vstal. Mohl zaujmout místo na pódiu a převzít si mikrofon
od ruského alfy, který mu ho nabízel, musel by ale opustit
Annu (střežili by ji jen zástupce alfy Smečky Smaragdového
města, jeho čarodějka a Dana) a bratr vlk byl zásadně proti.
Bylo proto dobře, že posluchárna byla malá, a vlkodlaci měli
stejně jako jejich bratranci z pohádek velké uši.
"Chápu vás," řekl Charles tak, aby se jeho hlas donesl až do
zadní řady. "Máte pravdu, když si děláte starosti. Skoro před tře8
6
Loviště
mi desetiletími, když na veřejnost vystoupili fae, nám tři naši
vlci oznámili, že je kontaktovala nejmenovaná vládní organizace
a pohrozila jim, že je odhalí, když nebudou spolupracovat.
Jednomu vlkovi řekli, že je v ohrožení jeho rodina.
Tento rok bylo kontaktováno čtyřicet dva našich vlků - vládními
agenturami, cizími zeměmi a alespoň třemi teroristickými
organizacemi. V mnoha případech hrozily jejich blízkým a členům
rodiny, neboje rovnou unesly. Otec se o své lidi stará a vypořádal
se s nimi. Použil hlavně peníze, moc a vliv, zemřelo
však několik lidí." Osobně zabil dva.
"Existuje ale jen jeden způsob, jak se vyhnout vydírání."
Odmlčel se a zadíval se na ostatní. "Když odhalíme naše tajemství,
ztratí nad námi moc. A až to uděláme, musíme mít na své
straně veřejnost. Jen tehdy budeme skutečně v bezpečí."
Obrátil pohled k ruskému vlkovi, který ihned zdvořile sklopil
oči. "Netvrdím, že je to dokonalé řešení - žádné lepší ale neexistuje."
První den, připomněl si, drž se scénáře. Dnes přednese první
nabídku, kterou pro evropské vlky vymysleli.
"Věříme, že veřejný názor udrží vládu pod kontrolou, že ji
přinejmenším donutí jednat opatrně. Otec si je dobře vědom
toho, že veřejný názor je ve Spojených státech mnohem silnější
zbraní než v jiných zemích, kde se vlády zodpovídají svým
občanům méně. Proto nabízí toto: následujících pět let dovolí
všem vlkům, kteří budou chtít, přistěhovat se sem." To byl
velký ústupek. Migracím obvykle předcházelo dlouhé vyjednávání.
"Je taky ochotný svolit k migraci celých smeček." Teď upoutal
jejich pozornost. Dal si dobrý pozor, aby nepohlédl na francouzské
vlky, kteří měli nejlepší důvod opustit domovy. Smečky
se obvykle stěhovaly jen na neobsazená teritoria nebo na ta, která
získaly v boji.
"Samozřejmě za určitých podmínek. Budou se muset podří8
7
Pa t r ic ia Briggs
dit marokovi a dodržovat jeho pravidla. Budou muset souhlasit
s tím, že se usadí tam, kde jim určí. Na oplátku získají veškeré
výhody, kterým se těší otcovi vlci - ochranu a pomoc."
Pohlédl na velké hodiny vzadu na stěně a trochu se mu ulevilo,
že jeho vnitřní hodiny šly správně. Bylo jedenáct - na přestávku
na oběd bylo pořád brzy, ale ne nesmyslně.
Ruský vlk se znovu sehnul k mikrofonu. "Rekruti, o kterých
mluvíš, navštívili i nás. Naše odpověď bohužel nevedla k mrtvým
jen mezi nepřáteli. Nejsem si tak jistý jako marok nebo
ty, že nejlepší odpovědí je vystoupit na veřejnost, ale... s ohledem
na štědrou nabídku k migraci jsme ochotní připustit, že
zveřejnění naší existence by vyřešilo spoustu věcí." Uklonil se
Charlesovi - a menší úklonu vysekl i fae.
Jakmile se Rus posadil mezi své vlky, Charles řekl: "Náš hostitel
nechal dole připravit jídlo. Dáme si přestávku na oběd."
Když čaroděj čin druh zamířil pryč - patrně chtěl jít taky na
oběd - Charles ho chytil za rukáv. "Tome, zůstaň chvíli. A tvoje
družka, prosím, taky."
Angus se ode dveří zadíval na Charlesovu ruku. Dobrý alfa
chrání své lidi. Charles Toma pustil a kývl, aby Anguse ujistil,
že nechce jeho vlkovi ublížit. Tom si toho všiml a udělal gesto,
které na Anguse zapůsobilo víc než Charlesovo ujištění.
"Dneska ráno jsem neměl čas představit vás," řekl Charles,
když osaměli. "Anno, to je Tom Franklin, Angusův zástupce,
a jeho družka - promiňte, nepředstavili nás."
"Jsem Moira," řekla čarodějka. Kvůli velkým slunečním brýlím
bylo těžké odhadnout její výraz, čich mu ale prozradil, že ji
setkání s marokovým katem neděsí. Bylo to nezvyklé, na druhou
stranu ho ale neviděla. "Ráda vás oba poznávám."
"A to je moje Anna." Pohlédl na Toma. "Je tu příliš mnoho
dominantních vlků a ona je ..." Ne vylekaná; našel lepší slovo,
"...nesvá."
Anna ztuhla.
8 8
Loviště
Zachránil ho Tom. "Rád tě poznávám. K čertu. I já se cítím
nesvůj. Kdo by nebyl?"
"Ale ty nejsi omega," řekl Charles. "Tome, ty sis toho asi nevšiml..."
Přerušila ho čarodějka. "Protože si dělal starosti s tím, že i já
se budu se všemi těmi nadvlky cítit ,nesvá‘ ," dloubla do Toma
ramenem. "A protože mě přemrštěně ochranitelské, chlapácké
instinkty neomezovaly, mohla jsem si všímat okolí. Nakonec se
všichni soustředili jenom na Annu, že?"
Charles cítil, jak mu obočí šplhá vzhůru, když na čarodějku
pohlédl.
"Hej." Moira pokrčila rameny. "Jsem slepá, ostatní smysly mi
ale fungují správně."
"Působím problémy," řekla Anna. "Je mi to líto. Pokusím se
ne..."
Pod tíhou jeho pohledu zmlkla. "Už nikdy," řekl jí tiše, "se
neomlouvej za to, co ti provedli. Kdyby šlo jenom o tebe, nedělal
bych si starosti. Zůstala bys tady a ani sebou netrhla, i kdyby
k tobě přiskočil samotný Netvor a chňapl ti po obličeji.
Nepochybuju o tvé odvaze."
Čarodějka našpulila rty. "Páni. To bylo fakt dobré."
Anna si Charlese změřila, pak se otočila k Moiře a velmi
vážně řekla: "Získal několik bodů, to ano." Znovu pohlédla na
Charlese. "Tak kde je problém, když jím nejsem já?"
"Omego," řekl Charles formálně, "privilegiem dominantních
vlků je chránit ty submisivní, kteří jsou srdcem našich smeček.
Alfové jsou podřízeni ochranitelským pudům ještě silněji.
A omegy na nás mají nej větší vliv."
Anna zmateně kývla. Charles si uvědomil, že to už ví. Jenom
nechápala, co to má společného s jejich situací. Příliš si zvykla
vidět v dominantních vlcích hrozbu.
"Zlatíčko," řekla čarodějka, "zatímco ty jsi tady seděla a klepala
se hrůzou z ošklivých vlků, kteří na tebe zírali, oni se snaži8
9
Pa t r ic ia Briggs
li přijít na to, proč jsi tak rozrušená a koho by pro tebe měli zabít."
"Hopla," řekla Anna, když pochopila. "Já..." Viděl, jak spolkla
omluvu. "Takže bych měla odejít, že? Můžu jít zpátky do hotelu."
"No," řekl Charles omluvně. "Obávám se, že to by nešlo."
"Proč ne?" Anna se usmála a povýšeně se zeptala: "Přes den
ho pronajímáš? Schováváš tam bejvalky?"
Nemusel se moc předklánět, aby jí položil bradu na vršek hlavy.
Přitisknout jí ústa k uchu už vyžadovalo víc shýbání.
"Protože i bratr vlk je po tomhle dopoledni dost rozčilený."
Odtáhl se a vypustil bratra ven jen natolik, aby ho viděla v jeho
očích. "Kdybys byla sama v hotelovém pokoji, na nic bych
se nezmohl, protože bych si pořád dělal starosti." Podíval se na
Toma. "Ani ty sis nevedl zrovna dobře."
Angusův zástupce se usmál. "Chceš, abychom s Moirou tvoji
dámu někam vzali?"
"Pokud ti to Angus dovolí."
Tom vytáhl mobil. "Nemyslím si, že by měl něco proti."
Charles přimhouřil oči a zadíval se'na Annu. "Tohle je taky
důležité. Máš kreditní karty. Chci, abys je použila." Zatvářila se
odmítavě - necítila se jeho součástí... jejich součástí. Jeho peníze
nebyly její, tak to viděla.
Byla nezávislá a aspoň poslední tři roky měla tak hluboko
do kapsy, že neměla skoro na chleba. Peníze pro ni byly důležité
- a utrácet peníze někoho jiného pro ni bylo téměř nemožné.
"Potřebuješ šaty. To, co jsme ti pořídili v Aspen Creeku, se sem
nehodí. Jsi moje žena, a to znamená, že musíš mít oblečení pro
formální příležitosti. Šaty, boty a podobné věci."
Pořád vzdorovala, ale její odhodlání začínalo polevovat.
Tom schoval telefon. "Šéf souhlasí."
"A když nakoupíš vánoční dárky, nebudu to muset dělat já,"
dodal Charles.
9 0
Loviště
Zakřenila se - a on věděl, že ji dostal. "Dobrá. Dobrá, fajn.
Jaký je limit?"
Tom zvedl obočí - všichni dobře věděli, že se Charles stará
marokovi o finance... a je v tom velmi dobrý.
Charles naklonil hlavu na stranu. "Jestli se rozhodneš koupit
mercedes, možná budeš muset použít obě karty. Běž. Opanuj
Seattle, abych to nemusel udělat já."
"Vypovězena." Anna si povzdychla, ale nedokázala skrýt pobavení,
které jí zjemnilo výraz, když sebrala bundu a kabelku.
On ale vzal její poznámku vážně.
"Ne napořád," řekl. "Dneska večer tě jaksepatří představíme
Arthurovi. Do večera poznáš Toma a Moiru. Myslím, že když se
dneska budeš držet stranou, všechno se vyřeší."
"Na zítřejší večer pozval Angus všechny na naše loviště," řekl
Tom.
Charles kývl. "Bude to méně formální a všichni budou věnovat
pozornost lovcům. Dostanou tak šanci prohlédnout si tě,
aniž by museli zírat."
"Kde lovíte?" zeptala se Toma. "U letiště?"
Tom zavrtěl hlavou. "Angus vlastní několik skladišť."
"Je to fakt bezva," řekla Moira. "Proměnil je v jedno velké
bludiště - tunely, rozdělená patra a stěny, které se dají přesunout,
aby se změnilo rozložení. Užijete si to."
"Co budeme lovit?" Annin hlas ztratil napětí ze stresu.
"Poklad," řekl Tom. "O co jde, je překvapení. Včera jsme tahali
věci po skladišti sem a tam." Pohlédl dolů. "Vlci jedí rychle.
Pokud odsud chceme zmizet, měli bychom jít hned."
Anna políbila Charlese stydlivě na tvář a bez ohlédnutí zamířila
pryč. U dveří, na dohled zvědavců, kteří byli tak odvážní
nebo nezdvořilí, že zůstali poblíž i potom, co je propustil, se ale
otočila a poslala mu vzdušný polibek.
A navzdory... nebo možná právě kvůli divákům ho chytil do
ruky a přitáhl si ho k srdci. Její úsměv zmizel a z pohledu v je91
Pa t r ic ia Briggs
jích očích by dokázal žít týden. A výrazům vlků, kteří Charlese
nebo aspoň jeho pověst znali, se pořádně nasměje, jen co se nikdo
nebude dívat. Nebylo špatné vyvádět je z míry.
Uvažovala, jak je možné, že jí karty, které jí Charles dal, nepropálily
kabelku, tak je žhavila. Už odnesli jednu náruč tašek do
hotelu a právě dokončili poslední nákupy.
"Jsme někde uprostřed mezi hotelem a Angusovou kanceláří,"
řekla. "Kam zamíříme?"
"Rád bych tě vzal zpátky k Charlesovi," řekl Tom.
"Pokud chceš jít na večeři s tím nafoukaným Britem, musíš
se připravit," poradila jí Moira přesně opačnou věc. "Vrať se do
hotelu a začni na sobě pracovat. Máš mobil, tvůj druh má mobil.
Pokud neví, kde tě najde, může ti zavolat."
Anna pohlédla na Toma.
Pokrčil rameny, jeho tvář ale nepůsobila ani zdaleka tak pokorně
jako jeho slova. "Jestli si myslíš, že se s ní budu hádat,
pak jsi na omylu."
Moira do něj šťouchla bokem. "O. Bojíš se mě."
Velký, děsivý vlk se zakřenil a jizva na tváři mu zkroutila
ústa. "Pravda. Je to čirá pravda." Vzápětí ale pokazil dojem
tím, že jí rozcuchal vlasy a podržel ji tak, aby na něj nedosáhla.
Anna přestala být v jeho společnosti nervózní, poté co je hodinu
trpělivě vodil z jednoho obchodu do druhého. O Pike Plače
Markét slýchala léta... a zpočátku na ni tržiště velký dojem neudělalo.
Vypadalo jako kterýkoli jiný bleší trh... s čerstvým ovocem
a rybami.
Potom ji ale Moira začala vláčet sem a tam, z krámku ke Stánku
- na slepou ženu uměla zatraceně dobře nakupovat. A Tom
byl vždy na místě, aby ji vzal za ruku, vedl ji nebo ji tiše před
něčím varoval, jak se vyhýbali jiným nakupujícím a nerovnostem
v podlaze.
9 2
Loviště
Tom tu byl od barev a střihu, Moira osahávala látky a handrkovala
se s prodavači. Výsledkem bylo, že za méně, než kolik
na střední vydala jen za džíny, si pořídila část šatníku. U Stánků,
které nepřijímaly kreditky, platil Tom i přes Anniny protesty hotovostí.
"Klid," řekl jí. "Charles mi to vrátí." Tvářil se přitom pobaveně.
Podle rozkazu sehnala i celou hromadu dárků. Minulý rok se
příliš bála (a byla na mizině), než aby poslala dárky otci a bratrovi.
Tentokrát musela... museli s Charlesem pořídit něco její
rodině a Charlesově rodině a celému houfu lidí.
Konference měla pokračovat i během Vánoc - měla dojem,
že něco uspíšilo marokův plán. Charles na pár dnů zmizel a vrátil
se zachmuřenější než obvykle. Neřekl jí, kde byl nebo co dělal,
a jeho tíživé mlčení ji tak zastrašilo, že se nezeptala. Hned
následující den začal marok plánovat konferenci - a rozhádal se
s Charlesem.
Našla pár náušnic, malé zlaté kroužky s kousky neopracovaného
jantaru, pro Charlese - aby mu nahradila náušnici, již daroval
trolovi. A v obchodě se podvolila a pro sebe si koupila levnější,
větší pár. Cítila se provinile - ale možná by mu je mohla
splatit. Byly levnější než v Chicagu.
Z malého krámku vyšla ven jako hrdá majitelka tří hedvábných
košil - a upoutala ji výkladní skříň obchodu o několik dveří
dál.
"Co?" zeptala se Moira naléhavě. "Co se děje, Tome?"
"Myslím, že se jí zalíbila prošívaná deka," brblal. "Ježíši,
Moiro, jestli nepřestanete nakupovat, budu vám muset pomoct
ty věci nést - a jaký pak budu strážce?"
Deku lemovaly tenké červené a zelené proužky, barvy starých
pendletonských přikrývek. Vnitřní část tvořily čtyři čtverce
a kulatý střed. Čtverce znázorňovaly abstraktní scény jedné
a té samé hory, horní představovaly den, jaro a léto. Spodní noc,
93
Pa t r ic ia Briggs
podzim a zimu. Prostřední panel byl tmavě zelený s červeným
obrysem vyjícího vlka.
"Nemyslím si, že by nás tady ohrozilo něco horšího než kapsář,"
řekla Moira Tomovi. "A věřím, že s tím by sis poradil
i s taškami v ruce."
Moira se dotkla Annina ramene. "Co ještě děláš tady venku?
Běž a kup si ji. Tome, jak vypadá?"
Anna se zadívala na cenovku diskrétně připíchnutou k okraji
deky a polkla. Když se ale vrátili do hotelu, byla Anna hrdou
majitelkou tří... tří... prošívaných dek. Jednu dá otci, druhou
marokovi a třetí Charlesovi - tu, kterou viděla ve výkladní
skříni.
"Můžeš je položit na postel," řekl Tom pobaveně. "Nerozbijí
se - ani neutečou."
"Jsem v šoku," přiznala Anna. "Kromě chvíle, kdy jsem poprvé
spatřila Charlese, jsem nikdy po ničem jiném tak netoužila."
A pak, protože přinejmenším Tom poznal, že neříkala úplnou
pravdu, dodala: "Dobrá. V Chicagu jsem viděla cello, za které
chtěli víc než za auto, ale stálo za každý cent."
"A objevovala další a další deky," prohodila Moira pobaveně.
"Nemohla jsem si pomoct," řekla Anna. Přestože z velké části
žertovala, vlastní majetnické pocity ji šokovaly. Měli štěstí, že
skončila u tří. "Možná bych se měla dát na šití dek."
"Umíš šít?" zeptala se Moira.
"Ještě ne," řekla Anna odhodlaně. "Co myslíte? Najdu někoho,
kdo by mě to naučil, v Aspen Creeku v Montaně?"
Tom se zasmál. "Anno, myslím, že Charles by tě vzal dvakrát
týdně letadlem do Anglie, kdybys chtěla. Určitě najdeš někoho,
kdo by tě to naučil, blíž."
Jeho slova v ní vzbudila zvláštní pocit. Dotkla se balíčku pro
Charlese, pak se s úsměvem otočila, protože Moira prohlásila,
že musí jít, jelikož ještě nenašli správné boty a den běží.
9 4
Loviště
Anna za sebou zavřela dveře hotelového pokoje a snažila se
vyrovnat s jistotou, že Tom má pravdu.
Teprve u výtahů se vzchopila. No tak by ji vzal do Anglie,
kdyby chtěla - ona ho uprostřed montanské zimy následovala
na zmrzlou horu, ne? Byli si rovni.
"Hej." Moira luskla Anně prsty před nosem. "Boty, vzpomínáš?"
Dveře výtahu se otevřely.
"Promiň," řekla. "Rozsvítilo se mi."
"Aha." Moira o tom chvíli uvažovala. "Ne. Boty jsou důležitější.
Hlavně pokud chceš, aby ti k nohám padl britský snob."
A tak se Anna obrnila a vyrazila na další rundu nakupování.
V zimě se rychle stmívalo, přestože jen pršelo. Když Moira udělala,
co mohla, Tom si začal stěžovat, že necítí nohy, a Anna si
koupila boty - a nechala si zastřihnout a upravit vlasy - Moira
konečně souhlasila, že zamíří zpátky.
Do hotelu, trvala čarodějka na svém, ne do auly.
Moira se naklonila přes Toma, jako by potřebovala Annu vidět,
když prohlásila: "Muže nezajímá, co si na sebe vezmou.
Oholí se, uvážou si kravatu, a ,puf, to jim stačí. Žen..."
Vyrazili ze tmy sklepního schodiště činžáku a přinesli s sebou
magii ticha a stínu. Magii, která je schovala před Tomovými ostrými
smysly stejně jako před Anninými, méně vycvičenými.
Zpočátku se zaměřili jen na Toma, ale jen na okamžik. Anna
slyšela, jak zalapal po dechu, ale než se mohla podívat, co se mu
stalo, kolem krku ji chytila paže silná jako ocel.
Obklopila je magie, povědomé čáry, které používaly smečky,
aby zamaskovaly rvačky, zabití nebo cokoli jiného, co chtěly
ukrýt před zbytkem světa. Útočníci ale nebyli cítit vlky.
Zatímco se snažila osvobodit, uviděla, jak jedna z útočnic
naběhla do čarodějky jako fotbalista a srazila ji z chodníku na
silnici.
Z Tomovy strany se ozval krátký výkřik a tvrdý náraz těla na
95
Pa t r ic ia B riggs
dláždění. Neviděla, co se stalo, ale nekřičel Tom; vsadila by se,
že Tom nikdy v životě tak tence nezaječel. Útočnice, která napadla
Moiru, nechala slepou čarodějku být a spěchala na pomoc
ostatním.
"Hezká Anno." Držela ji žena, a když šeptala svá slova, olízla
jí krk. Nebyla ale člověk. Žádný člověk by nedokázal Annu tak
snadno znehybnit - anebo dostat Toma, a to bez ohledu na přesilu.
"Pojď se mnou, holčičko, a ostatní přežijí..."
Šok z nečekaného útoku odezněl, Anna vykopla a roztříštila
útočnici koleno. Nebyla žádná "holčička" . Byla vlkodlak.
Žena jí za vřeštěla do ucha - byl to ostrý, tenký zvuk, ohlušoval
a bolel a Anna klesla na kolena, jen aby mu unikla. Do
ramen sejí zaryly ruce a chystaly seji někam odtáhnout. Anna
se ale zkroutila, točila se a nakopla ženu do čelisti. To ji umlčelo.
Kontrolu převzala vlčice. Ne ve vlčí podobě, nýbrž v lidské,
a Anna ženu naučila, co už měla dávno vědět - být omega neznamenalo,
že po vás ostatní můžou šlapat. Neznamenalo to, že
je slabá. Znamenalo to, že je dost silná na to, aby udělala vše nezbytné
k tomu, aby zvítězila, ať už šlo o to krčit se před dominantními
vlky, nebo roztrhat nepřítele na kusy.
Pud sebezáchovy ovládl Annu do té míry, že by nedokázala
přesně určit, kdy poznala, kdo je napadl: upíři. Pamatovala si
ale, co ji naučil Asii o tom, jak je zabít. Teprve když upírka ležela
ve dvou kusech na zemi - tělo u jejích nohou a hlava v blízkosti
Moiry, která nesrozumitelně, zuřivě křičela - vlčice si spokojeně
odfrkla a dovolila Anně převzít kontrolu. A ta slyšela, co
vlčici uniklo.
Moira ječela: " Sakra, sakra - povězte mi, co jsou! Tome.
Tome. Anno! "
Anna se rozběhla k hromadě těl, pod kterou ležel Tom, a zavolala
na ni: "Upíři."
Moira ji neslyšela, proto Anna, když urvala paži upírovi, kte-
96
Loviště
rólio se snažila strhnout z Toma, zaječela znovu: "Upíři, Moiro.
I lpíhr
Kolem vybuchlo teplé, oslnivé světlo - a upíři, které Anna
s Tomem nezabili, přestali bojovat a dali se na útěk. Zmrzačený
upír sebral ze země svoji paži a vyrazil za ostatními. Anna za
nimi vykročila, ale donutila se zastavit. Pořád byli čtyři, a to palmě
znamenalo, že jich bylo o tři víc, než by zvládla - a nemínila
opustit kamarády.
"Tome?"
"Žije," řekla Moiře po rychlé, ale pečlivé prohlídce - ze vzdálenosti
metru a půl. "Chvíli ale potrvá, než si uvědomí, že nejsme
nepřátelé." Klekla si vedle čarodějky. "Jsi v pořádku?"
"V pohodě, sakra. Jsem v pohodě."
Anna cítila, že Moira krvácí, ale ne moc. Odřela si kolena
a lokty, ale nebylo to nic strašného. Strašné bylo něco, co s útokem
upírů nijak nesouviselo.
Upírka strhla Moiře sluneční brýle a Anna tak spatřila, co za
nimi schovávala. Jedno oko měla neuvěřitelně zjizvené, jako by
jí ho někdo vytrhl drápy. Druhé měla scvrklé jako rozinku, odporně
žlutobílou rozinku.
Anna mlčky sebrala brýle - nebyly rozbité - a vložila je Moiře
do ruky. Čarodějce se třásly ruce, když šije prudce nasadila, pak
se uklidnila.
Anna věděla, že ochranné štíty mají někdy zvláštní podobu.
"Bude v pořádku," řekla Anna - a byla ráda, že zrovna teď
Moira Toma nevidí. Bude tak snazší přesvědčit ji, že se uzdraví.
Vlkodlaci byli houževnatí.
"Můžeš nás schovat? Jako to udělali upíři - nebo někdo
jiný..." Kouzlo jí připomnělo magii smečky. "Když utekli, maskování
zmizelo." O magii smečky toho nevěděla dost na to, aby
ji sama použila - a kromě toho tu žádnou smečku neměla. Ta její
byla v Aspen Creeku, o dva státy dál.
"Na chvíli to zvládnu, ale budeš mi muset říct, jestli to ťungu-
9 7
Pa t r ic ia B riggs
je," řekla Moira a opět působila spíše jako umíněná žena, se kterou
Anna strávila den, než jako děsivá čarodějka.
Anna se rozhlédla, ale upíří těla bez hlav se rozpadla na popel,
buďto je dostihla skutečná smrt, nebo Moiřino sluneční světlo -
o upírech toho zase tolik nevěděla.
"To stačí," řekl Tom, nepokusil se ale pohnout. Pořád vrčel
a oči mu ve tmě žlutě zářily. "Anno, můj mobil je na kusy
a Moira u sebe žádný nenosí. Musíš zavolat pomoc - já nebudu
moct několik dní chodit."
Dominantní vlci se s podobnými zraněními nevyrovnávali
zrovna lehce. S těmi, která je dělala zranitelnými. Angusova
smečka určitě fungovala jako většina ostatních. Angus stál očividně
na špici, další dva nebo tři vlci u vrcholu a zbytek byl připravený
zasáhnout, když bylo potřeba. Tom měl zlomenou ruku
a určitě i další zranění, která nebyla vidět.
"Máte léčitele, že?" zeptala se Anna.
"Alana Choo," řekl Tom. "Můžeš ale zavolat Charlesovi a říct
mu, aby poslal..."
Anna pochopila, že s Tomem nehne, proto se otočila k Moiře,
která se nechala zavést Tomovým hlasem až k němu a dotkla se
ho. Podle jejího výrazu měli upíři štěstí, že zemřeli nebo utekli.
"Moiro, pověz mi o Alanovi Choo. Jak moc je dominantní?"
"Není." Tomův hlas zněl podrážděně. "Neochrání tě."
Ještě před chvílí se Anna cítila otupělá a třásla se následky
boje. Když jí ale došlo, co říká, popadl ji vztek nad tím, že kvůli
ní riskoval. Protože upíři šli po ní.
Přivolala moc a prohlásila: " Ochráním se sama. " Když neodpověděl,
otočila se k čarodějce. "Moiro, znáš telefonní číslo
Alana Choo?"
"Dej mi svůj mobil, zavolám mu," řekla Moira zvláštním hlasem.
Anna jí ho podala a otočila se k jejímu druhovi - a zjistila, že
se na ni usmívá. "Do prdele, ženská," řekl, "takhle mě naposle98
Loviště
dy usadil Charles. Raději mu zavolej. Tvého druha bude určitě
zajímat, proč jsi z něj načerpala tolik síly."
Načerpala? Anně se nelíbilo, že by měla přiznat, že nemá tušení,
o čem mluví. Naučila se toho hodně o odhalování slabin.
Třebaže ho měla ráda.
"Bude muset počkat. Moiro, požádej pana Choo, ať se s námi
setká v hotelovém pokoji."
"A jak se dostaneme do hotelu bez pomoci?" zeptal se Tom.
Pokusil se posadit a nepovedlo se mu to. "Do prdele," zaklel.
"Nějakou dobu nikam nepůjdu."
Anna počkala, dokud Moira nedomluvila s medikem, a vzala
si zpátky mobil. Potom mu odpověděla: "Tvoje družka se postará,
aby nás nikdo neviděl, a já tě zpátky ponesu."
Když uviděla Moiřin užaslý výraz, obrátila oči v sloup, pak si
uvědomila, že ji čarodějka nevidí. "Jsem vlkodlak. Možná nejsem
svalnatý chlap, ale Toma do hotelu bez problémů odnesu."
Tom se uvolnil. "Nemáme ve smečce žádné ženy," přiznal.
"A ty vypadáš dost hubeně. Zapomněl jsem." Pohlédla na něj
a on se pousmál. "Promiň."
K hotelu to neměli daleko, přesto sejí zdálo, že je čeká snad
sto kilometrů. Tom nebyl lehký - těla vlkodlaků byla hutnější
než lidská a starosti jí dělaly bolestivé zvuky, které vydával
bez ohledu na to, jak opatrně šla. Pak je ale vydávat přestal, a to
bylo ještě horší. A nezapomenout Moiru varovat před obrubníky
a nerovnostmi v chodníku bylo těžší, než se zdálo, když to
dělal Tom.
Byla připravená to vzdát, když vzhlédla - a hotel měla přímo
před sebou.
Zazvonil jí mobil. Dvojice lidí, která zrovna vycházela z restaurace
přiléhající k hotelu, si poplácala kapsy a zmateně se
rozhlédla a Annu napadlo, že Moiřiny čáry možná přestávají
působit. Anna měla plné ruce, do kapsy její bundy proto sáh9
9
Pa t r ic ia B riggs
la Moira a telefon vypnula. Tom už před nějakým časem ztratil
vědomí a Anna si dělala starosti s krvavou stopou - ale s tou
nic nezmohli.
Cestou zpátky vymyslela plán. Zavolá Charlesovi a vysvětlí
mu, jak se věci mají. A pokud rozuměla hierarchii smečky a nebezpečí,
v němž se Tom jako zraněný dominantní vlk ocitl, ona,
Charles ho určitě pochopí taky.
"Dveře," pošeptala Moiře a čarodějka sundala ruku z jejího
ramene, nahmatala dveře, podržela je otevřené a Anna se prosmýkla
dovnitř i se zraněným břemenem.
"Dneska v noci pořádně fouká," podotkl někdo ve vestibulu,
když se za nimi dveře zavřely.
Měli štěstí, protože v chodbě u výtahů nikdo nebyl - a ani
v patře, kde vystoupili. Anna musela položit Toma na zem, aby
našla kartu od pokoje. Moira zůstala s ním a tiše na něj mluvila,
zatímco Anna vešla dovnitř, strhla z postele lůžkoviny a navrstvila
na ni ručníky, aby vsákly krev.
Postavit Toma na nohy by trvalo déle, než si mohli dovolit.
Byl jen napůl při vědomí a bránil se - a Anna nebyla ani zdaleka
klidná. Nakonec ho prostě vzala do náruče. I kdyby ji kousl,
měla by dost času dostat ho dovnitř a zavřít dveře. Byl v tak
špatném stavu, že by jí vážně neublížil, rozhodně ne tak jako
předtím upíři. A zjistila, že je ochotná to risknout.
Ale nekousl ji. Dostala ho do pokoje a na postel. Moira zavřela
dveře a obě si zhluboka oddychly. Annin mobil znovu zazvonil.
Moira jí ho vrazila do zakrvácených rukou.
Byl to Charles.
"Anno?"
Hlas měl temný a naléhavý - a sotva ho uslyšela, poznala, že
běží tmavými ulicemi. Cítila jeho paniku a sílící vztek, který se
v něm zvedal jako tmavá přílivová vlna násilí.
"Jsem v pořádku," ujistila ho - třebaže si tím nebyla úplně jistá.
V žáru boje ji nic nebolelo - utržila několik tvrdých ran a ně1
0 0
Loviště
kolik jich taky rozdala. Přesně si to ale nepamatovala. Bolely ji
ale klouby na ruce a taky pravé rameno. A ani žaludek z ní neměl
velkou radost. Naštěstí si ověřila, jak na tom je, až poté, co
odpověděla.
"Angusův léčitel zavolal alfovi a pověděl mu, že ho zavolali
do našeho hotelového pokoje," řekl Charles. "Krátce potom,
co jsem tě ucítil."
Anna si vzpomněla na moc, kterou přivolala, aby donutila
Toma sklapnout - a na jeho jistotu, že ji Charles cítil. Leah, marokova
družka, někdy používala Branovu moc, i když u toho
Bran nebyl. Anna očividně dokázala totéž.
"Jo, no." Anna se rozhlédla a zhluboka se nadechla. Vzpomněla
si, že magie, kterou se upíři maskovali, měla na všechny, co se
do rvačky zapojili, zvláštní vliv a nutila je chovat se nenápadně.
Měla Charlesovi zavolat hned.
"Byla bych ráda, kdybys přišel i ty." Byla by opravdu moc
ráda. "A možná i Angus - ale nikdo jiný. Toma fakt ošklivě zranili."
"Dost zle na to, abychom zbytek smečky drželi stranou," pravil
Charles klidně. Když polevila jeho úzkost, přestala ho cítit,
nebyla si proto jistá, jestli může jeho hlasu věřit. Přechod od násilí
ke klidu byl příliš rychlý.
"Správně," odpověděla, přestože se neptal. "S Moirou jsme
ho dostali zpátky sem - ale neuvědomila jsem si, jak moc krvácí.
Pravděpodobně jsme po sobě nechali stopu..."
"Ne," řekla Moira pevně, i když byla bílá jako prostěradlo,
na kterém seděla - tedy bývalo bílé, teď bylo celé od krve.
"Postarala jsem se o to."
Anna věděla o magii dost na to, aby nechtěla vědět víc. Její
vlčice vzala na vědomí, že prozatím jsou v bezpečí.
"Slyšel jsi?"
"Slyšel."
"Takže v našem pokoji jsme v bezpečí. Tom není smrtel101
Pa t r ic ia B riggs
ně zraněný - nemyslím..." Pach v pokoji se najednou změnil.
"Mění se."
"Pokud se mu to podaří, bude to pro něj nejlepší," řekl Charles.
"Drž se od něj dál. Moira by ho měla udržet v klidu natolik, že
by nemělo být nebezpečné být mu nablízku, jsem na cestě - zavolám
Angusovi a povím mu, že pokud si svého zástupce váží,
měl by odvolat zbytek smečky. Za několik minut jsem tam, pak
mi můžeš všechno povědět." Její mobil ohluchl, takže pochopila,
že zavěsil.
"Byla jsi už někdy při Tomově proměně?" zeptala se Moiry
tiše.
"Ano," odvětila čarodějka.
"Dobře." Svezla se na židli naproti posteli. "Prostě zůstaň
klidně sedět. Tentokrát to bude trvat trochu déle - a když jsi zraněná,
proměna dost bolí. Až bude po všem, bude mít fakt špatnou
náladu. Možná nějaký čas nebude sám sebou. Dej mu chvilku,
než se ho dotkneš. Pravděpodobně ti dá vědět, až dokáže
tvůj dotyk snést."
"Skoro nás zabili," řekla Moira. "Kdybych viděla..."
"Zásah slunečním světlem byl působivý," přerušila ji Anna.
"Až nás příště napadnou upíři, prostě se schovám za tebe a zakřičím
ti do ucha, co jsou." Odmlčela se. "Dobře že jsi s námi
byla. Sami bychom prohráli. Někdo toho o Tomovi dost věděl."
Vzpomněla si na upíry, kteří ho zasypali - ji a Moiru prakticky
ignorovali. "Nepočítali ale s tebou."
"Proč by nás napadli upíři?" zeptala se Moira. "Ach, vím, že
nejsou zrovna přátelští - ale jsou prakticky založení. Napadnout
Charlesovu družku mi praktické nepřipadá."
"Předpokládám, že jim někdo zaplatil," řekla Anna unaveně.
"Někdo, o kom si byli jistí, že je dokáže před Charlesem ochránit
a udělá to. Někdo, kdo věděl, že jsme vyrazili na nákupy."
Sklopila oči k rukám, protože Tomova proměna byla tak těžká,
že při ní vrčel a sípal. Poslední větu pronesla pomalu: "Někdo,
1 0 2
Loviště
kdo jim ukázal, jak použít magii smečky, aby se zamaskovali,
dokud neskončí."
"Myslíš, že je za tím jeden z vlkodlaků?"
"Nevím." Ale obávala se, že ano.
Tom dokončil proměnu. Těžce lapal po dechu a sténal. Srst
měl čokoládově hnědou a na čenichu stříbrnou jizvu - a ve vlčí
podobě byl skoro stejně velký jako Charlesův vlk. A to Charles
byl opravdu velký.
Moira se natáhla, dotkla se jeho šíje a vlk se vrhl vpřed. Anna
vyskočila na nohy. Než ale mohla udělat něco pitomého, zklidnil
se a složil Moiře hlavu do klína.
Někdo zaklepal na dveře a nebyl to Charles.