Byl jsem rád za to, jak se to vyvinulo s Mel. Mám ji opravdu moc rád a jestli se to nějak nepokazí, myslím, že nám to i dlouho vydrží.. Ona je tak roztomilá..
Už jsem se nemohl dočkat, až jí večer zaklepu na okno. Nechci na ni nějak spěchat, ale i momenty strávené s ní jsou nejlepší na světě. Je o tolik lepší, důstojnější a upřímnější než byla Teresa...No, a Teresa mi taky dělá vrásky.. Jak se vypořádá s tím, že jsem Melanie stáhl na svou stranu? A navíc, když nás dneska ráno viděla.. Jestli bude mít kvůli mě Mel potíže, tak to se radši smířím s tím, že ji nebudu mít, než abych jí kazil život..
Zrovna jsem vylezl ze sprchy, voňavoučký a čistý jako bavlnka. Obklékl jsem si snad nejlepší džíny, nejlepší pro mě, protože byly fakt pohodlné. Chmátl jsem po nějakém tričku a kolem dreadů uvázal šátek, jak to posledně dělávám. Radost ze mě kypěla na všechny strany, kluci si už o mě začali šeptat, ale já jsem to nějak ignoroval. Vyšel jsem před dům a viděl, že se svítí v jejím pokoji. Měl bych zaklepat na dveře a vyžádat si Mel, nebo zase potajnu vylézt po stromě? Ale říkala přece, že nechá odemčeno, tak vylezu balkonem. Nikdo nemusí vědět, že tam jsem..
Zaklepal jsem na sklo jejích oken. Čekal jsem, ale silueta na posteli se nepohnula ani o píď. Přes záclony nebylo moc poznat, co tam tak může dělat.. Třeba mě neslyšela, že jo. Ale i tak.. Zaklepal jsem ještě jednou a pak vešel. A naskytl se mi pohled na naprosto ztrhanou tvář, která se na mě otočila.
"Mel, co je?" Hned jsem k ní přiskočil. Snad neonemocněla, nebo něco takového. Unaveně se na mě podívala, sotva udržela oči otevřené.
"Sorry, ale dneska se mnou moc zábava nebude." Zašeptala.
"Cos dělala celý den?" Sedl jsem si k ní.
"Poskoka Terese." Zavrčela a zakabonila se.
"Tak já si taky lehnu.." Usmál jsem se. Aspoň trochu z toho vytěžím. Nebudu se muset nějak namáhat. Odpočinu si, tak jako ona. I když to ona potřebuje víc.
"Můžu tě jenom o něco poprosit?" Zase zašeptala.
"Jasně."
"Ten noťák postav tady. A vyber nějaký film.." Usmála se.
"Oukej." Přikývl jsem a postavil notebook na židli podle jejích pokynů. Melanie se mezitím posunula ke kraji postele, tak jsem si mohl lehnout vedle ní. Byl jsem blíž k židli s notebookem. Mel se hned opřela o mou hruď a podle úvodních titulků poznala, co jsem vybral.
"Dobrá volba." Usmála se na mě. Taky jsem se usmál.
"Cos musela doopravdy dělat?"
"Kromě nákupů a uklízení nakoupeného jsem musela hrát volleyball. A kdybychom nevyhrály, tak bych tady asi dřela do konce života, nebo nevím. O jediné dva body jsme to daly."
"Vy? Nebo jsi hrála jenom ty?" Odhadl jsem hned Teresiny plány. Unavit Mel tak, aby se mi nemohla věnovat, jak si to Teresa určitě představuje. Jenomže jí asi uniklo, že mě nejde o to, dostat Mel do postele.
"Tak, holky se taky snažily.. Ale asi se jim nevyhrožovalo tolik, jako mě.." Pokrčila rameny a zívla.
"Jestli se chceš vyspat, tak já klidně půjdu.." Pošeptal jsem po chvíli. Ještě se dívalam, což byla moje jistota, že už nespí.
"Ne, zůstaň.. A jestli usnu, tak promiň.. Anebo, jestli chceš, klidně běž. Já tě tady nedržím.."
"Zlato, ty jsi tak úžasně tolerantní.." Usmál jsem se na ni a políbil ji. Sice spolupracovala, ale fakt bylo poznat, že je unavená.
"Už tě nebudu trápit." Pošeptal jsem jí s úsměvem. "Hezky se vyspi, zítra bude líp." Pohladil jsem ji po vlasech. Zase se opřela o mou hruď a za chvíli jsem slyšel její pravidelné oddechování.
Dodíval jsem se na film a počítal s tím, že odejdu. Ale Mel se o mě pořád opírala. Nechtěl jsem ji budit. A odcházet taky ne. Když už přece spolu chodíme, tak se nemusím skrývat a dělat, že jsem tady nestrávil noc, ne? Ať si Teresa bodne třeba kudlu do zad. Já se z ní nepodělám. Nějak opatrně, abych nevzbudil Mel, jsem se pohodlněji uvelebil v její posteli. Když na mě ležela, tak mi bylo jedno, jestli se mi dobře leží, jenom aby ona se měla fajn. Ale něco mě tlačilo do zad.. Opatrně jsem rukou šmátral po tom, co by to mohlo být..
Deník? Melanie si píše deník? To bych do ní teda neřekl.. Je to milé. Ani trochu ne dětinské, jak by si někdo myslel. Brácha si taky píše deník.. Sice je tak trochu zženštělý, ale i tak je to normální.. Nikdo nepochodpí pocity toho druhého a komu jinému se svěřit, než papíru.. Ten to nikde nevyžvaní.. A já nejsem takový, že bych byl hrr číst si to. Sice jsem si jednou, ještě na gymplu, přečetl bráchův deník.. Ale to byla prdel. Potom jsem se mu měl s čím vysmívat.. A vyhrožovat. Musel za mě chudák měsíc dělat domácí povinnosti.. Ale zase pozitivum - kdybych si to nepřečetl, hodně dobrých songů, co jsme nahráli, by zůstaly ukryty na řádcích jeho deníku..
Hodně jsem se přemáhal. Ale vyhrálo moje dobré já. Odložil jsem deník na noční stolek a pootočil se tak, abych na něj neviděl. Aby mě to nelákalo ještě víc. Při přetáčení se Mel přitiskla ještě blíž.. Cítil jsem její tlukot na kůži, její prsa se na mě dostlova tiskla. Objal jsem ji i druhou rukou a přehodil přes nás přikrývku, která byla za ní. Zabořil jsem hlavu do jejích nadýchaných peřin a usnul spolu s ní.