"Už to vím nějakou delší dobu.. Netušil jsem, že se věci takhle vyvrbí..Nečekal jsem, že.. " Nevěděl jsem, jak dál. "Prostě. Bill mě donutil ti to konečně říct.." Podíval jsem se na ni.
"Už jako můžu přerušit?" Zamrkala. Tvářila se poněkud překvapeně.
"Mel, za týden odjíždím domů.."
"Za týden? Domů?" Vykulila na mě oči. "Tos.. Tos mi nemohl říct třeba tak pár dní předem?" Zeptala se a hlas se jí klepal.
"Mel, promiň.." Chytil jsem ji za ruce. Nijak nereagovala, jenom na mě koulila oči.
"Vždyť.. Ještě jsem si tě ani nestihla užít.." Pošeptala.
"Mel, já se fakt omlouvám.. Měl jsem ti to hned říct.. Anebo se chovat jinak..Měl jsem tě nechat.." Zavtěl jsem hlavou. Sklopil jsem pohled..Nevěděl jsem, jak dál se bude Melanie chovat.
"Ne, já jsem ráda, že jsem tě poznala.. I když je to teď mnohem těžší.. Nevím, jak pro tebe. Ale ty to určitě překousneš.. Kluci tě rozptýlí, budeš doma, bude to fajn, ne? Třeba tam potkáš nějakou lepší holku. A bude umět německy.." Zasmála se. Chtěla zlehčit situaci.. To bylo jasné.
"Mel, ale já se nechci rozejít. A nikoho lepšího bych určitě nenašel. A nejde ani tak o to, jak to zvládnu já. Jak to zvládneš ty? Ty jsi tady ta, co bude opuštěná.." Pohladil jsem ji po tváři. Usmála se, i když měla smutný pohled.
"Já už něco vydržím.."
"Ty jsi tak úžasná." Políbil jsem ji.
"Cos čekal? Že se ti tady vrhnu kolem krku a budu ti tu brečet?" Usmála se.
"Spíš, že mi vynadáš a odejdeš pryč.. Nechci odjíždět rozhádaný.. s osobou, kterou miluju.." Pokrčil jsem rameny. Když jsem řekl konec věty, Mel lehce zpozorněla. Usmál jsem se. "Jojo, už je to tak. Jsem do tebe blázen."
Místo odpovědi se usmála. Tím svým nádherným úsměvem, při kterém se jí odhalovala řada bílých zubů; při kterém jsem tál jako sníh; kterým si mě získala hned první okamžik. Natáhla se ke mně a políbila mě.
"Opravdu mě to mrzí.." Pošeptal jsem mezi polibky.
"Ten týden si užijeme. A zbytek neřeš.." Odpověděla mi a obmotala ruce kolem mého krku. Posunula se blíž ke mně. Vysadil jsem si ji na klín, sedla si na mě obkročmo a nohy si propletla za mými zády.
Už nějakou dobu jsme se líbali.. Byla neuvěřitelně klidná. Ale po chvíli se odtáhla a podívala se na mě se slzami v očích.
"Promiň, já nemůžu.." Pošeptala.
"V pohodě... To já bych se tady měl pořád omlouvat." Objal jsem ji. Schoulila se mi do náruče a tiše vzlykala. Asi to v sobě neumí podusit.. Ale mě to nevadí.. Spíš bych tady měl brečet já, všechno jsem to způsobil.. Trochu jsem se pohupoval a konejšil ji.
"Promiň, akorát tady dělám scény.." Vzlykla a utřela si slzy na tvářích.
"Mě to nevadí.. Aspoň vidím, že ti na mně opravdu záleží.. Já jsem tady ten, co to pokazil.." Pošeptal jsem. Políbil jsem ji do vlasů.. "Podíváme se na nějaký film, co ty na to?"
"Tak nějaký vyber.." Usmála se na mě. Klikl jsem na první titulek, který se ukázal po otevření složky se staženými filmy.
"Scary Movie?" Zeptal jsem se. Pokrčila rameny.
"Je to celkem jedno.. Snad mi to zvedne náladu.." Usmála se. Zase se snažila nedávat najevo, jak jsem jí ublížil. Musel jsem ji zklamat na plné čáře a ona se tady na mě ještě usmívá. Já ji fakt miluju..
Posadil jsem se a za záda si dal polštář. Mel si lehla a opřela hlavu o mé břicho. Hladil jsem ji po vlasech a přitom se díval na úvodní titulky. Nevím proč, ale nějak jsem si oblíbil její barvu vlasů.. A vlasy samotné.. Teresa je měla jakoby takové umělé.. Ale Mel, má je nádherně hladké, na slunci se lesknout a hážou načervenalé odstíny. Prostě super barva.. Takovou by si mohla přát každá holka..
Ke konci filmu jsem si uvědomil, že jsem se celou dobu zabýval tím, jak je Mel úžasná, že jsem ani nesledoval film. A Mel asi byla hodně unavená. Pravidelně a spokojeně oddechovala.
"Zlato?" Pošeptal jsem a nahnul se přes její hlavu. Vlasy jsem jí dal za ucho. Měla zavřené oči, malinko pootevřenou pusu a tiše dýchala. Opatrně jsem se natáhl, abych ji nějak nevzbudil a pustil si další film. Chvíli jsem se díval, ale její tichost mě uspávala taky. Marně jsem se snažil nechat oči otevřené. Marně jsem bojoval s těžknoucími víčky.. Usnul jsem, i když se mi ne zrovna pohodlně sedělo.
Vzbudil jsem se a Melanie tady nebyla. Celkem mě překvapilo, že tu byla taková tma. Hned jsem vstal a přešel k oknu. Když jsem odhrnul záclony, byla tma i venku. To jsem jako prospal celý den? A kde je vůbec Mel?
Vyšel jsem z pokoje a šel hned dolů do kuchyně. Dost mi kručelo v břiše, taky jsem dlouho nejedl. Určitě tady bude i ona. I když,vlastně asi ne, není jako já..:)
V kuchyni ale nikdo nebyl. Šum se ozvýval až od obývací pokoje.Taky hučela televize, takže se určitě na něco dívala s klukama.. Akorát ty salvy smíchu mě zarazily. Jakmile jsem otevřel dveře, všichni utichli.
"Čau, zlato." Usmál jsem se na ni a přes opěradlo gauče se k ní sklonil. Seděla vedle Billa, v křeslech pak seděl Georg a Gustav.
"Ahoj." Oplatila mi úsměv a lehce mě políbila na rty. Posunula se, tak jsem se posadil vedle ní.
"Co se tady dělo?" Zeptal jsem se opatrně.
"Mel je zvědavá jako blázen.. Všechno jsme jí o tobě museli říct. Ale pod nátlakem." Vyžvanil hned Georg.
"Zrádce. Hlavně, žes měl držet jazyk za zuby." Hodila po něm polštář.
"To jsem ti neřekl, že je Listing slepičí prdýlka?" Zasmál jsem se, i když jsem teď rád, že tady seděl. Budu ho moct vyslíchat, dokud mi neřekne všechno. Úplně všecičko.
"Tome, nic jsme tady neřešili. Jenom jsme si tak vykládali. Jakse jí líbí ve škole, a tak.." Pokrčil rameny brácha.
"A myslíš, že ti věřím?" Zasmál jsem se. Nemohl jsem si totižn evšimnou, tak nohou dloubl do Mel. Dal jsem jí ruku kolem ramen a ona se mi schoulila do náruče.
"Ale Bill říká pravdu.." Usmála se na mě.
"Vy dva jste si teda sedli, co?"
"Prosimtě.." Zasmál se Bill. Takže je to jasné. Kecali o mě.