NŠ - 3.kapitola

Tady máte další kaitolku...doufám,že se vám bude líbit =D

"Vidíš něco, co se ti líbí?" Zeptám se ho. Tuhle větu jsem použila, když mě a Jesse nachytal na akademii. Myslím, že si na to taky vzpomněl, protože se usmál.
"Co to máš na sobě?" Ty slova na mě zapůsobila jako ledová sprcha, zvlášť když je řekla Lissa.
"Měli bychom jít dovnitř." Vysoukám ze sebe a oba je obejdu. Posadíme se na pohovky a oba čekají, až něco řeknu. "Spala jsem a pak se ozval poplach. Rykla napadli tři strigojové, když byla Kimmi na obhlídce a tak jsem mu šla pomoct. A potom jsem potkala toho pitomce na chodbě." Vydechla jsem.
"Tři? Kde se tu vzali?" Vyhrkla vyděšeně Liss. Vím, že měla strach. Strigojové jsou nespolečenští a pracují maximálně po dvou a i to je zvláštní. Tedy až na útoky na královské. Strigojové se spojili a zaútočili se záměrem všechny královské moroje zabít. A začalo se jim dařit.
"Klid Lisso. Jsou mrtví a obhlédli jsme i okolí. Nikdo jiný tu není." Aspoň jsem v to doufala. "Můžeš jít spát." Rozhlédla jsem se. Když je tu Dimitrij, musí tu být i Christian. Třeba je u Lissy. To je jedno. "Dobrou a pozdravuj Chrise." Liss se na mě ještě koukne a já jí dám uklidňující pohled.
"Dobrou noc. A neponocujte, zítra máme školu."  Zčervenám a Liss se usměje a odejde k sobě.
"Jak to, že jste se tu objevili? A co tu budete dělat, až budeme ve škole?" Ne že by mi tu vadili, právě naopak. Jsem šťastná, že mám Dimitrije u sebe. Nedokážu bez něj být ani dva dny natož celý týden nebo nedej bůh měsíc. To by byla moje smrt, tentokrát ale konečná. Vadí mi představa, že já se budu nudit s Lissou ve škole a oni si někde budou užívat bez nás. To teda ne. Je tu spousta ujetých holek a Dimitrij je moc hezký na to, aby se tady potuloval beze mě.
"Neboj. Mluvil jsem s ředitelem, a jako vaši studijní poradci z minulé školy na vás budeme dohlížet, kdykoli budeme přítomni na škole. Ředitel byl navíc nadšený představou, že ve třídě bude o dva dospělé, kteří budou udržovat pořádek více. A prý můžeme sedět spolu v lavici." Šibalsky se na mě usměje. Moc dobře ví, že se v jeho přítomnosti nedokážu soustředit.
"Soudruhu? Asi bych potřebovala názorně probrat biologii. Myslím, že už jsem se jí dlouho nevěnovala. Začíná mi chybět." Usměju se na něj a políbím ho. Opětuje mi polibek a spolu se mnou se zvedne z pohovky a pomalu mě tlačí k mojí ložnici. "Miluju tě." Zašeptám mu do rtů. Ani jsem si neuvědomila, jak jsem se tam dostala, ale najednou jsem ležela na zádech na mé posteli a Dimitrij ležel nade mnou. Víc prohloubil náš polibek a rukou mi zavadil o lem bundy. A pak ruku stáhnul. Škádli mě. Přestalo mě to bavit a bundu jsem si sundala spolu s jeho košilí.
"Měli bychom spát." Odtáhne se ode mě. Spát? Ne, jedině spolu. Políbí mě, "dobrou noc." Pokusí se odtáhnout, ale já chytila a začala líbat.

Oplácel mi každý polibek, dotek a za chvíli všechno naše oblečení leželo na zemi u postele a my jsme po dlouhé době zase splynuli v jedno. Líbali jsme se a objímali ještě dlouho a já jsem se v jeho náruči šťastně propadla do spánku. Ale ne na dlouho. Ocitla jsem se totiž ve snu vyvolaném éterem. Rozhlédnu se okolo sebe, stojím v zahradě na královském dvoře. V zadním rohu na lavičce ale někdo sedí. Přijdu až k postavě a posadím se vedle osoby. Adrian. Kdo jiný.
"Co chceš?" Nemůže mi dát pokoj? Konečně jsem zase s Dimitrijem a on se mi musí dostat do mích snů. "Nemám a tebe čas ani náladu."
"Přišel jsem tě zkontrolovat a pogratulovat k boji. Prý jsi byla oslnivá. Hlavně tvoje oblečení." Podíval se na mě a zúžil oči soustředěním. Nechápala jsem, co dělá, dokud jsem před ním nestála v černém spodním prádle. "Takhle je to lepší, ale strigojům ses ukazovat nemusela."
"Adriane!" Jemně jsem ho praštila do ruky. A on couvnul ode mě s předstíranou bolestí. "Vedle mě spí Dimitrij. Neměl by si mě svlíkat." Zamyslím se. Trocha škádlení neuškodí. "A navíc jsem měla krajky ne tohle. Budeš muset zapracovat na své představivosti." Postavila jsem se. Nemám na něj čas. V těchto snech si nikdy neodpočinu a zítra je vyučování. Nechci přijít hned první den pozdě. "Pošli mě zpět. Musím do školy." Už chtěl něco namítnout, ale něco mě ze snu vytrhlo.
Zvonění budíku. Otevřela jsem oči a zadívala se do Dimitrijových. Jen jsme leželi a já úplně zapomněla na čas. Rozletěly se moje dveře. "Chvátejte, měli bychom jít pro..." Lissa se zarazila uprostřed věty, když si všimla, že jsme ještě nevylezli z postele. "Musíme pro učebnice. Koukejte vylézt, za deset minut odcházíme!" Naštvaně odešla z pokoje.