NŠ - 19.kapitola

V hlavní budově nás přivítal ředitel školy a poprosil nás, jestli bychom nešli na dnešní trénink. Oba jsme souhlasili a tak nám strážce ukázal náš společný pokoj. Museli jsme se převléct, protože hodina začínala za patnáct minut. "Vezmi si tohle." Vybalovala jsem naše věci do skříně, zatím co Dimitrij nám hledal cvičební oblečení. "Mám ho rád." Hodil po mně volné černé tepláky a rudé tílko s mírným výstřihem.
"Nemůžu, je moc upnuté." Jsem na konci třetího měsíce a už mám malé vypoulené bříško. Většině mých věcí to nevadí, ale musela jsem značně omezit a skoro vyřadit upnutá trička. "Bylo by to vidět." Vyhrnula jsem si svůj žlutý volnější top a pohladila si bříško. Sarah, moje dcera, mě navštěvovala ve snech asi každý druhý týden a v bezvědomí. Byla jsem z toho šťastná, ale dělalo mi vrásky, že jí každá návštěva stojí moc energie. Sice si jí bere ze mě, ale je to nebezpečné. Dimitrij je trochu smutný, že i přestože máme pouto, Sarah ho nikdy nenavštívila. Přál si jí alespoň spatřit a tak jsem mu občas posílala poutem myšlenky na ni. Na naši malou a překrásnou dcerku.
"Nevadí to, alespoň budou vědět, proč jim zlámu ruce, jestli se ti něco stane." Na hádky jsme neměli čas a tak jsem si svlékla svoje upnuté bokové džíny a žlutý top. Rychle jsem si vzala cvičební úbor a ruku v ruce s Dimitrijem, který si vzal také černé tepláky a vínový nátělník, jsme vyrazili do tělocvičny.
Otevřel mi dvoukřídlé dveře a já vstoupila do místnosti plné rozdováděných dhampýřích puberťáků. Na to že by měli za necelé dva měsíce maturovat byli dost nevychovaní. Naší přítomnosti si nevšímali a různě se pošťuchovali a byly slyšet i nadávky. Vedle nás stál smutný strážce, který je zjevně nedokázal zklidnit.
"Ahoj, jsem..." Promluvila jsem nahlas, ale všichni mě ignorovali. Tak to ne. Rose Hathawayovou nebude nikdo ignorovat. "Ticho!" Vykřikla jsem hlasem strážců. Celá místnost rázem zmlkla a všechna pozornost se stočila ke mně. "Všechny vás zdravím. Věřím, že mnozí z vás ví, kdo jsem a kdo je on," ukázala jsem na Dimitrije po své pravici. "A pro ty kdo to nevědí. Jsem Rose Hathawayová, strážkyně naší královny a tohle je můj přítel" usmála jsem se jejich výrazům, když jsem přiznala, že s Dimitrijem chodím." Dimitrij Belikov. Chodil na tuto akademii a je to nejlepší strážce, kterého naleznete v našem světě. Váš pan ředitel nás poprosil o pomoc s vaším výcvikem a zajímalo by mě, kdo ví, s čím začneme." Položila jsem otázku. Nikdy jsem nebyla na zbytečné formality a tak jsem přešla rovnou k věci.
"Proč nehlídáte královnu? Asi to neumíte, když jste tady." Prohodil jeden kluk z první řady a všichni se jako na povel rozesmáli. Nikdo z nich nepostřehl Dimitrijův pohyb, dokud ten drzoun neležel pod ním. Snažil se něco říct, ale Dimitrij mu držel krk.
"Dimitriji." Zašeptala jsem. Rychle se postavil a přešel zase ke mně. "Radila bych vám, abyste mne neuráželi, Dimitrij v tomto ohledu ztrácí kontrolu nad svou silou a mohli byste přijít k zranění.

" Varovné jsem přeletěla pohledem po všech přítomných. "Důvodem mé přítomnosti je to, že jsem těhotná a ne to že neumím ochránit svoji nejlepší kamarádku." Celá místnost zalapala po dechu.
"Asi bychom měli začít. A jako první se naučíte disciplíně a vyzkoušíme si vaše schopnosti, nebo vás nechám u zkoušek propadnout. Věřte mi, já mám tu moc." Řekla jsem a Dimitrij začal na žáky štěkat rozkazy. Posadila jsem se na lavičku a sledovala, jak každý, kdo ho neposlechl, si šel zaběhat. Takhle cvičil i mě. Jako trest jsem musela běhat místo bojování.
"Mají talent, ale neumí ho použít." Ozval se hlas učitele této hodiny.
"Stejně jako já. Dokud mě Dimitrij nevychoval, byla jsem jenom střeštěná dhampýrka, která by strigojovi ani neutekla. On je dokáže připravit. Jako jediný to může dokázat." Křikla jsem na něj po cestě za Dimitrijem. Postavila jsem se po jeho boku a sledovala, jak si studenti rozdávají rány. "Támhle ten je dobrý. Připomíná mi Masona na škole. Můžu si ho vzít já?" Zeptal jsem se Dimitrije a ukázala bradou na zrzavého chlapce bojujícího uprostřed zadních řad.
Nepočkala jsem na odpověď, protože by mi to zakázal a poklepala jsem tomu klukovi na rameno. "Můžu?" Zeptala jsem se jeho kamaráda a on mi uvolnil místo na žíněnce. Zaujala jsem bojový postoj, ale ten kluk se zarazil a narovnal. "Bojuj."