Spolek ΩΔΨ - 33.kapitola

Ráno jsem se probral a slunce už svítilo do oken. Ale bylo ještě ráno. Budík ukazoval půl 7. A Melanie zrovna přišla do pokoje.

"Dobré ráno, ospalče." Usmála se na mě a políbila mě. Jak já jsem miloval její vůni..

"Na kdy jdeš do školy?"

"V neděli?" Zasmála se.

"Samozřejmě, že myslím zítra."

"Hned na ráno."

"A nechtěla bys sis vzít věci a přespat u mě?" Spontánně jsem jí navrhl přespání. Zavtářila se poněkud nejistě. "Nenutím tě, samozřejmě." Dodal jsem hned, aby si nemyslela, že na ni nějak spěchám.

Sedla si ke mně na postel a usmála se.

"To bych moc ráda. Jenom nevím, jesli dneska budu mít čas, protože Teresa zase cosi mlela.."

Natáhl jsem k ní ruce. Poposedla si blíž a tak jsem ji objal kolem pasu.

"Víš, mně příjde, že mi tě chce uhnat.." Smutně jsem se na ni podíval.

"Co prosím?" Zatvářila se velice nechápavě.

"Že prostě dělá všechno možné pro to, abys byla unavená a sotva dojdu, ty usneš.. Já si chci třeb povykládat, zeptat se, jak ses měla.. Chápeš?"

Zasmála se.

"Ale to jsou jenom nováčkovské povinnosti.."

"A dělá to některý další z nováčků?" Zeptal jsem se hned. Zamyslela se.

"Teresa říkala, že-"

"Vidělas některou?" Přerušil jsem ji jemně. Prvně se zatvářila rozpačitě, potom nejistě a pak naštvaně.

"To si jako fakt myslíš, že je taková mrcha?" Pošeptala a zlostně se podívala na dveře.

"Já ji znám, nemusím si to jenom myslet." Upřesnil jsem.

"Bože, já jsem tak blbá.." Chytla se za hlavu.

"Mel.. Klídek." Usmál jsem se. Byla tak rozkošná, když se zlobila. Ale ne na mě, samozřejmě.

"Tome, promiň.. Já.. musím s tím něco udělat."

"Ty nemusíš udělat nic. A ani jí dělat služku. Vem si učení sebou a pojď rovnou teď.." Nabídl jsem jí.

"Myslíš?"

"Vím. A ještě odejdeme přes hlaví vchod, nejlépe Terese před očima." Usmál jsem se.

"Ale já z toho nechci mít potíže."

"Z toho? Snad ze mě, ne? S tím ti můžu klidně pomoct.. Děkanovi nahlásíme, že tě šikanují a bude.."

"A potopíš celé sesterstvo?"

"Vždyť by za to pykala jenom ona." Pokrčil jsem rameny.

"Ne, to ne.. Neber si to osobně, ale já radši budu šedá myška."

"Jak chceš.." Líbl jsem ji do vlasů a vstal.

"Ale teď s tebou půjdu. Jenom asi ne přes dům."

"Nevadí.. Já slezu po stromě."

"Anebo ne.. Pojď normálně." Usmála se na mě a už s batohem na zádech mě popadla za ruku a táhla z pokoje.

"Co ta náhlá změna?"

"Ale, jenom tak.." Usmála se.

Když jsme procházeli kolem jídelny, už jsem slyšel, jak si holky šeptají..

"Tak přece jenom je to pravda.."

"Tyjo.. Mel klofla zrovna něj?"

"Chudák Teresa.. Bude se na ně muset dívat."

"Konečně dá Terese někdo nafrak."

"Ať už Teresa vypadne.. Doufám, že jí Mel pomůže do hrobu.."

"Teresa musí šílet.. Je úplně rudá. Zešílí? Cha.."

Oddechl jsem si, když už jsem stál u našich dveří. Nevěděl jsem, že to bude takové.. Jako procházet hejnem včel. Včel, které očividně nenávidí svou královnu.

"Jsem nevěděl, že je Teresa tak neoblíbená.."

"Jo, většina holek ji nenávidí.. Jenomže jde o to, že před volbama byla milá a přátelíčkovala se s každou, tak ji volily. No, a teď doplatily.. Říkaly mi to při volleyballu, když tam Teresa nebyla, samozřejmě. Celkem jsem se divila, že ji tak nesnáší.." Pokrčila Mel rameny.

"Myslím, že kdyby nastal nějaký problém, dokázaly by se tě zastat, ne?"

"Myslím, že ani ne. Sice ji nenávidí, ale bojí se jí. Mají z ní respekt jako blázen.."

"Kdybys to začala.."

"Tak bych taky pěkně rychle skončila.." Dopověděla to za mě.

"Nepodceňuj své sestry."

"Tome, ty znáš Teresu z jedné strany. Včera jsem slyšela, jaká je z té druhé.. To ty nikdy nepoznáš, když nebudeš holčička s růžovýma šatičkama a blonďatýma culíčkama.." Řekla sarkasticky a přitom se falešně usmívala. Zasmál jsem se.

"Ty taky nejsi blondýna.." Pohladil jsem její hnědé, čerstvě namelírované vlasy. Hrozné jí to slušelo.

"Zase to nepřekrucuj.." Píchla mě do žeber.

"Jauky.." Chytil jsem se za břicho. Mel se zasmála a rozběhla se do schodů. Hned jsem se vydal za ní..

"Já tě chytím.." Přidal jsem rychlost a už jsem ji skoro měl.. Vletěla mi do pokoje a se smíchem se svalila na postel.