Spolek ΩΔΨ - 40.kapitola

Ruku v ruce jsme se loudavým krokem blížili k cukrárně. Teda, já tomu říkám cukrárna, ale jinak tam bylo všechno. Nevím, jak by se ten obchůdek dal nazvat doopravdy.

Procházeli jsme parkem, byla to zkratka. Už jsem taky začínal celkem hladovět.

"Ale já se budu asi ještě muset učit, takže bych to vzala hopem."

"Já se na to taky budu muset podívat. Nebudu riskovat.."

"A jak budeš studovat, až budeš doma?" Zeptala se mě.

"Asi přes net, jak jsme to dělali předtím." Pokrčil jsem rameny. Ještě jsem nad tím nějak nepřemýšlel. Mám na to přece ještě týden..

"A kdy budete odjíždět? V sobotu, neděli?"

"Budeme muset asi už v pátek. Taky kvůli mámě."

"Aha." Řekla po chvíli ticha. Chtěl jsem něco říct, ale co? Vždycky, když svedla hovor na tohle téma, tak jsme se pak nějak zasekli a dál to nešlo..

Zastavil jsem se.

"Děje se něco?"

"Mel. Co se s tebou děje? Jsi taková zamlklá a já nevím... Mám z toho divný pocit." Objal jsem ji kolem pasu a přitáhl blíž k sobě. Strčila ruce do mých zadních kapes a nevinně se zatvářila.

"Co se ti nelíbí?"

"To, jak jsi změnila své chování od doby, co jsem ti to řekl. Nevím, jestli je dobře, že jsem ti to řekl tak předem."

"Je to dobře.." Odpověděla hned.

"Melanie."

"Neřeš to pořád. Jsem v pohodě. Už pojď.." Zatahala mě za ruku. Buď je hodně dobrá herečka, nebo je to pravda. Spíš se přikláním k té první možnosti.

"Kdopak se nám to tu loudá? Jaká náhoda.." Uslyšeli jsme za sebou.

"Matte, ahoj." Usmála se Mel. Se znechucením jsem se otočil a dal jsem Mel ruku kolem pasu.

"Potřebuješ něco?"

"Nemůžu pozdravit, když vidím kámoše?" Pokrčil Matt rameny a dal si ruce do kapes. "Sorry, kámošku." Opravil se hned. Mel se na mě okamžitě podívala. Sklopil jsem k ní pohled.

"Půjdeme už?" Pošeptal jsem. Přikývla a pak zase koukla na něj.

"Tak se měj.." Kývla směrem k němu a pak stoupla na špičky, aby mi dala pusu na líčko.

"V pohodě?" Pošeptala mi pak do ucha.

"V největším.." Usmál jsem se na ni. Teď jsem byl tím hercem já.

Když už jsme konečně přišli do cukrárny, bylo tu jenom pár lidí.

"Není tady narváno, super.." Usmála se a přešla místnost k nejzaššímu stolu. "Tady to bude fajn, ne?" Koukla na mě.

"Jo, super flek." Pokýval jsem hlavou a posadil se vedle ní. Objednala si palačinky, které byly plněné čokoládou a posypané sekanýma mandlama. Taky jsem si je dal, protože ostatní nevypadaly tak dobře.

"Co chceš k tomu za pití?" Zeptal jsem se jí.

"Asi džus. Nebo jemně perlivou vodu."

"Dobře. Už si píšu." Řekl čísník a za chvíli jsme měli pití na stole. Na palačinky jsme si počkali trochu dýl, ale to vůbec nevadilo.

"Týjo, to je tak dobré. Jakto, že tady o té cukrárně nevím?" Usmála se Mel.

"Jednou si budeš muset projít celý areál." Pokrčil jsem rameny a napil se svojí kofoly. "Jsou tady super věci, o kterých spousta lidí nemá ani tušení. A místo toho sedí u telky, nebo chlastají."

"Zase narážíš na-"

"Nenarážím na nikoho." Usmál jsem se a radši změnil rozhovor dřív, než se zase začneme navzájem dobírat. "Kdy končíš zítra ve škole?"

"Budu mít nějakou přednášku navíc, aby mi vyšel kredit do čtvrtletí." Odpověděla.

"Do čtvrtletí?"

"No, já jsem si to tak rozvrhla. Nechci se potom ke konci honit, abych získala nějaké chybějící body."

"To je chytré.."

"Já vím. Asi si to nechám patentovat." Zasmála se. Přitom tak roztomile nakrčila nosík, že jsem na ní oči mohl nechat. Delší dobu jsem nic neříkal, jenom na ni koukal. Zatvářila se trochu nejistě. "Děje se něco?"

"Ani ne." Zavrtěl jsem hlavou a dal si do pusy poslední kousek palačinky.

Na cestu zpátky jsem vybral jinou cestu. Trochu delší.

"Kudy mě to táhneš?" Zasmála se.

"Ukazuju ti, co tady všechno je." Pokrčil jsem rameny a dal jí ruku kolem pasu. "Zrovna tady je pizzerie."

"Wau. To jsem nevěděla."

"To jsem si mohl myslet." Zasmál jsem se. "Zítra tě sem zvu."

"Hele, zvu tě já. Tys za mě platil už dneska."

"Mě to ale vůbec nevadí." Políbil jsem ji do vlasů.

"Tome. Je to trapné."

"Nekecej.." Řekl jsem ironicky.

"Ty jsi hrozný."Píchla mě mezi žebra.

"Až tak?" Vyhnul jsem se jejímu ataku na můj hrudní koš a přitiskl ji ještě blíž k sobě. Zvedla pohled a zase tak nevinně zamrkala. Pohladil jsem ji po tváři. Stoupla na špičky a letmo mě políbila.

"Půjdeme?"

"Jsi unavená?" Zeptal jsem se, protože se mi zdálo, že jí klesají víčka.

"To je v pohodě. Ukaž mi další skrýše, co tady jsou.." Zasmála se a zatahala mě za ruku, abych konečně šel. Rozhodl jsem se, že to trochu obejdeme a hnedka zakotvíme v posteli. Nemělo cenu ji tady tahat. Stejně, už byla noc a jestli byla unavená, tak ji nebudu táhnout po celém areálu..

"To už jsme celé prošli?" Divila se, když jsme vcházeli do řecké uličky.

"To nejdůležitější snad.." Usmál jsem se. Zívla.

"To se bude spát. Po tak dobré večeři."

"Tss.. A já myslel, že budeš chválit společnost a ne jídlo."

"K tomu se teprve dostanu." Usmála se a políbila mě.