NŠ - 2.kapitola

"Copak, kde si byla?" Zeptá se a jeho pohled propaluje moje tělo. "Za kým si šla? Tebe neznám." Pořádně si mě prohlédne. "Mohla by si přijít i ke mně. Já ti dám víc než kdokoli odtud." Šokovaně se na něj koukám. To nemyslí vážně. Ale jeho výraz je vážný.
Dám mu facku a odstoupím o něj. "Co si sakra myslíš. Nejsem žádná děvka!"
Podívá se ne mě zkoumavě, "a u koho si teda byla? Takhle?" Ukáže na mě. Když jsem mu dala facku, tak se mi bunda rozepnula.
"Do toho ti nic není. Laskavě bys na mě ale neměl takhle zírat nebo ti můj kluk dá co proto." Usměju se té představě. Dimitrij by ho za to zabil, kdyby to věděl. "Uhneš prosím? Jdu do pokoje." On se ale neuhne.
"A kdo je tvůj kluk? Tady mě nikdo nepřepere." Tentokrát už smíchy vybuchnu. "CO je?!" Chvíli se nekontrolovatelně směju a pak mu odpovím.
"Vážně? Myslím, že bych tě složila do pěti minut a můj kluk by to zvládl i s rukou za zády. Tak raději uhni." Pokusím se ho obejít, on mě však chytne kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Tohle přehnal. Otočila jsem se k němu čelem a pěstí mu přerazila nos. Pustil mě a začal si utírat krev z obličeje. To byla moje šance, že uráží mě, bych mu odpustila, ale podceňovat Dimitrije by neměl. Nakopla jsem ho do břicha a on se svalil na zem. Po chvíli se zvednul a s jednou rukou na nose se ke mně přiblížil a chtěl mě praštit, když se z mého pokoje vynořil Dimitrij, zachytil jeho ruku a praštil s ním o zem.
"Co to kruci děláš!" Vyštěkne ten kluk na Dimitrije. Ten jen zvedl obočí a podíval se na mě.
"Já? To ty si chtěl uhodit holku, navíc menší než ty." Otočí se na mě. "Jsi v pohodě?"
Skočím mu kolem krku a on mě za boky vyzvedne tak, abych mohla nohy omotat kolem něj. "Tak moc si mi chyběl." Řeknu a vášnivě ho políbím. " Nic se nestalo, jenom tady ten si myslel, že je nejsilnější a může si ze mě udělat svojí děvku." Cítila jsem, jak Dimitrij ztuhnul a postavil mě na zem.
"Co že si udělal!" Už chtěl toho idiota zmlátit do kuličky, když jsem ho chytila za ruku. "Nech mě Rose. Tohle dělat nikomu nebude a zvlášť ne tobě." Vzdychnu si.
Postavím se mezi ně a zadívám se Dimitrijovi do očí. "Poslouchej mě. Nic se nestalo. Vůbec nic. Slyšíš?" Odstoupím od nich. Chvíli se nic neděje, ale pak se Dimitrij uklidní.
"Dělat co? To ta děvka mě praštila, já jí nic neudělal." To je ale idiot. Dimitrij se pohnul a já na poslední chvíli stačila vykřiknout.
"Soudruhu!" Strnul. Na veřejnosti jsem mu tak ještě neřekla. " Prosím. Prosím nech ho." Podívá se mi do očí a nakonec kývne. Chytím ho za ruku a propletu naše prsty. Trochu se uklidní. "Příště bys měl být opatrnější a nedráždit lidi, který neznáš." Podívám se na toho kluka. Ušklíbne se na Dimitrije a chce něco říct, ale předběhnu ho. "Nedráždi ho, mohlo by tě to bolet. A myslím, že budeš znát i mého otce Abeho Mazura." Zatvářím se vítězně nad jeho strachem před starým panem. "Nemotej se Dimitrijovi pod ruce."
"Jděte se vycpat!" Vykřikne nahlas a odejde.
Otočím se na Dimitrije, který se na mě dívá dost nesouhlasně. Sakra! Proč jsem zrovna dneska musela usnout se spodním prádlem.