Povidky-od-alli | NŠ - 17.kapitola

"Tady máš, nesnídala jsi a to není moc zdravé." řekl Dimitrij a vytáhl ze svého batohu chleba s máslem. "Děkuju." vzala jsem si od něj chleba a s radostí ho políbila. On je určitě ten nejpozornější chlap, jakého svět spatřil. A je celý můj.
Chleba jsem snědla a začala další hodina. Profesor vstoupil do třídy a začal povídat, když se mi zvedl žaludek. Na nic jsem nečekala a vyběhla ze třídy pryč. Doběhla jsem až k dívčím záchodům a konečně se vyzvracela. Těsně za mnou doběhl Dimitrij a podal mi sklenici s vodou. Ochable jsem se napila a sedla si na zem k umyvadlům. Dimitrij se taky posadil a přitáhl si mě do klína. V klidu jsme tam seděli, dokud vychovatelka nerozrazila dveře.
"Co to má znamenat? Proč jste opustili třídu bez povolení učitele?" obořila se na mě. Neměla jsem sílu se s ní hádat a tak jsem použila naše pouto, abych Dimitrije poprosila, že s ní má promluvit on. Už se nadechoval, že něco řekne, když ho zase přerušila. "A vy tu děláte co? Tohle jsou dívčí toalety a vy tu nemáte co pohledávat." Zvýšila na něj hlas a mě málem praskla hlava.
"Přestaňte na něj křičet. Nic neudělal, pouze mi bylo špatně a on mi pomohl. Nic víc." zarazila jsem jí. Nikdo nebude křičet na mého Dimitrije. Nikdo.
"Tak já vás dovedu na ošetřovnu a vy se laskavě vraťte do třídy." prohlásila a otočila se k odchodu.
"Na žádnou ošetřovnu nejdu. Nepomohou mi tam." zastavila jsem jí.
"Zjistí, z čeho vám bylo špatně. To vám pomůže."
"Ale já vím, proč mi bylo špatně a ošetřovna mi nepomůže." vím, jak špatně tihle doktůrci drží tajemství.
"A co vám tedy je?" hádala se se mnou. Jenže já měla v rukávu něco, s čím vyhraju tohle stupidní hádání.
"Jsem těhotná." prohlásila jsem klidně a spolu s Dimitrijem jsem odešla zpět do třídy. Zbytek dne jsem vychovatelku neviděla. A ani mi to moc nevadilo.
Šli jsme zrovna na oběd, když se k nám přidal Jeff. Dimitrij mě cestou podpíral a nesl mojí tašku a tak si jí od něj Jeff vzal a donesl ke stolu. Dimitrij mě u dveří pustil a šel pro jídlo, zatím co já šla pro pití. Vzala jsem tác se šesti limonádami a vydala se směrem k našemu stolu. V půlce cesty se přede mě postavila dívka o kousek vyšší než já a odmítala mi uhnout.
"Kdo si myslíš, že seš? Máš toho vysokýho kluka, tak nech Jeffa na pokoji!" chtěla do mě strčit, ale já se jí vyhnula.
"Já s Hercem nic nemám. Je to kamarád, a jestli ti to vadí, budeš si muset promluvit s ním, ne se mnou." pokrčila jsem rameny a pokusila se kolem ní projít.
Zatarasila mi cestu a tentokrát se jí podařilo do mě strčit. Zavrávorala jsem a ona toho využila a vlepila mi facku. "Kamarád by ti nenosil tašku a netrávil všechen čas u tebe v pokoji." znovu mě uhodila.
"Zbláznila ses? Mám Dimitrije a nikdy bych ho nepodvedla, nejsem taková děvka jako ty. A vůbec se nedivím, že s tebou Jeff nechce nic mít." položila jsem tác s pitím na stůl a vyrazila jí facku. Čekala jsem, že se na mě vrhne, ale nečekala jsem, že mě ze zadu chytí něčí ruce a zabrání mi, abych se mohla bránit. Než jsem stačila reagovat, přistála mi na tváři facka a potom mě ty silné ruce odhodili. Stihla jsem si rukama zakrýt břicho, než jsem dopadla na povalenou židli. Bohužel to moc nepomohlo a po celém břiše se mi rozlila bolest.
"Rose!" slyšela jsem výkřik Jeffa, který se ke mně rozběhl.
"Rózo!" Následoval ho Dimitrij, ale když si všiml, že mi Jeff pomůže, rozběhl se za tím klukem, co mě držel.
Nestačila jsem postřehnout nic jiného, protože mi zmizela všechna energie a já se propadla do bezvědomí. V tomhle týdnu asi už po čtvrté.
Dimitrijův pohled
Po tom, co se Rose udělalo špatně, byla celá zesláblá a tak jsem se od ní nehnul ani na krok. Nosil jsem její tašku a při chůzi jí podepíral, bolo zvláštní, že si ani nestěžovala na přehnanou péči. Všichni jsme si konečně uvědomili, jak jí těhotenství mění.
Cestou do jídelny se k nám přidal Jeff a sebral mi Rosinu tašku. Nic jsem nenamítal a pomohl jsem Rose do jídelny, ale ve dveřích mě zastavila. Poslala mě pro jídlo a sama šla pro tác s pitím. Celou dobu jsem jí sledoval, dokud jsem nemusel nandat jídlo na tácy. Otočil jsem se a jídlo mi vypadlo z rukou. Rose stála proti nějaké holce a ruce jí držel vyšší zrzavý kluk. Ta holka Rose uhodila do tváře a já jsem po ní chtěl vystartovat, když ten kluk, Rose odhodil na zem. "Rose!" slyšel jsem Jeffa, který se k ní rozběhl.
"Rózo!" chtěl jsem jít k ní, ale věděl jsem, že musím chytit toho kluka a navíc, Jeff se o ní postará. Rozběhl jsem se směrem, kde zmizel ten kluk. Ani se neobtěžoval odejít z jídelny, pouze si sedl ke stolu v opačné části jídelny. Na nic jsem nečekal, přišel jsem k němu ze zadu a chytil ho pod krkem tak, abych si ho mohl otočit k sobě.
"Nesahej na mě ty vole." Řekl mi a já ho přimáčkl na stěnu.
"Ty si budeš dovolovat na holky, které jsou ve stavu, kdy se nemůžou bránit? Myslíš si, že máš sílu? Zkus si to na mě. Dělej. Jsem stejně silný jako Rose. Třeba mě porazíš." Pustil jsem ho a o kousek odstoupil. Nedosáhl by na mě, ale já bych ho praštit mohl.
"Nějak si troufáš." prohlásil sebejistě a stoupnul si naproti mě. Možná, že nějakou sílu má, ale rozhodně mu chybí trpělivost. Hned se na mě vrhnul, vyhnul jsem se mu a praštil ho. Zachytil jsem jeho ruku a zkroutil mu jí za záda.
"Příště si dej pozor, s kým si začínáš, řekl jsem mu a na rozloučenou ho praštil pěstí do nosu. Nečekal jsem na jeho reakci a vrátil jsem se k mojí Róze. Ležela na zemi v bezvědomí a ruce měla na svém bříšku. Bože. Snad se jim nic nestalo. Sehnul jsem se a vzal její bezvládné tělo do náruče.
"Lissa říkala, že jí to dítě uzdravilo, jenom musí načerpat energii." Jeff šeptal, aby ho nikdo neslyšel tak dobře, že i já jsem musel napínat uši, abych mu rozuměl. Fajn. To znamená, že jsou obě v pořádku. Teď nás jenom musím odhlásit z odpoledního vyučování.
"V žádném případě." ozvala se mi Rose v náručí. Překvapeně jsem se na ní podíval a usmál se. Měla otevřené oči a mračila se na mě. "Do školy půjdeme. Už jsem se naležela dost." Tomuhle stvoření bych nedokázal nic odepřít.
"Dobrá, ale jenom, když tě tam budu moci odnést."Smlouval jsem.
"To si nechám líbit." prohlásila a ruce mi dala kolem krku. "Miluju tě." zašeptala a políbila mě. Taky jsem jí políbil a pak jsem jí odnesl do třídy.
Rose pohled
Otevřela jsem oči a hned v hlavě slyšela Dimitrije, jak přemýšlí, že nás nechá omluvit ze školy. "V žádném případě. Do školy půjdeme. Už jsem se naležela dost." pronesla jsem se zamračeným obličejem.
Jenom se usmál. "Dobrá, ale jenom, když tě tam budu moci odnést."Smlouval se mnou. Nikdy jsem moc neustupovala, ale tohle by mohlo být dobré.
"To si nechám líbit." ruce mu obtočím kolem krku a těsně než ho políbím, zašeptám, "miluju tě." a přitisknu moje rty na jeho. Cestou do třídy se na nás všichni koukali a šeptali si. Bylo to divné a zároveň povědomé. Takhle se ke mně chovali, když nás Dimitrij zase dovedl na akademii. Byla jsem jako celebrita, o které lidi vědí jenom to zlé. Slavné monstrum Rose Hathawayová. Přesně tak jsem si přišla.
"Nevšímej si jich. Jenom ti závidí, jak jsi krásná." Ozval se mi v hlavě Dimitrijův hlas.
"Ne. Oni mi závidí tebe. Jsi ten nejvíc sexy chlap široko daleko. Můj nejvíc sexy chlap." odpověděla jsem mu v myšlenkách. Usmál se a vášnivě mě políbil.
"Tak sexy, jo?" usmál se do polibku, "a co jsi potom ty?" vzkázal mi myšlenkou.
"Jsem jenom normální holka, co se zamilovala do ruského boha." odpověděla jsem mu v hlavě.
"To ty jsi moje bohyně, dvě krásné bohyně v jednom a celé moje." pousmál se na mě. Nepostřehla jsem, že jsme vešli do třídy, dokud se neposadil na židli. Posunula jsem se na něm tak, že jsem mu nohy omotala kolem pasu. "Miluju vás. Obě dvě." zašeptal a položil mi ruku na břicho.
"My tě taky milujeme, taťko." Řekla jsem potichu.
"Tak proto si bráchu zmlátil? Protože je tvoje holka sbuchnutá?" Ozval se vedle nás hlas té holky z jídelny. "Hej! Všichni poslouchejte! Tahle holka je sbuchnutá." vykřikla a tím upoutala pozornost všech. "Kdoví, čí ten parchant bude. Vsadím se, že je to Jeffa. Nebo snad ne, děvko?" nepřestávala do mě rýt přede všemi. Dimitrij mě opatrně přesunul na vedlejší židli a stoupnul si přede mě.
"Takhle s Rose mluvit nebudeš." zavrčel na ní. Lekla jsem se tónu, který použil a rychle ho chytila za ruku, než jí stihl praštit.
"Neměl by si mlátit holky zlato, je to pod tvoji úroveň." podívala jsem se mu do očí a postavila se před tu holku. "Ale já to udělat můžu." Řekla jsem jí a v tu samou chvíli jsem napřáhla ruku a vyrazila jí pěstí do nosu. "Jé, promiň. Já ti ho nechtěla zlomit." otočila jsem se k ní zády a posadila se na židli. Dimitrij počkal, dokud nasupeně neodkráčela a pak si sednul ke mně.
Měli jsme biologii. Tenhle předmět jsem jako jeden z mála měla ráda už na akademii. Dnes jsem ale nedokázala vnímat nic jiného, než šepot spolužáků. Vždy když jsem se otočila a NA někoho pohlédla, zmlknul a otočil se ode mě. To je vážně super, teď nejen, že jsem ta holka, co se tahá s dvěma klukama, ale jsem holka, co čeká dítě. Navíc si půlka lidí myslí, že je Dimitrijovo a ta druhá, že je Jeffovo. Taková blbost.
"Co si o tom myslíte vy, slečno Mazurová?" zeptá se mě učitel. Rychle si v hlavě přehraju jeho poslední věty. Dneska probíráme rozmnožování savců. Učitel se mě ptal, co si myslím o tom, že na světě přibývá mladých matek. Trefné téma.
"Já mysl..." začala jsem, ale ta holka z jídelny mě přerušila.
"Rose bude mít jistě zajímavý názor, když s tím má zkušenost." celá třída se začala smát a já to už nevydržela.
"Pane učiteli, mohu něco říct?" počkala jsem, až kývne. "Zastávám názor, že žena může být matkou kdykoli, pokud se cítí připravená. A jak už jste asi zjistili, mám s tím zkušenost. Sama jsem totiž už měsíc těhotná. Nevadí mi, že jsem mladá, důležité pro mě je to, že jsem šťastná a vím, že moje holčička bude taky." celou dobu jsem se dívala na Dimitrije a brala si od něj sílu, kterou mi s radostí dával. Zvedla jsem od něj oči a rozhlédla se po třídě. "Byla bych ráda, kdybyste nerozšiřovali fámy o otci. Otec mého dítěte je totiž Dimitrij." prohlásila jsem a usadila se zpět na židli.
Zbytek hodiny už uplynul v klidu. Jako další předmět jsme měli tělocvik. To, že jsem v jiném stavu, se rychle rozšířilo a tak mě učitelka posadila na lavičku. Nemohla jsem si stěžovat, celý tělocvik jsem totiž sledovala Dimitrije. Občas jsem pohledem zabloudila i k Lisse. Dnes jsem jí od rána neviděla. Nevím, co s Christianem dělali, ale nikdo je nesháněl.
Zvonek oznámil konec hodiny a já se zvedla a odešla z budovy. Na nádvoří už postávaly hloučky lidí a tak jsem zamířila do lesa. Došla jsem až k seníku a svezla se na zem. Potřebovala jsem být sama. Věděla jsem, že Dimitrij šel za mnou, takže jsem čekala, dokud se nevytvořil z lesa. "Děje se něco?" zeptal se.
"J-Já..." zarazila jsem se, co se vlastně děje? "Nevím." Dimitrij nezaváhal a rychle si mě přitáhl do náruče. "Nevím, Dimitriji. Všechno mi přijde divné. Je to tak zvláštní. Ty pohledy."
"Těch lidí ve škole si nevšímej." poradil mi a stáhnul mě k sobě na zem.
"Ale to není všechno. Nemůžu bojovat a tak ani chránit Lissu. Jsem tu zbytečně, tady ve škole, když jí nemůžu ochránit. Jako strážkyně jsem k ničemu." vzlykla jsem mu do trička.
"Tak to není. Můžeš zatím pomáhat na akademii. Mohli bychom tam třeba rok zůstat." Řekl. Dál jsem mu brečela do trička a on mě trpělivě utěšoval.
Konečně jsem se uklidnila a s Dimitrijem jsme chtěli odejít, když začalo pršet. Začala jsem rychle přemýšlet, kam bychom se mohli schovat. Můj pohled padnul na seník za námi. Chytila jsem překvapeného Dimitrije za ruku a odtáhla ho ke dvířkům dovnitř. Otevřela jsem je a vlezla dovnitř. Dimitrij zůstal stát venku a nedůvěřivě si celou stavbu prohlížel. Bože. Vyklonila jsem se ven a políbila ho. Nebránil se a já to využila k tomu, abych ho vtáhla do seníku.