This love is like a hurricane - 09

Odstoupila jsem od plotny a vypnula hořák. Uslyšela jsem otevírání dveří, takže jsem rychle pustila vařečku, se kterou jsem míchala rajčatovou omáčku. Nahlédla jsem přes roh k hlavním dveřím a usmála se, když jsem uviděla notoricky známou Billovu kštici. Usmál se stejně vesele jako já, a hned pustil tašky, aby mohl přeběhnout místnost do mé náruče.

"Tak moc rád tě vidím," hlesl hned a dlouze mě k sobě přitiskl. Zhluboka jsem vydechla a nasála jeho vůni, která mi byla velice dobře známá.

"Ani bys nevěřil, jak jsem se na vás neskutečně těšila," řekla jsem, sotva jsem se mu podívala do očí. Jeho zářivý úsměv mi hned zlepšil den, a jak se nadechoval k dalším slovům, bylo mi jasné, že tady zase pěkně dlouho nebude ticho. To je přesně to, co jsem potřebovala. Aby mi vykládal hodně a hodně zážitků, abych se nasmála, abych nebyla sama.

"No já na tebe taky," odpověděl mi hned, jako by mě to jeho objetí o tom nemělo přesvědčit. "A hádej, komu ještě jsi chyběla?" usmál se na mě a pootočil se tak, abych viděla na dveře za něj. Stál tam Tom a v ruce držel několik vodítek s našimi milovanými psy. Se smíchem jsem se snížila do dřepu a čekala, až ke mně psi přiběhnou. Hned se ke mně vrhli a začali mě olizovat jako zběsilí.

"Ahoj, kluci," zasmála jsem se a několikrát jsem jim uhnula, abych neměla vylízané snad i nosní dutiny. "Jak jste se měli? Doufám, že se o vás dobře starali," zamumlala jsem si spíš pro sebe. Prohrábla jsem jim všem srst a pak zvědavě zvedla pohled k Tomovi. Pořád stál u vchodových dveří, tentokrát ale zavřených, a líně se o ně opíral.

"Ahoj," spíše artikuloval, než že by to řekl nahlas. Ještě jednou jsem pohladila psa, který byl ke mně nejblíž, a pomalu se napřímila do stoje. Zamrkala jsem a cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo neskutečným způsobem. Připadalo mi to jako nekonečno, než jsem přešla až k němu, než jsem konečně ucítila jeho kůži na své, jeho silné paže kolem mých ramen.

"Moc jsi mi chyběl, nesmírně moc," pošeptala jsem do jeho trika, ke kterému jsem byla přitisknutá. Jeho vůni jsem se snažila vnímat ještě intenzivněji, než Billovu. Dlaněmi jsem vyjela po jeho bocích až pod lopatky, abych ho mohla k sobě přitisknout.

"Ty jsi mi taky chyběla, prďolo," popíchl mě a objal mě kolem ramen pevněji. Po chvíli, co jsme chvíli jen tak stáli a objímali se, mě zvedl do náručí a zatočil se se mnou. Zasmála jsem se a pažemi ho objala kolem krku. Když se naše rty dotkly, tělem se mi rozjelo příjemné mravenčení, v břiše se mi rozletěli motýlci a svými křidýlky mě lechtali jako o život.

Tom se zlehka svými rty otřel o mé, než se do nich vpil naplno.

"Jak ses tady bez nás měla?" zeptal se mě, když se trochu oddálil. Svým čelem se opřel o to mé a zblízka se mi podíval do očí. Milovala jsem ty jeho husté řasy, které lemovaly ještě krásnější duhovky v barvě mandlí.

"Hrozně špatně," přiznala jsem hned barvu, že jsem se tady děsně nudila. "Až odjedete na delší turné, budu si muset najít koníčka. Nebo se do té doby naučit vyšívat," zasmála jsem se. Tom se ke mně hned přidal a polštářky palců přejel po mé tváři. Ani jsem nečekala, že budeme mít takové romantické přivítání.

"Bill říkal, že ses naučila nějaké nové sušenky," naklonil hlavu na stranu. Hned jsem se zasmála.

"Sotva přijedeš, už po mě chceš zase jenom vaření?" naoko jsem se zamračila. Byla jsem tak ráda, že ho mám zase u sebe, že jsem se teď ani nemohla zlobit. Kdybych ho vedle sebe měla už nějakou dobu, asi bych ho za taková slova poslala do háje.

"Ale však víš, že je to jenom popíchnutí," usmál se na mě a ještě jednou mě políbil. "Ale teď se potřebuju okoupat," povzdychl si a trochu se ode mě oddálil.

"Jasně," přikývla jsem. "A já zatím tobě a Billovi nachystám nějaké jídlo," usmála jsem se na něj. Objal mě a políbil na tvář.

"Tak se mi líbí moje holka," mrkl na mě a prsty uhladil pramen vlasů za ucho. Jen jsem na něj vyplázla jazyk. Nic jiného mi ani nezbývalo. Před chvílí přijeli, přece na ně nebudu jako nějaká macecha, že. Musím si je trochu rozmazlovat, než mi zase zmizí na cesty pryč. Vzdychla jsem. A to jsem jim ještě neřekla tu novinku. To bude taky dílo. Jen nevím, jestli jim to říct zároveň, nebo prvně Tomovi, protože je otec. Nebo spíš dřív Billovi, abych měla jistotu, že mě podrží, ať Tom zareaguje jakkoliv? To by mi ale Tom neodpustil, že to nevěděl jako první. Ale Bill je něco jako moje kámoška. A ty to skoro vždycky vědí jako první. Ach bože, co teď?

Seděli jsme u stolu a jedli. Já jsem se ve špagetách s rajčatovou omáčkou jen rýpala, sem tam jsem něco ukousla, ale kluci to do sebe tlačili, jako by jim to snad někdo rval od úst. Ale chápu, domácí jídlo je domácí jídlo, připravované s láskou chutná vždycky líp, než to z restaurace, byť by byla sebelepší.

"No Mandy, to ses zase předvedla," zamumlal Bill s ještě plnou pusou a odložil příbor do prázdného talíře.

"Jsem ráda, že ti chutnalo," usmála jsem se na něj a automaticky se podívala na Toma, jestli se od něj taky dočkám chvály. Ten měl ale pusu snad ještě nacpanější, takže ani promluvit nemohl. Jenom souhlasně zamumlal a k tomu přikývl hlavou. Pomalu žvýkal a až polkl sousto, teprve potom se natáhl přes stůl, aby mě mohl pohladit po předloktí.

"Já jsem vždycky říkal, že jsi dobrá kuchtice," usmál se. "Jinak bych si tě nedržel při sobě, ne?" zamrkal na mě. Jak to vypadalo, návrat domů mu svědčil. Měl zase dobrou náladu, byl opět jedna veliká kopa vtípků a popichování. Takový Tom mi dlouho chyběl. Dokonce i dlouho předtím, než mi Tom chyběl tělesně, že tu nebyl. Jen doufám, že ten mrzutý a protivný Tom se hodně dlouho nevrátí. Snad nastává slunné období v Tomových náladách, a snad se nebudu muset stresovat kvůli tomu, s jakou náladou se asi probudí.

Naskládala jsem nádobí do myčky a zapnula ji. Zatímco se kluci vyvalovali u televize, vzala jsem si časopis a vyšla ven na balkon. Bylo zde hezky, už zapadalo slunce, takže jsem se mohla kochat krásou přírody, a nebýt u toho zpocená až za ušima. Posadila jsem se do proutěného křesla a pohodlně se uvelebila. Sotva jsem ale otevřela časopis na stránce, kde jsem skončila, když jsem čekala na svou gynekoložku, uslyšela jsem otevírání dveří. Zvedla jsem pohled od článku, který se mi válel na nohách a usmála se na Toma, který se cpal na balkon za mnou. Sledovala jsem jeho svalnaté tělo, jak se skládá u mých nohou. Překvapeně jsem zamrkala, když se bradou opřel o má kolena a zvědavě se na mě podíval. Takhle se choval na začátku našeho vztahu, netušila jsem, jestli je to tím, že jsem mu opravdu tolik chyběla, nebo snad něčím jiným. Je možné, že by mu docvaklo, co se jim rozhoduju sdělit? Ne, to není možné.

Když se zhluboka nadechl, bylo mi jasné, co bude následovat. Určitě to bude otázka na tu velikou věc, kterou jsem jim po telefonu nechtěla říct. Jeho zvědavost byla neskutečná, určitě ho to hloubalo jakou dobu. A měla jsem pravdu.

"Tak co je to za novinku, kterou jsi mi chtěla říct až mezi čtyřma očima, Mandy?" pousmál se pokřiveným úsměvem, kdy mu šel nahoru jen jeden koutek úst. Mé jméno vyslovil s podivnou něhou, až mě to nepřestávalo překvapovat. Několik dní před jejich odjezdem mi skoro nemohl ani přijít na jméno a teď jsem skoro dostávala diabetický záchvat, jak tady Tom cukroval osloveními, úsměvy a letmými polibky. Ne, že bych si chtěla stěžovat.

"Ehm," odkašlala jsem si a poposedla si tak, abych měla jeho obličej o trochu blíž. Seděl tu s překříženýma nohama a oddaně na mě hleděl jako věrný pes. "Nevím, jak bych to formulovala. A jak vůbec začít," naklonila jsem hlavu na stranu a prsty přejela po jeho kloubech prstů, které měl volně položené na mých nohách.

"No, tak začni třeba od začátku," pousmál se a naklonil hlavu na stranu. Sklopila jsem pohled a povzdychla si. Konečky prstů přejel po mých dlaních a jemně mi je stiskl, jako by mě chtěl povzbudit, abych to konečně řekla.

"Víš, měla jsem pár obchůzek," zvedla jsem k němu pohled.

"Neublížil ti někdo?" zeptal se hned a poposedl si, jako by se hned startoval k tomu, že by toho někoho šel zmlátit. Hned jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou.

"Ne, nic takového se nestalo," usmála jsem se a podívala se mu do očí. "Nikdo mi neublížil a jsem naprosto v pořádku," dodala jsem. "Ehm," odkašlala jsem si a poněkolikáté za sebou jsem si dodávala odvahy. "Vlastně, jsem až moc v pořádku, řekla bych," pousmála jsem se a sledovala jsem jeho obličej. Byl nejistý, ale tvářil se pozitivně, s očekáváním dobré zprávy.

"Takže? Dostanu to z tebe konečně?" popíchl mě kvůli tomu, jak jsem ho natahovala. Zhluboka jsem se nadechla, jako by mi to dýchání mělo pomoct překonat ten strach z jeho reakce, zmírnit bušení srdce, které jsem cítila skoro až v krku.

"Tak fajn. Prostě to vybalím," řekla jsem a napřímila se. "Tome," oslovila jsem ho a podívala jsem se mu do očí. Zvedl obočí a napjatě poslouchal, co řeknu. "Ehm, jsem... čekáme miminko," oznámila jsem mu a sledovala jeho obličej. A vypadalo to, že právě teď zkameněl.