Spolek ΩΔΨ - 37.kapitola

×××Melanie×××

Vzbudila jsem se, celkem zmatená, kde to jsem. Ale hned jsem si to uvědomila. U Toma v pokoji. Film už dávno skončil a jak to tak vypadalo, Tom usnul taky. Opatrně jsem se zvedla.. Přes škvíru v závěsu jsem si všimla, že už se celkem sešeřilo.

Vstala jsem, protože se mi celkem chtělo na záchod. Sice nevím, kde to tady je, ale snad to najdu.. A snad tady nebudou jenom mušle..:)

Rozpustila jsem si culík a prsty si prohrábla vlasy. Vyšla jsem na chodbu a přemýšlela, kde by tady asi mohla být koupelna. Asi to tady nebude dělené pro kluky a holky zvlášť, když je to jenom bratrstvo, že?

U jedněch dveří jsem se zastavila. Nebyly to totiž typické dveře, jaké měli ostatní místnosti. Mohla by to být koupelna..

Opatrně jsem stiskla za kliku a nakoukla dovnitř.

"Bože, sorry.." Vypadlo hned ze mě. Zabouchla jsem dveře, ale než jsem stačila utéct pryč od trapasu, zase se otevřely.

"Copak bys chtěla, Mel?" Zasmál se Bill.

"Zajít na vécko."

"Tak to jdeš správně.. Už je volno." Uchechtl se. Zakručelo mi v břiše. "A jestli máš hlad, tak pak přijď dolů k telce, budeme tam."

"Oukej." Usmála jsem se na něj a vystřídala ho. Rychle jsem se vyčurala, aby mi tady během toho nevletěl nějaký kluk a já nebyla nemile překvapena..

Kde je obývák jsem si pamatovala. Sešla jsem po schodech a zamířila rovnou tam. Když jsem se opřela do lítacích dveří, naskytl se mi pohled na jeden pár očekávajících očí a další dva, které vypadaly docela vyjeveně.

"Georg a Gustav. Možná je znáš.." Usmál se Bill. Byl úplně stejný jako Tom, ale přitom tak jiný.. Měl v podstatě stejný úsměv, ale ne zas natolik, abych si je spletla.

"Ahoj. Mel." Kývla jsem na ně. Vedle Billa bylo volné místo na gauči, tak jsem se vydala k němu. Kluci stejně seděli v křeslech..

"Jo ta Tomova, jo? Jenom jsem o tobě slyšel, ale teda Tom si pošmákl, co?" Usmál se na mě Georg. Nechápavě jsem se na něj podívala. Bill se jenom zasmál.

"To můžeš chápat jako kompliment."

"Aha.. Díky." Pokývala jsem hlavou a koukla se na obrazovku. "Na co se to díváte?" Zeptala jsem se, když jsem nepoznala, co je to za pořad.

"Ani nevím, první program, který se tady zapnul. Ale vypadá to, že jsou to zápasy v boxu." Řekl hned Bill. Jediné, co se mu neda popřít je, že je ukecanější než Tom. A o hodně. A to je co říct..

Zrovna tam soupeřili dva nabušení chlapi, když se Gustav začal smát. Všichni se na něj podívali, o co jako jde.

"Zrovna jsem si vzpomněl, jak jsme měli turné po Evropě.

Myslím to bylo zrovna ve Francii, jak jsme hráli pod tou Eiffelovkou.."

"Co se tam stalo tak vtipného?" Nechápal Bill.

"Ty sis toho nevšiml, protože jsi stál ve předu na pódiu, ale jedna fanynka hodila po Georgovi podrpdu a ta se mu zachytla na té basovce.."

"Bože." Vykřikl najednou Georg. "Musel jsem s ní odběhnout do backstage. Bohudíky to bylo jenom krátké vystoupení, ale Tom si mě pak za to dobíral pěkně dlouho.." Zasmál se.

"Jo, ale zase ses mu pěkně vymstil k tom tourbuse, ne?" Vzpomínal Bill.

"Myslíš, jak jsem ho vylekal v té posteli?" Zasmál se Georg a hodil pramen vlasů za ucho.

"Jo, to nemělo chybu."

"No, ještě aby jo, když jsem to vymýšlel měsíc." Poklepal si na čelo. Jak si tady tak vykládali ty historky, tak jsem si připadala jako páté kolo u vozu. Naprosto zbytečně.

"Hele, můžu se jenom zeptat.." Přerušila jsem jejich smích.

"Jo?" Podíval se na mě Bill jako první a utřel si slzy od smíchu.

"Proč pojedete domů?"

Bill hned změnil výraz, trochu zesmutněl a Georg s Gustavem taky.

"Jestli je to něco osobního.. Nemusíš to říkat. Že sem se ptala, jenom jsem pokazila dobrou náladu."

"Tom ti to neřekl celé, že ne?" Zeptal se. Zná ho asi moc dobře. Jenom jsem zavrtěla hlavou.

"To je celý on. Nic si z toho Mel nedělej, ale nechtěl ti to říct právem. Třeba by ses o něj mohla bát.." Pokrčil rameny Georg.

"A řeknete mi to?"

"Víš.. Jednou, bylo to zrovna, když měl to nové auto a byl na něj hrozně pyšný, jel na beznínku.." Začal Bill.

"Neslyšelas o tom někdy?" Přerušil ho Gustav.

"To je ten incident s fanynkama? Jak típly to jeho cigaretu?"

"Jsi dobře informovaná.." Usmál se Bill. "Musí jít k soudu." Pokrčil rameny.

"A to říkáš jenom tak?" Vykulila jsem oči.

"Georg měl pravdu.." Zasmál se Bill a pak se otočil zpátky na mě. "Hele, budeme muset zaplatit jenom kauci, nebo něco takového. Nic nám nemůže hrozit, když jsme na ně podali trestní oznámení, že napadly mámu a jiné členy rodiny, porušují naše soukromí a tak.. Už jednou se to řešilo, nevím, proč to znovu, po takové době, vytáhly zpátky. Jenom si přidělávají potíže, protože my máme dobré advokáty, to se neboj.."

"A vy jedete s ním?" Zeptala jsem se.

"Jo. Jako morální podpora." Usmál se Gustav.

"To je od vás hezké.."

"Neboj, budeme zpátky, ani se nenaděješ."

"Jenom aby to byla pravda."

"Budeme tě tu muset nechat nějaký ten měsíc, ale vrátíme se.. " Poplácal mě po zádech.

"S kým tady budu trávit čas?" Zasmála jsem se.

"Teresa se o tebe ráda postará, ne?" Zasmál se Georg.

"No, to zrovna.. To radši půjdu za Mattem."

"Prrr, tak to moc neříkej před Tomem. Ještě by si tě zabalil sebou.." Pohrozil mi Bill. "Tehdy, jak tě sem ožralou přitáhl, sice to byla sranda, ale viděl jsem na něm, jak je vzteky bez sebe."

"Za to ale můžu já." Řekla jsem hned.

"Ale Tom za to viní Matta. Takže radši tichučko.." Dal si prst před pusu.

"Oukej. Díky za radu.." Usmála jsem se.

"Co dál za radu chceš?" Zasmál se Georg.

"Jaký je?" Vypadlo ze mě.

"Jak jako?"

"Jaký je, když tady nejsem. Jak se chová.. A tak, chápeš?" Poposedla jsem na gauči.

"No, ono to asi bude na dlouho.." Zasmál se Bill.

"Já mám času dost.." Usmála jsem se.

"Tak, kdo chcete začít?" Zasmál se Georg.

"Ale ne, že to vyžvaníte.." Upozornila jsem je na malý fakt.

"Nebóój.." Znovu se zasmál Georg a Bill jenom protočil oči.

"Mel, ale myslím, že ti o něm ani nic pěkného říct nemůžeme.." Zasmál se Bill.

"Jo, on je takové hovado jedno. Před tebou dělá cavyky, ale mělas ho vidět ještě loňský rok."

"No, tak mluvte, ne?" Nedočkavě jsem poposedla.

"No, víš. My jsme většinu těch příběhů tajili a neříkali snad ani našemu manažerovi. Protože kdyby se to někdo dozvěděl, celý svět by si na nás začal ukazovat ty prasata.."

"To jste jako fakt tak.. nechutní?" Hledala jsem to správné slovo.

"Utvoř si názor sama." Zasmál se Gustav a Bill se ujal vyprávění.