Spolek ΩΔΨ - 39.kapitola

×××Tom×××

Zůstal jsem civět jako puk. Proč se mě ptá zrovna na Matta?

"Proč tě to zajímá?" Řekl jsem po chvíli. Čekal jsem jakoukoliv otázku, ale tuhle teda ne. Kdyby se mě zeptala, jestli jím žampiony, nebyl bych tak překvapen, jako teď. Taková zcestná otázka..

"Protože.. Já nevím, jestli ti to mám říkat. Prvně odpověz." Poposedla si, aby se natočila čelem ke mně.

"No, ne, že by mi ten kluk zrovna sedl.." Pokrčil rameny.

"Co ti udělal?"

"To, že mi není sympatický neznamená, že mi něco udělal, ne?" Zasmál jsem se, ale věděl jsem, že Mel není hloupá. Nezeptala by se, kdyby po mě nechtěla přímou odpověď.

"Vyklop to, cukrouši." Podepřela si bradu dlaní a tázavě se na mě podívala. Cukrouši, teda, takové oslovení jenom kvůli Mattovi? Tss...

"Prostě ho nemám rád. Přebírá nám nováčky a stejně ta jeho sebranka ani není pořádné bratrstvo. Pořád jenom chlastají a nechodí do školy, místo přednášek vyspávají. Prostě jsou to hovada." Pokrčil jsem rameny.

"To nebude ten hlavní důvod, řekla bych." Zamrkala na mě.

"Melanie, ty mě jednou dostaneš do hrobu." Naklonil jsem se k ní, abych ji políbil, ale ona mi uhnula.

"Dobře. Chceš to mít, máš to mít. Nepomohl mi, když jsem to nejvíc potřeboval, jenom se mi vysmál do obličeje, že jsem přece ten slavný kytarista, tak ať si poradím. Verbálně mě urážel a když jsem mu jednu ubalil, tak přestal opruzovat."

"Třeba závidí ty fronty fanynek." Usmála se.

"Ty na všem vždycky najdeš něco pozitvního.." Pohladil jsem ji po tváři. Tentokrát se natáhla ona, aby mě políbila a já uhnul. Podívala se na mě s otázkou v očích.

"A proč se ptáš?" Připomněl jsem jí.

"Přemýšlela jsem, kdo mi tady zůstane, když tu nebudeš."

"A jako první sis vzpomněla na něj?" Zvýšil jsem hlas.

"Co se děje? Díky němu jsem měla z písemky za B, problémy s Teresou jsem díky němu napůl hodila za hlavu a než jsem ti poblila boty, tak jsem se fakt dobře bavila." Odsedla si kousek ode mě.

"Tobě pomáhá, protože jsi hezká holka, chápeš? A jestli věděl, že se bavíš se mnou, tak je jasné, že k tobě bude milý. Už neví, jak mi ničit život." Vstal jsem. Přecházel jsem od okna zpátky k pohovce. Měl jsem z toho nervy nadranc. Jestli Matt jedinkrát sáhne na Mel, tak si asi proženu kulku hlavou. Bože, ta holka nechápe, co on je zač..

"Tady někdo žárlí.." Pousmála se.

"Jo, žárlím." Strčil jsem si ruce do kapes. Vrátil jsem se k oknu a podíval se z něj ven. Její ruce se mi za chvíli omotaly kolem pasu. Vytáhl jsem ruce z kapes a propletl prsty s jejími.

"Promiň." Pošeptala. Přitiskla se tělem k mým zádům, cítil jsem její tělesné teplo.

"Myslím, že je tady ještě jeden problém." Otočil jsem se na ni. "A stojí za dveřmi."

"Kdo?"

"Šla sem Teresa." Řekl jsem. Ještě před chvílí tu byla pohodová nálada a jenom stačila dvě jména a už je to v trapu.

"Jak kdyby toho dneska bylo málo." Pošeptala. V tu chvíli Teresa zaklepala na dveře. Musela to být ona, nikdo jiný.

"Zůstaň tady, já jí otevřu." Políbil jsem ji na čelo. Přikývla a posadila se do křesla. Prošel jsem dveřmi do haly a otevřel dveře. Nechal jsem otevřeno, takže Mel musela slyšet celý náš rozhovor. Ale mě to nevadí, nemám, co bych před ní tajil.

"Ahojky, zlatíčko." Usmála se na mě ta falešnice. Bokem jsem se opřel o rám dveří.

"Co zase po mě chceš?"

"Víš, přišla jsem jenom tak na návštěvu." Zakroutila se v bocích.

"Hele, nepřibralas? Zdá se mi, že máš nějak oplácanější paže.."

"Ty víš, jak na mě.." Skočila mi kolem pasu.

"Mohla bys přestat toho divadýlka?" Odmotal jsem její ruce a dal jí je podél těla.

"Tome, kdy se ke mně konečně vrátíš?" Udělala smutný psí obličej.

"Nikdy. Ještě něco?"

"Mě to tak mrzí, jak jsem se k vám chovala. To bys ani nevěřil.."

"To fakt nevěřím."

"Proč jsi tak odtažitý? Vždycky jsem se ti líbila, ne?"

"Terese, víš, já jsem teď s jinou." Připomněl jsem jí.

"Myslíš tu nanicovatou nováčkovskou sestřičku Melanie?"

"Ano, přesně tu. Tu sexy, hezkou, milou Melanie." Pokýval jsem hlavou.

"Ty jsi tak slepý."

"Máš pravdu, co jsem na tobě jenom viděl?! Nechápu. Ale Mel mi oči otevřela, to se neboj."

"Ty jsi tak zlý.." Zase ke mně udělala krok a dloubla mě do břicha.

"Nevím, proč se tady s tebou bavím. Stejně tento rozhovor nikam nespěje. Odejdi, prosímtě."

"Ale, ale. Kocourek vstrkuje drápky."

"Jo, tak pozor, ať ti nepocuchám fasádu." Vystrčil jsem ji ze dveří a zavřel dveře.

Vrátil jsem se do obýváku, ale Melanie tady nebyla. Řekl bych, že bude u mě v pokoji. Když jsem přicházel ke dveřím, slyšel jsem Billa, jak jí diktuje svoji emailovou adresu. Chce mě hlídat, nebo co?

Vešel jsem. Melanie seděla na mojí posteli a datlovala do mobilu. Bill byl na svojí a učil se na zítřejší test z historie umění. Říkal jsem mu, že si nemá dávat takový předmět. Teď se do něj musí pořád jenom učit..

Lehl jsem si za Mel a hodil přes ni jednu ruku.

"Proč jsi odešla?" Pošeptal jsem jí.

"Jsem slušně vychovaná. Nechtěla jsem poslouchat cizí rozhovor... Už po jejím oslovení zlatíčko se mi udělalo lehce zle od žaludku, tak jsem radši odešla.."

"Ptala se mě, kdy se k ní vrátím." Uchechtl jsem se.

"A kdy teda?" Zvedla jedno obočí.

"Ty jedna. Myslím ti budu muset dokázat, že jsi pro mě jediná.." Opřel jsem se o lokty a dlouze ji políbil. Jednou nohou se mi omotala kolem pasu a přitáhla si mě ještě blíž. Nemohl jsem odolat té její touze. Byla jako moje droga.. Všechno na ní bylo naprosto dokonalé..

"Bože, lidi se tady učí." Přerušil nás po chvíli brácha. A to už se to tak hezky rozjíždělo. Melanie se zasmála a pak mě pohladila po tváři.

"Tak kdy půjdeme na tu pozdní večeři? Umírám hlady."

Báři